Dievča, ktoré koplo do osieho hniezda

Důstojné zakončení celé trilogie Milénium, kterého jsem se hrozně bál, ale nakonec jsem byl neskutečně spokojený. Ono po druhém díle se nebylo ani čemu divit. Kopa scén, co nedávaly žádnej smysl, protože to film nevysvětlil, mě prostě hrozně štvalo. Jenže třetí díl byl ve svý podstatě tak jednoduchej, že se na něm nic extra složitého hledat nemuselo. Tak to nakonec dopadlo naprosto parádně a já si s klidem oddech, že mám za sebou jak knižně, tak filmovou trilogii, kterou jsem ze začátku vůbec neznal, pak jsem o ní lehce zaslechl a nakonec jsem jí absolutně podlehl. Vůbec se nedivím tomu, že ve Švédsku podle knih dělají procházky po Stockholmu a jsou na celou sérii tak šíleně hrdí. Nejzajímavějšjí je ale stejně fakt, že celou trilogii zfilmovali během jednoho roku do necelých sedmi hodin. To skoro vypadá, jak kdyby si ani nemohli dát záležet, ale nakonec to ale přecijen vypadá parádně. Tak zajímavé a komplexní příběhy ve světě knih a natož pak filmů jen tak člověk nesežene. Škoda, že samotný autor se nedožil čtvrtého dílu. Pořád tam bylo tolik otazníků na zodpovězení... (08.11.2010)

Lehce nadprůměrné zpracování, lehce nadprůměrné (oddechové) knižní předlohy. Nic víc, nic míň. Jedno ale musím Alfredsonovi přičíst k dobru. Zatímco S. Larsson s postupujícím dějem (trilogie) dělal z téměř rachytické dívky chodící vraždící monstrum, Daniel z toho vyšel (v rámci možností a a již zmiňovaným okolnostem) jako vítěz. Při představě, že by se látky chopil „renomovaný“ hollywoodský tým, ne nutně tandem J. Bruckheimer-M. Bay, (R. Emmerichovi se prý také sbíhají sliny) mohli bychom se dočkat opravdu „velkých věcí“. Taková scéna v opuštěné továrně (cihelně) k tomu přímo vybízí. Co všechno by tam šlo napasovat, tj. kolika krásných WTF momentů se mohl divák dočkat. Jedno oko by nezůstalo suché. Co naopak zamrzí, je vyškrtnutí vztahu M. Blomqvista s detektivkou M. Fiquerolaovou (vzhledem k faktu, že se jedná o jeden z hlavních rysů hlavního hrdiny). Krátit se muselo, hodně a taky se krátilo, hodně, ale v tomto případě (ne poprvé a ne naposled) poněkud neštastně resp. necitelně. Přesto, jak už jsem výše zmínil, z toho Alfredson (alespoň v mých očích) vyšel se ctí. Byť toho neodbytného pocitu, tj. nebýt obeznámem s knižní předlohou- ztrácel bych se, se tak úplně nezbavím. S osobním dovětkem na závěr. Remaku bych se, Davide, i přes poměrně zdařilý první počin, rád nedožil. Na odpočinek se však, alespoň v blízké budoucnosti, nechystám. To aby bylo dostatečně jasno. Když pominu holou skutečnost naprosté zbytečnosti, jsem přesvědčený, že to není (i vzhledem ke knižní předloze) kam posouvat. První díl (knižní trilogie) byl zároveň i jejím vrcholem. 65% P.S. co se však, bez jakýchkoliv pochyb povedlo, je obsazení M. Spreitze alias „chodícího nadopovaného bezkrka“ R. Niedermanna. Tady se naše představy, Danieli, vzácně shodují. Zajímavý komentář (úhel pohledu) pro mě: Sawy (24.05.2013)

No to bylo něco pro kulturní část mého mozku (Mozek mám rozdělený na tyto tři části, trilogie Sonnerium: 1 - kulturní část; 2 - část, kterou využívám pro výběr barevného fixu; 3 - část, jež má strach ze žraločího kousnutí a páchnoucího polibku). Pro mě nejlepší díl, jelikož miluju postupný odhalování, intriky, sirový (píše se syrový, jsem blb - díky Myšutko) dobrodružství. A začínají se mi klepat kolena, jelikož ti mekáčožroudní Američani do tohohle silnýho a pro mě naprosto dokonalýho příběhu určitě zakomponujou osm atentátů na toho černýho otroka v čele, dvě atomovky, Usámu s kusem salámu, ultra spešl vycvičený komando, Angelinu Jolie a Mc chicken menu s velkou kolou (02.02.2011)

Mě se na celé trilogii líbí, jak je to chytlavě natočené. V tomhle díle je vlastně jen soudní proces a kecaj tam důchodci a přesto jsem byl dvě a půl hodiny napjatej a bavilo mě to. A to finální zůčtování v cihelně bylo perfektní. Člověk se úplně bojí toho kolose a baví se tím, až videoherním zdrháním po bednách. A byl tu asi nejlepší záporák. Perverzní švédskej doktor. Stejně je ale nejlepší první díl a hlavně proto, že tam dělá Lisbeth s novinářem dohromady a tvořej takovej dobrej tým. Tady jak se vždycky setkají jen na konci to nemá takovej drajv, ale zase se mi líbilo to odcizení. Po Pusherovi je toto další perfektní Skandinávská trilogie a já si musím dát na tamnější tvorbu větší pozor. (27.11.2010)

„Žiadna práca nestojí za smrť.“ Tak a je hotovo. Prvý diel super, druhý ma sklamal. Trojka prvú hodinu vyzerala hrozne, keďže pokračuje v „špionážnej“ linke z dvojky, Lisbeth je odstavená na vedľajšiu koľaj (nemocnica) a namiesto nej do popredia vstúpili nudné záporné figúrky. Našťastie, druhá polovička je satisfakciou ako pre Lisbeth, tak pre diváka. Len čo sa začne súdne pojednávanie, pozornosť sa opäť vracia na stranu Lisbeth a Blomkvista a konečne i ich dovtedy skôr v úzadí stojacich pomocníkov (neosobný šéf bezpečnostnej firmy, hacker „Mor“). Záporné postavy sú svinské a plné hnusnej arogancie, preto je úžasné sledovať ich z minúty na minútu sa meniace sebavedomé tváre, meniace sa na zúfalé. Kiež by takto dopadli aj „skutočné“ Lisbeth Salanderové tohto sveta. Možno aj vy nejakú poznáte. Viac o celej trilógii v mojom článku na Recenzie.org: http://recenzie.org/triler/488-potetovane-dievca-ktore-sa-hralo-s-ohnom-a-kopalo-do-osieho-hniezda (15.02.2011)