Letní válka

Zpočátku to vypadá jako ten typ anime, který nesnáším - pohádka pro nerdy, ve které hlavnímu hrdinovi-nerdovi spadne do klína jak epická záchrana světa, tak i nejkrásnější dostupná holka a sem tam i nějaká superschopnost. Ono to tak trochu dopadne (bez superschopností), ale je to komplikovanější než se na první pohled zdá. A tady začíná hlavní problém. Je to debilní sci-fi s ještě debilněji vystavěným světem, jenže všechno to je jen metafora pro důležitost pospolitosti rodiny (aneb když rodina drží spolu, dokáže všechno na světě; když má člena, který se od nich odloučil, začne se pomalu rozpadat) a také pro vyrovnání se a (svým způsobem) usmíření s USA a jejich shozením atomových bomb na Hirošimu a Nagasaki. A teď jak to brát - jako hloupou sci-fi s echt klišovitým rodinným dramatem na pozadí (SPOILER když nejde vytvořit přirozený konflikt, zabte nejstarší postavu KONEC SPOILERU), nebo jako veskrze pěknou, byť místy bolestně doslovnou (ta paralela s baseballovým zápasem fakt nebyla nutná - ale pobavilo mě, že svět stojí na pokraji apokalypsy a ten zápas jede dál jako by se nic venku nedělo) variaci na poselství větší části disneyovských animáků? Tady se dá jednoznačně opodstatnit pětihvězda i odpad. Já se zase zasekl někde uprostřed, protože zatímco Kenjiho postupné poznávání velké rodiny se mi líbilo svojí (víceméně) civilností, všechny ty vtípky okolo toho a klišovité charaktery hlavních postav, díky jejichž klišé je naprosto jasné jak vše dopadne, jsem bral hůř. A takhle se to střídalo snad u všech částí - souboje v Ozu vypadají skvěle vizuálně, ale je jich zbytečně moc a v závěru tak tvoří přehnané množství zvratů; Kazuma je sice nejzajímavější postava, ale fakt nechápu, proč se tak vyzdvihují jeho reálné kung-fu schopnosti, když je využívá jen v Ozu; část s karetní hrou je sama o sobě epická, ale má patetické vyvrcholení a svět v tomhle případě zachrání kočkoholka; zbytek světa je zde zobrazen stejně jako v amerických blockbusterech - vše stojí na Japonsku a ostatní jsou vidět na pár vteřin jak fandí Natsuki... A já bych mohl pokračovat dál, ale to bych to tu jen podrobně vypisoval. Expresivita scén typická pro anime sice funguje obstojně, takže to silnější dojmy (svým způsobem) zanechá, ale mě to pořád spíš míjelo, než abych si to dokázal upřímně užít. Podobný problém jsem měl i s Dívkou, která skákala časem, takže tu hodnocení nechám totožné. Líbí se mi, co z toho vyleze, ale zpracování ne. Tomu prostě podlehnout nedokážu. Slabé 3* (22.04.2024)

Moje pocity bych shrnula asi takto: dobrý úvod, postupné upadávání, relativní nuda, nuda, návrat pozornosti, závěrečný souboj, který mě dokázal překvapivě odpálit, konec. Nápad je rozhodně zajímavý, animace i soundtrack moc pěkné, ale vůbec to nemuselo být tak dlouhé. Docela zklamání. 6/10 (23.02.2015)

Ze tří dosavadních setkání s režisérem Hosodou mi připadá tento kus jako nejslabší. Animace je sice skvělá a také hudební stránce nemám co vytknout, film přináší pozitivní poselství a vyzdvihuje úlohu rodiny, ale problém je, že ač svým tématem se Letní válka zdánlivě nejvíce blíží realitě (oproti vlkodlakům v příběhu o Ame a Yukim, či oproti dívce proskakující časem, je zde hlavní zápletka v dnešní době docela dobře možná), svým zpracováním je ale hodně neuvěřitelná, přehnaně naivní a místy už i dost infantilní (a to i na Japonce). Celkový dojem tak zůstává někde mírně nad průměrem. (02.01.2015)

Mamoru Hosoda v časem skákající dívce předvedl odlehčenou lovestory řízlou sci-fi s hrdinkou plné nezodpovědné, ale sympatické žábovitosti, milostně mile nezkušenou, v sobě se nevyznající. Oč to bylo svěžejší než pevně soudržná rodina tmelená babičkou jež donekonečna opakuje větu: "Ty to dokážeš!" To samo stačí, aby všichni nabyli nekonečnou sebedůvěru, jež jim umožní vyřešit problém, který nezvládají nejlepší mozky všeho světa. Inu, řečeno slovy neklasikem doplněného klasika: "Rodina je základ státu." A celého lidstva. V tomto ohledu se tedy Summer Wars nijak neliší od všelijakých jiných plytkých filmů, jež nutí člověka těmi nejprimitivnějšími prostředky k všeobecnému semknutí, přičemž právě tím, že ono semknutí samo o sobě je vznešené, omlouvá svou sladkobolnou kýčovitost. V druhé rovině film vypráví o zranitelnosti informační společnosti, v níž všemu vládnou navzájem propojené počítače. Pokud se člověk dívá na ztvárnění a fungování zdejšího virtuálního světa jako na jeho metaforu spíše než realistické zpodobnění, nemůže být vyloženě nespokojen. Křídově bílé pozadí vytváří iluzi nekonečného prostoru, křiklavě barevné objekty v něm umístěné pak dávají představu o informačním bohatství a pestrosti binárního univerza. Jen se divák asi neubrání pocitu: "Kde já jsem už něco takového viděl?" A přijde na to, že šlo o záhyby prostoročasu z Dívky, která skákala časem. Nu, podruhé, to ještě není tak docela vykrádání sebe sama. Ale čirá originalita již také ne. Slabé ***. (10.05.2010)

Možné SPOILERY. Wau!!! Na tento film jsem čekala docela dlouho (no teda spíš na titulky) a konečně jsem se dočkala a teda je to naprostá paráda. Prvních asi 10 minut bylo sice hrozně chaotických, jelo to mega rychlým tempem. Zatímco, já byla ještě někde u chápání, co to je sakra ten svět Oz, oni už mezitím dojeli na venkov. Bylo na mě najednou toho moc.. moc věcí, moc barev, moc informací, ale pak to konečně přestalo jít tím "rychloposuvem" a já si to začala užívat. Musím poznamenat, že japonská kultura je zajímavá a evidentně hodně zakořeněná v tradicích, když i mladá holka se uklání před klukem, protože po něm chce, aby hrál jejího přítele. Líbí se mi jak v těchto anime všichni vždycky ukázkově mění barvy - rudnou, bělají atd.. ale komplet celí a hrozně rychle :) Nechtěla bych být asi na místě Kenji-san/kun (ano donutilo mě to znova si zjistit, kdy se používají.. a tady jsem se setkala s novým pro mě neznámým Natsuki-senpai (pak teda Natsuki-chan, ale s tím už jsem se setkala))... když ho představila babče jako svého budoucího manžela... jeho nechápavě-zděšené "he?" při každém dalším slově svědčilo o všem. To představování rodiny mi přišlo hrozně komické a hlavně mi to připomnělo, když občas vykládám já story o mé: "No a manželka od bratra mojí prababičky..." :D Další bomba scéna? Vyložení mega lodi v rybníčku... ti zůstali nevěřícně stát zatímco je opláchla mohutná vlna i s rybami. Nebo "vsázím moji rodinu." a teď záběr na celou familii napojenou na telefony a připravenou hrát:) A nebo "Dopadne na jadernou elektrárnu? A my jíme oběd?" - "Tak si to babička přála." Mimochodem ta babča byla nejlepší... pravá vůdkyn. Ve filmu je hodně dobře vyobrazena hrozba budoucnosti. Už nyní je řada věcí propojených přes jeden online účet /nejlepším příkladem je asi google - teda co já znám/... tady ukázali rizika, jak to může dopadnout, když se přes to napojí bankovní účty, pracovní činnosti firem, ovládání vodovodního potrubí, vlakových spojů, dopravy.. všechno přes jeden program/systém (nejsu IT expert).. no a když by se do toho pak někdo dostal.. BUUUM.. globální katastrofa. Ovládá vlastně životy všech, veškeré správní orgány, prostě celou planetu. A hrozba umělé inteligence je taky reálná, o tom už byla také natočena řada filmů. Ten témeř konec mi vyhrkl slzy do očí, když se nabídl ten jeden němec, ať si vezme jeho účet a pak všichni ostatní.. btw. takhle zamořený počítač milionem okýnek jsem taky jednou měla.. pusťte někoho k vašemu ntb, ať si přetáhne nějaké soubory na disk.. na co po jednom.. všech 50 naráz:D Ten konec mi přišel dost směšný... ti se tam radují nad sportovním utkáním, zatímco vůbec neví, že jim mohla hrozit smrt, kdyby ten satelit opravdu zasáhnul jadernou elektrárnu. Plný počet 5* (myslím, že o bravůrní animaci se ani bavit nemusím). (17.01.2014)