Silvestr na přání aneb Čí jsou hory Kavčí

Tak včera jsem na to vskutku retro koukal a musím říci, že už je trochu cítit zatuchlinou. Samozřejmě oproti Nova Silvestrům je to jiná liga. To co dnes považujeme za výkvět herců a mnohdy i zpěváků tehdy nahnal soudruh povinně do jednoho studia a udělala se šou. Znormalizovaný lid se musel bavit a chléb a hry vždycky spolehlivě fungovaly to už znali ve starém Římě. Bylo tedy koho nasadit a už to garantovalo jistou úroveň. Na stranu druhou je z četných záběrů do publika složeného ze samých celebrit vidět, že se docela bavilo. Beru to tak, že to brali jako přátelské setkání s hereckými kolegy, takový větší firemní ,,silvestrovský'' večírek jaké se dnes pořádají. Kdo tu dobu zažil, chápe Menšíkovi narážky na Ikarův pád, Ženu za pultem atd... Rád okem spočine na panu Kopeckém atd.. A své dělá i živý orchestr, který poctivě doprovázel živě všechna čísla. Na tom zvuku je to stále znát. Přesto když na to dnes koukne někdo narozený později, bude si asi ťukat na hlavu na co to jeho rodiče tenkrát koukali a proč vlastně? To jako museli? Včechny ty tanečnice ve třpytivých podprsenkách s pavími pery, napodobeniny to velkých západní revue jsou dnes už jen pouhým odrazem tehdejších časů a působí až neuvěřitelně... K tomu neostrost obrazu, špatné barvy, ruchy od světel v kamerách při záběrech na lesklé věci i samotná móda diváků i účinkujících z tohoto pořadu dělá dnes už jen pouhé retro. A je smutné, že ČT na Silvestra mezi dechovkou na jednom programu a cimbálovkou na druhém programu (o pekelném pořadu Zedníčka a Paulové i s jejich ,,exkluzivními'' hosty se raději nebudu vyjadřovat stále sahá po takovémto formátu jako jakési kvalitní klasice a nebyla schopna udělat něco novějšího. Dyť je to už sakra 42 let ! * * * (01.01.2019)

To ještě bývali Silvestry, kdy uměli točit zábavný pořad na večer. Večer plný solidních hereckých, pěveckých, tanečních či artistických čísel – při kterých se divák nenuceně smál téměř po celou dobu. Viděl jsem to už několikrát a zrovna na to čumím znovu. Smutné je, že většina zúčastněných je již po smrti – to byli alespoň skutečné celebrity – baviči – umělci, ne jak ty dnešní trapné rychlokvašky. Menšík, Kopecký, Brabec, Satoranský, věčně se tlemící Hanzlík, ucho Sobota, stepující Zagorka s Kornem, štíhlá Naďa Urbánková, zpívající Ája (Alice) Farkašová (Gott, Korn, Matuška, Neckář dělající křoví) a její Asi asi a spousta dalších vynikajících umělců a umělkyň – vyjmenovat je všechny, tak tu budu do zítřka. Já tuhle zábavu prostě můžu a co na tom, že to bylo natočené o pár let dříve, než jsem se narodil. Dokážu se u toho pobavit i dnes… (01.01.2022)

To nejlepší co mohli na Silvestra v televizi vysílat, vysílají na Nový rok od 1:00 do 4:00... V roce 1977 byla televize jedna, ale její silvestrovský program stál zato a stojí zato i po třiceti letech, dneska je televizí 100 a ani na jedné není po solidním humoru, vtipu a legraci ani památky, fujtajbl, to aby se jeden hned na Nový rok po... (doplňte si co chcete, hodí se tam všechno možný:-) (01.01.2010)

Přemejšlel jsem jestli dát silnější 3*, nebo slabší 4*, a nakonec jsem zvolil druhou variantu s ohledem na dramaturgické a produkční vypětí, které muselo všechno toto představovat, aby se mohl uskutečnit jeden z dnes už nejklasičtějších a nejopakovanějších večerů TV zábavy, ke kterému  i po letech mnoho lidí vzhlíží jako ke svatému obrázku a porovnává s ním modernější přenosy. Monstrózní projekt, obsahující spousty vystoupení, z nichž některé skoro nezestárli (Lasica-Satinský), některé zestárli tak nějak řekněme dobře (pěvecká vystoupení), a některá zestárli vzhledem k společenským proměnám poměrně špatně (Ženy za pultem, Soudruh major pátrá...). Rádoby improvizované vstupy Menšíka a hvězd tehdejších (mnohdy stále současných) zpravidla nabízejí dobrou pointu, a ačkoliv "running joke" s "přaním na večer" je asi tak neplánovaný jako cokoliv jiného v rámci TV přenosu, tak to asi není nic, co by bylo na překážku. (08.02.2024)

Marná sláva, Vladimíra Menšíka, Jána Roháče a Karla Vlacha prostě nenahradíš. Zápory se ovšem najdou. Úlet zvaný Balet Československé televize a občasné soudruhování se dají odpustit, ale nedá se odpustit příliš mnoho záběrů na Jiřinu Švorcovou, Menšíkův závěrečný projev o tom, jak jsme minulý rok (myšlen rok 1977) udělali hodně práce a v tom dalším uděláme práce ještě víc, byl děsivý a závěrečná píseň (především v okamžiku, kdy se představily hrdinky ze Ženy za pultem) byla jednoduše otřesná. Nic to však nemění na tom, že to byl balzám pro duši. (01.01.2013)