Pokoj

Pri pokuse nájsť v The Room nejakú logiku, systém a zmysel som sa dopátral k jedinému možnému riešeniu. Fabula rozpráva o Johnnym, zdanlivo všednom zamestnancovi banky, šťastne nažívajúcom so svojou snúbenicou Lisou. Pod rúškou naoko dokonalého amerického sna, ktorý má čoskoro spečatiť jeho pracovné povýšenie a svadba, sa však ukrýva príbeh ťažko psychicky chorého človeka, žijúceho v milostnom vzťahu silne patologického charakteru. Keď sa následne jeho perfektný svet začína rúcať, na povrch vychádza krutá pravda o ľuďoch okolo neho, do jedného egoistov, takmer bez výnimky zneužívajúcich jeho dobrosrdečnosť a naivitu. Pes je zakopaný v tom, že sujet pri prezentovaní príbehu preberá subjektívnu optiku Johnnyho. Výsledkom je tak emocionálne nabitá, strhujúca melodráma a obžaloba sebeckej a bezohľadnej modernej spoločnosti, ktorú však dokážu plne oceniť jedine ľudia trpiaci podobne závažným mentálnym postihnutím či chorobou, ako jej hlavný hrdina.____Pokiaľ by niekto ešte stále predsa pochyboval o neoddiskutovateľnom géniovi Tommy Wiseaua, dovolím si ako nezvratný dôkaz predložiť scénu, v ktorej Johnny náhle zmení tému konverzácie a položí svojmu najlepšiemu priateľovi Markovi tú jedinú podstatnú otázku: "Anyway, how's your sex life?" Zmienená pasáž nie je ničím menším než zrejme najlepšou interpretáciou, zhrnutím a paródiou freudizmu v celej histórii ľudstva. Už z toho dôvodu nemôžem ísť pod magických 100% (a film si s radosťou kedykoľvek zopakujem) (25.06.2017)

[OBSAHUJE SPOILERY] Milý Tommy, tak jsem si konečně pustila tvůj opus magnum The Room a musím říci, že poněkud nenaplnil má očekávání. Tedy, ne že by to nebylo strašné, naopak, strašné je to opravdu velice velmi a to všech stránkách, vlastně tu asi nebyla jediná dobrá věc, s čestnou výjimkou tvé smrti; jen ses měl možná raději podřezat, neříkej mi, že byste v rozpočtu nenašli pár dolarů na plechovku červené barvy a z garáže nevyštrachali hadici suplující krkavici, z níž by tvým spoludřevům krásně tryskala do ksichtů ona červená barva, ale nějak jsem doufala, že to bude ještě zábavnější. Ne že bych se u všech těch krásných stupidit nezasmála, leč místy mne film i trochu nudil, což je věc, kterou takovému dílu odpustit nemohu. A Tommy, taková malá, přátelská rada - chceš-li se ve svých filmech předvádět nahý, udělej prochapadlo něco s tím rosolem, který se ti klepe po celém těle, jsi opravdu nechutný. Což mne přivádí ještě k jedné radě - příště si vyber ženskou, která nemá hnusné kozy. A přestaň se, sakra, dementně hihňat, doteď mi to zní v uších! [3,5*] EDIT 21. 12. 2012: The Room je film, který dokáže shodit stropní trám! (08.11.2012)

Moje první setkání s The Room proběhlo na YouTube, kde jsem jakousi podivnou shodou okolností narazil na video, které tvrdilo, že dílko Tommyho Wiseaua je tak špatné, až je svým způsobem geniální. Trvalo mi však roky, než jsem se přiměl se na něj podívat a nelituji toho ani omylem. Zatímco veledíla Neila Breena jsou pouhopouhými slátaninami patřícími do propadliště dějin, The Room je OPRAVDU film natočený s velmi seriózní vizí, odpadovým scénářem a neherci (ještě nikdy jsem se tolik nezasmál u dialogu, kdy jedna z postav sděluje, že má rozhodně rakovinu prsu), který je ve výsledku geniální komedií. Polovina dialogů je předabovaná v postprodukci (nejvíce patrné je to na milostných scénách, které mimochodem tvoří prvních 20 minut filmu, vyjímaje úvodní titulky – až později jsem poznal, že Wiseau je hodně vysazený na „sexy“ milostné scény a sází je do filmu jednu za druhou, i když třeba nedávají smysl – a scénách, kdy nejsou vidět ústa herců, tudíž je jasné, že Tommy hodně přidával dialogy až po natočení), většina scén je naprosto bravurně nelogických (jako postavy, které přijdou, něco řeknou a hned odejdou... typickým příkladem je scéna v květinářství, která to u mě okamžitě povýšila na nejvtipnější scénu světa – „Oh hi Johnny, I didn't know it was you.“) a postavička Tommyho Wiseaua je kapitola sama o sobě. Teď naprosto chápu, proč se The Room dodnes pravidelně promítá a vyprodává sály. Kultovní záležitost až na kost. „Don't worry about it“ – nejčastější odpověď Johnnyho na jakýkoliv problém :D. (16.10.2021)

Tohle je jinej level. Jinej svět. Paralelní dimenze Tommyho Wiseau, která (ne)oplývá jak geniální zápletkou, tak precizní režií a v neposlední řadě uvědomělým herectvím. A ty seksuální scény... oh yeah, to je divočina. Škoda, že jsou tak krátké. No prostě je to tak až moc hroznej film, až je to vlastně docela slušná prdel. (20.02.2018)

Olezlý Tarzan s umaštěnými vlasy se stupidně pochechtává až do chvíle, kdy kdosi na chodbě ucítí kouř z výstřelu. Tenhle film je naprosto dokonale blbý. V pokoji se střídají podivné postavy jako apoštolové na orloji, pronáší neuvěřitelné monology a zase mizí, byvše nahrazeny jinými apoštoly filmových zvěrstev. Kdyby hlavního paroháče hrál někdo méně odpudivého zevnějšku, mohlo z toho být celkem ucházející soft porno. Jelikož Danny, a nejen on, do puntíku naplňuje definice zevního genitálu, nemusel se Wiseau ani příliš zdržovat těmi spektakulárními pokusy o soulož. (28.03.2023)