Quo Vadis
Quo Vadis
VOD (2)
Obsahy(1)
Generál Marcus Vinicius sa po rokoch strávených na bojisku vracia do Ríma, kde sa zamiluje do krásnej kresťanky Lygie. Hoci tá spočiatku nechce mať s vojakom nič spoločné, zamiluje sa do neho a Marcus sa začína čoraz viac zaujímať o jej vieru. Cisár Nero však stále stupňuje svoje prenasledovanie kresťanov a obviní ich z toho, že podpálili Rím. (STV)
(viac)Videá (3)
Recenzie (95)
Sienkiewiczův román jsem si oblíbila, stejně jako jeho hlavní postavy a stejný vztah jsem si kupodivu utvořila i k tomuto filmu. Při prvním zhlédnutí jsem sice měla nějaké výhrady, ale postupně se vytratily. Ke kladům filmu - ženy byly velmi krásné a Nero působil díky vynikajícímu Peteru Ustinovovi jako skutečný šílenec, výprava byla perfektní, a tak mi ani statické vzpomínky Petra (pěkná stylizace do Da Vinciho obrazu Poslední večeře) ani úvodní nástin událostí, jež se staly před 30 léty, vůbec nevadily a i předchůdce dnešních Poláků, Ursus, u mě vzbuzoval svou silou ten správný respekt. Ze začátku mě sice iritovalo obsazení hlavních mužských rolí - Marca Vinitia a arbitra elegantiae Petronia - ale nakonec jsem si na ně více než zvykla, zvláště na Vinitia... A zápory? Nad historickými nesrovnalostmi (podrobnosti v mém milém Deníčku) mhouřím oči; a změny oproti předloze a vypuštění některých postav nebo alespoň snížení jejich důležitosti považuji vzhledem k možnostem a délce filmu za šťastné. Nebyli jsme svědky stětí Pavla z Tarsu a bohužel si nevyslechli ani Neronův charakteristický výrok „Qualis artifex pereo“ a také k opanování Říma Galbou došlo za poněkud zkreslených okolností. Celkově byl ale film přesně takovým, jak jsem si povedenou adaptaci románu představovala. ()
Po výpravné stránce je tato adaptace literární předlohy vynikající. A herecké podání představitele císaře Nera jsem si užíval. Quo Vadis má s Ben Hurem jednu společnou vlastnost. A tím je snad až nadšený pohled na počátek křesťanství, obdiv nad statečně přijímanými ranami krutého osudu. Prostota a lidskost křesťanství je zde v ostrém kontrastu s rozmařilými, zkaženými a krutými představiteli nejmocnějšího státního útvaru tehdejší doby. Je typickým lidským rysem, že pozdější představitelé křesťanské církve s nebývalou odhodlaností a zarputilostí hromadili majetek a vedli stejně takový rozmařilý a dekadentně zkažený život, jako vrcholní zástupci mocné Římské říše. Z křesťanské církve se stala nejmocnější a nejbohatší obchodní organizace, která vždy šla za svým cílem hromadění majetku a moci. Svoji obchodní značku šířila s mečem v ruce, finančním zatížením nově nabytých území a pokryteckou morálkou přetvářky, podrobení a trestů. Jaké to odklonění od samotné lidskosti počátku křesťanské víry! Dav může vzbuzovat hrůzu, dav je pro umného rétora snadno manipulovatelnou zbraní, která ve vyšším zájmu splní jakýkoliv, i ohavný a nemorální, úkol. Pro mě je hlavní postavou filmu prostopášný římský císař Nero (skvělý Peter Ustinov), který miluje i nenávidí zároveň. Chce být největším umělcem všech dob, ke svému žabímu kuňkání a drnkání na kitharu potřebuje inspiraci, dohnanou až za samou hranici myslitelných možností. Život i majetek dává i bere, prostý lid v davu se baví, se zvrhlou rozkoší působí bolest a strach. Celá velikost i úpadek jsou skryty v jedné jediné osobě. Skutečnou hlavní postavou je úspěšný velitel římské armády Marcus Vinicius (Robert Taylor), který prodělává nejvýznamnější změnu. Z lehkomyslného a sebevědomého floutka, který si bere vše, co chce, se stává citlivý a obětavý ochránce slabých a utlačovaných. Hlavní ženskou postavou je Marcusova vyvolená, státní rukojmí a řecká princezna Lygia (Deborah Kerr), zapálená stoupenkyně křesťanství. Z dalších rolí: Marcusův strýc, stoik, cynický komentátor a Nerův oblíbenec Petronius (Leo Genn), pomstychtivá, majetnická, intrikánská a poživačná Nerova manželka Poppaea (zajímavá Patricia Laffan), laskavý a nadšený Ježíšův apoštol Petr (Finlay Currie), šiřitel křesťanství a první misionář Pavel z Tarsu (Abraham Sofaer), Petroniova otrokyně a oddaná milenka Eunice (Marina Berti), Lyginin neohrožený ochránce Ursus (Buddy Baer), Lygininy adoptivní a urození rodiče Plautius (Felix Aylmer) a Pomponia (Nora Swinburne), ambiciózní a všehoschopný pretoriánský velitel a Nerův kumpán Tigellinus (Ralph Truman), Nerův vychovatel Seneca (Nicholas Hannen), či Nerova odkopnutá milenka Acte (Rosalie Crutchley). Ano, je to monumentální velkofilm. A historická fakta mohou být zkreslena. Ale to nic nemění na tom, že jde o příjemně strávený čas s jedním z klenotů výpravných amerických snímků. ()
Tohle bylo opravdu velkolepé. Nikoliv Samson a Dalila, ale Quo Vadis byl první opravdový historický velkofilm se vším všudy. Ať už výpravou, postavami, emocemi nebo celým příběhem. Ocitáme se v Římě někde kolem roku 60, za vlády šíleného císaře Nera, za dob kdy křesťané byli jen taková malá tajně scházející se sekta a kdy svatý Petr byl jen apoštol a pamětník Ježíše. Nero sužuje lid svým šílenstvím a jeho vrcholný kousek zapálení Říma chce svést na křesťany. Uprostřed všeho se sejde nepravděpodobný pár - hrdý římský velitel Marcus Vicinus a zapálená křesťanka Lygia, kterým budete do konce držet palce. A stejně tak skvělé jsou i ostatní postavy, především rozpolcený rádce Petronius, milenka Poapea, obr Urus, majestátní Petr a pološílený, polodementní Nero ve skvělém podání mladého Ustinova. To vše v parádní výpravě, kde jsem neměl problém věřit, že jsem v Římě, cetru veškeré civilizace. Nádherná architektura, davové scény vrcholící požárem Říma či majestátním Koloseem. Finální hodinu s křesťany pochodující s písní na rtech proti lvům jsem skoro obrečel a říkal si, že to takhle nemůže skončit. Úžasná záležitost a už se moc těším na další "sandálovky". Historický film roku 1951. ()
Kdyby poslední třetina / hodina nebyla jenom o likvidaci zajatých křesťanů v aréně, referoval bych o filmu spokojeněji. Jinak dokázal historický příběh probouzejícího se křesťanství a podlamování majestátu Říma vnitřní zkažeností a "bezbožností" své myšlenky a rozpory (Kristovo milosrdné učení x pragmatičnost starého vojevůdce-dobyvatele) podat poutavě i na dnešní dobu, přestože se nevyhnul toporným zkratkovitostem (především v zahoření a vyjadřování milostných citů). Přes neošizenou výpravu (a davy komparzistů) představoval hlavní hvězdu poblouzněný, dětinský, dekadentní tyran / pseudoumělec Nero ve skvělém podání Petera Ustinova. ()
Galéria (203)
Fotka © Metro-Goldwyn-Mayer (MGM)
Zaujímavosti (17)
- Císařovna Popea Sabina je ve filmu uškrcena Nerem při hádce. Podle historiků jí však Nero miloval a ve skutečnosti pravděpodobně zemřela při porodu mrtvého dítěte. Nero jí v hlubokého smutku vypravil státní pohřeb, během něhož byla spotřebována roční zásoba kadidla. Verzi o násilném skonu šířili v dalších stoletích Nerovi oponenti, jako Suetonius, Cassius Dio nebo Tacitus, podle kterých Nero kopl nebo šlápl těhotné Poppei na břicho a tím ji zabil. (kenny.h)
- Obvyklé problémy se zvířaty se nevyhnuly ani Quo Vadis. Jeden z ochočených gepardů napadl Patricii Laffan, patrně v rámci hry. Její kostým byl zničen, ona naštěstí nebyla zraněna. V době natáčení v Římě pak bylo takové horko, že lvi nechtěli vstoupit do arény a líně se schovávali ve stínu. (kenny.h)
- Clark Gable odmítl nabídku na roli Marcuse Viniciuse, protože si myslel, že v římských kostýmech bude vypadat směšně. (kenny.h)
Súvisiace novinky
Cinecittà – návrat ke slávě?
O italském filmovém studiu (čti „činečita") sídlícím v Římě jsme se tu už zmínili před několika měsíci v souvislosti s několika připravovanými nákladnými televizními sériemi (jedna z nich v režii… (viac)
Monumentální filmový epos, který odstartoval vůbec celou tu novodobou éru historického velkofilmu..Ze známějších Alexander Veliký, Desatero přikázání, Ben Hur, Spartakus nebo Kleopatra, z těch méně například Rucho, Bible, Demetrius a Gladiátoři, Romulus a Rémus, Král králů, Barabáš nebo Největší příběh všech dob a samozřejme i další jiné. Film byl natočen podle světoznámého románu H. Sienkiewicze. Novější evropskou resp. Polskou verzi jsem celou bohužel neviděl, takže nemohu srovnávat ale to málo co jsem viděl,mi připadalo celkem hodnověrné, hollywoodsky nezprzněné. Příběh lásky krásného patricie a mladé křesťanky je bohužel fikcí, která je však zasazena do hodnověrných kulis, dějů, reálií a charakteristik osob, které podle mně zdařile vykreslují dekadentní Neronův Řím. Výprava, kostýmy, kamera a hudba byly v tomto filmu asi tím nejlepším, stejně tak i jeho pestře syté barvy, rovněž velice zdařilé (vytvořené systémem Technicolor) a okázelé masivní scény. Exteriéry a interiéry antického Říma byly hodnověrné, avšak některé osoby, které tu vystupují v dějinách oné doby nejspíš vůbec neexistovali, některé jsou prostě jednoduše přidány, některé ubrány ale ono to je ostatně jedno. Trochu mě však mrzí, že sám velký filozof Seneca-vychovatel a učitel Neronův, je tu tak trochu v pozadí, nicméně tu dostává velikou příležitost jistý Petronius (dobrý řečník a zde rádce Neronův). Že by snad Seneca..? Jeho smrt ho tady k tomu tak trochu predurčuje, i když k ní v podstatě nedostal žádný příkaz tak, jak tomu skutečně bylo. Z dalších osob věrných historické předloze tu byli Acte-propustěnka a milenka Neronova, která se postarala i o konečnou Neronovu smrt v deziluzi. Což zde ale byla také velmi zkreslená a urychlená situace. Všichni dobře víme že Nero zemřel někde na útěku, tuším že tomu nebylo přímo v Římě, přestrojen, aby ho nikdo nepoznal, ještě společně s propuštěnci Faónem a Epafroditusem, kteří resp. ten druhý se zapříčinil o jeho zprvu váhavou smrt dýkou. Už předtím ale senát Nerona prohlásil za nepřítele státu a přikázal jeho stíhání a potrestání podle obyčeje předků...Tuším, že v nové verzi tomu tak bylo, ale to bych kecal...Vzpomínám si snad na jeden film, kde tomu skutečně tak bylo a kde před svou smrtí prohlásil historicky podloženou větu „Qualis artifex pereo“ (jaký umělec ve mně umírá). Dále tu byl Galba-příští nečekaný císař, vidět byl až ale na samém konci, zbabělý Tigellinus-prefekt pretoriánů, jehož smrt zde byla také zkreslena tuším že tomu bylo v cirku. A pak samozřejmě křesťané Petr a Pavel. Naopak jsem zde postrádal Pisona-vůdce prvního spiknutí na Nerona (což asi nebylo tak důležité, Senecova synovce Lucanuse a jeho (snad druhou?) ženu zapuzenou Octavii a nakonec i pretoriána Burra (předchůdce Tigellinuse) otráveného Neronem. Oproti knize trochu nevýrazného Petronia bohatě kompenzuje výborný P. Ustinov. Ten je tu jako Nero v podstatě-plačtivý šílenec, avšak – přerostlý a rozmazlený spratek s nebezpečnou a neomezenou mocí - je prostě jedním slovem úžasný. Je to v podstatě karikatura císařského majestátu, úzkostmi pronásledovaný vládce, který se skrývá ve stínu své hrdé a nelítostné manželky Poppey (Patricia Laffanová). V jistých okamžicích je ochoten přenechat jí i své vladařské povinnosti. Ne nadarmo a celkem i oprávněně byl v roce 1951 za ztvárnění této své role nominován na Oscara. Opravdu vedle ostatních méně přesvědčivých hereckých výkonů v tomto filmu září mladý Ustinov jako jediná velká stálice. Sám římský důstojník a velitel Marcus Vinicius-Robert Taylor nic moc, sice měl určitě dobré předpoklady, ale mě zde moc nezaujal. Nicméně mladá křesťanská dívka Lígya (Deborah Kerrová) mě skutečně ohromila, byla tak sladká a zároveň nevinná, přímo jí to vyzařovalo z očí. Kdo mě však velice zaujal a líbil se mi, tak to byl jistý opatrovatel Ligye "Ursus" obr-kolohnát a téměř ztělesnění antického Hercula, ten jeho zápas v aréně s býkem byl naprosto famózní. Téměř tříhodinový filmový epos rozhodně nenudil, a když se tam takové pasáže už našly, tak se navzájem kompenzovaly s těmi, kde se něco dělo jako tomu bylo například u velkolepého slavnostního pochodu Viniciových legií před majestátním císařským palácem, přítomnost obra Ursua v aréně, velkolepě ztvárněný požár Říma, zpívající a hrající Nero, pronásledování, mučení a zabíjení křesťanů v cirku, Neronův strach před rukou rozběsněného a spontánního povstání římského lidu, a v neposední řadě by byl skoro hřích nevzpomenout si na velkolepé Pavlovo představení, kdy kázal na nějaké hoře všem přítomným křesťanům a vzpomínal na setkání s Kristem. Ve své době se na dlouhou dobu tento film zařadil k nejdražším, jaké do té doby vůbec kdy vznikly, traduje se že snad na 8 milionů dolarů stála celá jeho produkce. Po čase zas jeden pěkný filmový zážitek, místy sice trochu zbytečně protahovaný a zaměřený jen na hlavní milenecký pár a jeho osudy za Neronovi vlády. () (menej) (viac)