Ivanhoe

Konečně jsem shlédl nějakou adaptaci Ivanhoa a první překvapení nedalo dlouho čekat. Ivanhoe je zasažen téhož rámce, jako známý příběh o Robinu Hoodovi, tedy král Richard Lví srdce je držen ve vězení v Rakousku a princ Jan zatím krutě vládne. Robin Hood je zde dokonce pod jménem Locksley jednou z vedlejších, ale důležitých postav. Celý příběh jde ale mnohem do větší šířky, nabízí realitu kde Normani a Sasové se nenávidí, čarodějnické procesy jsou způsobem jak se zbavit nepřátel, Židi tuší že nenajdou zastání u nikoho a rytíři ač na různých stranách mají svoji čest. Také nabízí nějakou tu nenaplněnou lásku a kupodivu i výborné bojové scény. Rytířský turnaj je parádní, závěrečný souboj plný brutálních ran do štítů vypadá pekelně reálně a pak je tu útok na hrad. Ač mám pocit, že místo šípů házel štáb klacíky, místo kamenů jsou polystyreny a meče jsou z plastu, přesto má scéna útoku lučištníků na hrad neskutečný drajv. Velice příjemné překvapení, které se sice neblíží velkoleposti Quo Vadis, ale kouká se na to velmi dobře. Historický film roku 1952. (22.05.2018)

Barvitý historický román W. Scotta dostal v tomto dobrodružném eposu svou adekvátní filmovou podobu. Přestože si představitelka Roweny (J. Fontainová) stěžovala, že se „režisér zajímá víc o výkony koní než herců“, snímek nenudí, a když je potřeba, pomůže jednoduché zrychlení, takže i postarší R. Taylor šermuje a běhá po schodišti jako svého času jeho kolega E. Flynn. Hudební partitura M. Rozsy, vycházející skutečně ze zdrojů blízkých 12.století, patří ke skladatelově nejlepším kouskům. (30.10.2009)

,,KU KTORÉMU BOHU SA MODLÍ ŽID ZA KRESŤANA?" ,,K TOMU, KTORÝ ICH STVORIL OBOCH." __ O zastaralosti Ivanhoa v bojových scénach (dobýjanie hradu) už bolo napísané dosť. Už v tej dobe mohli byť spracované lepšie a nemyslím si, že by pri tom museli tiecť potoky krvi. Miesto toho treba zdôrazniť, že nominácia na Zlatý glóbus pre Najlepší film podporujúci porozumenie (medzi židmi a kresťanmi) je príhodná a opodstatnená a svoju symbolickú (ak nie inú) funkciu splnila. V prípade záverečného súboja uplatnil Miklós Rózsa podobný postup ako neskôr pri závodoch v Ben-Hurovi - teda, že táto scéna je bez hudby a iba s prispením diegetického jednoduchého opakujúceho sa rytmu bubnov, čím je výborne dosiahnutý efekt maximálneho napätia. Okrem toho Rózsa svojou partitúrou opäť dokazuje, že patril medzi najväčšie skladateľské piliere Golden age. V inak pomerne ťažkopádnej verzii z roku 1982, kde sa predstaviteľ De Bois-Guilberta v podaní Sama Neilla nechá v súboji prakticky dobrovoľne prepichnúť mečom je však týmto činom omnoho lepšie vystihnutá pravá láska, ktorú k Rebeke cíti, čo je tu trocha ledabolo odbité. O kráse Liz Taylorovej sa mi však ešte v noci snívalo. (228. hodnotenie, 25. komentár k filmu) (13.06.2015)

Stará kolorizovaná história, to mi sedí, a aj v tejto romantizovanej verzii. Templári boli vynechaní, čo je oproti knihe na škodu, ale aj to stačí. Veľký francúzsky medievalista Michel Pastoureau povedal, že práve tento film v ňom vzbudil vášeň pre históriu, tak už preto má svoj význam. A človek si môže aj porovnať krásu dvoch dám, ktoré sa vydarili - fontánka Fontaine vs faraónka Taylor. Takže nič pre nebinárne srdce. (22.12.2023)

V rámci svého žánru je to podle mě slušný nadprůměr. Samozřejmě s nějakým tím ohledem k roku vzniku, ale pořád to podle mě funguje dost dobře. Snad jen v určitých situacích by herci mohli být charismatičtější a pak jsem ještě měl problém s přehnaným počtem (a někdy i přehnanou délkou) bojových scén, ale to druhé je spíš můj osobní problém - ačkoli, ne každá bojová scéna byla nejlíp zpracovaná... Jinak ale spokojenost, bavilo mě to, nenudilo mě to, má to sympatické postavy i celkem obstojnou výpravu a rozhodně bych si to někdy rád pustil znova. Až jsem překvapený, že mi to tak moc sedlo. 4* (16.04.2022)