Panelák hrôzy

Sakra, bydlet v baráku, kde všichni ví všechno, to by bylo tedy peklo. Ups... Už fakt, že prvních cca 10 minut je naprosto zbytečných, a když protrpíte předlouhou titulkovou sekvencí, ubije vás dalších pár minut vložené reklamy na vůz KIA docela varuje. Pak ale trošku film jako zamrká okem, divák na chvilku zpozorní, aby nakonec usnul a když se po půlhodině vzbudí, zjistí, že se vlastně pořád nic nestalo. Nakonec se to dokodrcá k nějakému rozuzlení, které stejně už dávno očekáváte a naivně se probrodíte bahnem nicneříkajících keců během závěrečných titulků. Proč to mu nedávám odpad? Má to výbornou hudbu, určitou dobu to vypadá zajímavě a baví mě DJ Qualls. A snad třeba jednou přijdu na to, jaký smysl tam měly ty lesbičky. (22.09.2014)

Po celou dobu se to tváří jako blbost a ve výsledku to blbost je. Kruh Osmi nedává vůbec žádný smysl a když už to na konci vypadá, že bude vysvětleno, o co se vlastně jedná, tak je vysvětleno asi jedno procento a zbytek byl hozen do koše. Za mě se jedná o dlouhou a předraženou reklamu na Mountain Dew, která nemá ponětí, co je zábava. Mrzí mě, že jsem v něčem takovém musel vidět DJ Quallse, kterého ho mám jako herce jinak rád. (06.11.2022)

Amatérské z každého úhlu pohledu: kamera, scénář, herci - prostě všichni podali tak ubohý výkon, jakoby to byl jejich úplně první film a oni si nebyli jistí, co mají vlastně dělat. Scénář sice nahodil trochu zajímavý námět, ale rozvinul ho v totální patlaninu a to včetně zdůvodnění, proč se co děje. Ostatně, když se dům jmenuje Dante, je předem jasné, kudy se asi bude příběh ubírat. Jednu hvězdičku dávám jen za úvodní písničku, kterou si hrdinka prozpěvuje v autě spolu s rádiem. (18.01.2016)

Krátký obsah prozrazující hrubou kostru příběhu vypadal docela zajímavě. Nečekal jsem sice žádné zázraky, ale někde ve skrytu duše jsem doufal, že by tento film nemusel být zas až tak špatný. O jeho nepříliš lichotivém hodnocení jsem při spuštění tohoto kousku, neměl ani potuchy. Začátek se nesl v duchu písně Flames Go Higher od skupiny Eagles of Death Metal a já si pobrukoval společně s hlavní hrdinkou. Dokonce jsem společně s ní pociťoval i jistý prvotní odpor k domu s výstižným jménem Dante. Vlastně to samé můžu říci i o samotném pokoji, který ve mně vyvolal nedobré vzpomínky na jedno nejmenované ubytovaní, které jsem v minulosti musel absolvovat. Ale konec nostalgických žvástů. Pochmurný interiér a především vlezlí až úlisní obyvatelé domu, byli příslibem k zajímavé podívané, ale to jsem ještě neměl tušení o všech těch slabinách samotného scénáře. A že jich tu bylo. Nevím, jestli to bylo slabou chvilkou jinak docela úspěšného režiséra Cragga, ale je pravda, že on se ve své kariéře věnuje spíše natáčení seriálů, nebo jeho neschopností pracovat s hororovou atmosférou. Ovšem i scénárista by si za odvedenou práci, zasloužil pořádně nafackovat. Kvalita nepříliš duchaplných dialogů byla na úrovni zvláštní školy. Když k tomu připočítáme i přemíru žánrového klišé a opravdovou nemohoucnost tvůrců, byla katastrofa na světě. Objevila se tu celá řada scén (nebo konverzací), u kterých jsem si prostě musel zaťukat na čelo, jak je možné, něco takového vůbec vypustit do světa. No ono jestli to nebude tím, že celý film byl pod hlavičkou Mountain Dew Green Label Studios, které se mimo jiné podařilo procpat svůj produkt (nápoj) i do samotného filmu (Coca Cola to dělá pořád, tak proč se tomu vlastně divím). Čímž tedy hodně zamrzí, že když už se tu něco hororového skutečně objevilo, tak to pohřbila právě již zmíněná nemohoucnost režiséra. Několik slušně naaranžovaných mrtvol – to je dost chabý výsledek, pro uspokojení hororových fanoušků. 30% (19.12.2016)

Připadá mi jako by tvůrce začal vymýšlet zajímavý příběh, ale čím víc toho bylo, tím víc se to vzdalovalo od alespoň lehce logického vysvětlení. Nakonec to dopadlo tak že se děj dal těžko zakončit nějakým aspoň trochu logickým vysvětlením takže radši zakončen nebyl vůbec. Vše předvídatelné až na naprosto nelogický "nezávěr". (02.05.2012)