Réžia:
Susanne BierScenár:
Anders Thomas JensenKamera:
Morten SøborgHudba:
Johan SöderqvistHrajú:
Mikael Persbrandt, Trine Dyrholm, Ulrich Thomsen, William Jøhnk Nielsen, Markus Rygaard, Wil Johnson, Elsebeth Steentoft, Satu Helena Mikkelinen (viac)Obsahy(1)
Film vypráví příběh dvou rodin, jejichž osudy se náhodně spojí skrze přátelství dvou dospívajících synů. Elias, jehož otec pracuje jako doktor v Africe a prožívá právě manželskou krizi, je šikanován ve škole, zatímco Christian, který se rozhodne ho bránit, se do města přistěhoval s otcem po nedávné smrti matky. Film řeší zdánlivě jasné etické otázky po smyslu pomsty a násilí s ní spojeným. To vše na pozadí skutečných světových konfliktů, kterým čelíme a které reprezentuje právě postava dánského lékaře v Africe. Film není samoúčelnou plejádou dramatických situací, tak jak je známe z mnoha evropských filmů současnosti, ale precizním pohledem do života dvou generací lidí, jimž se představa lepšího světa znenadání začíná vzdalovat. (oficiálny text distribútora)
(viac)Recenzie (218)
Docela mě zklamalo, že zrovna oskarový severský film je má naprosto neoriginální scénář a je vlastně takovým koncentrátem prvků typických pro dánskou, švédskou nebo finskou kinematografii. Všechna témata, kterých se Lepší svět dotkl, byla už mnohem lépe zpracována v jiných severských filmech, které jsem viděl. Paradoxně, na to jak je film roztříštěný, působí nakonec, v rámci možností, docela komplexně. Scénář byl z mého pohledu opravdu poněkud slabší, mnoho věcí bylo příliš vykonstruovaných a braných tak nějak samozřejmě, přestože se jednalo o zlomové momenty. Z herců byl nejlepší africký lékař a Thomsenův syn, oba dva typově perfektně vybraní. Dal bych tomu tak tři a půl hvězdy, ale zaokrouhlím nahoru. ()
Seversky důstojné pojednání o tom, jak i pro vyspělý charakter může být těžké nedat volný průchod svému hněvu, nesplynout se skutky, pro které má jen pohrdání a v extrému při zachování tváře umět tu druhou nastavit. A což teprve, když se v dětské duši nenávist rodí z bolesti a dokáže polevit až procitnutím z činu daleko za hranicemi malých dětských vendet a následného osvobozujícího pláče, který ze samého žalu nemohl propuknout, jen doutnal hluboko uvnitř, pod povrchem nepochopení světa a jeho zákonitostí. Civilně komorním herectvím dospělých získávají prostor výborně napsané i zahrané dětské role a úžasné finální záběry přírody s relaxační hudbou jakoby oznamovaly, že ta mladá duše je už svobodná... ()
Další dánský příspěvek do filmového světa. Jak to Ti Dánové dělají, že ať natočí cokoli, má to svoji kvalitu, myšlenku a nápad. Konkrétně Susanne Bier je režisérská extratřída, definitivně jsem si ji zařadil do své topky. Film, který se zabývá mnoha tématy, žádné z nich nepitvá do hloubky, což může být výhoda i nevýhoda. Mě kupříkladu zaujalo jedno zcela vedlejší téma - vztah Dánů a Švédů, který nám Čechům neznalým regionálních podrobností uniká. Mikael Persbrandt se mi líbil nejvíc. Z mého pohledu zasloužená ocenění. ()
Rakovina, bomba, Afrika, umělé slzičky - zaručené ingredience jak získat Oscara. Lego jako vodítko. Nůž, jako povinná výbava dánského školáka. Za facku na dětském hřišti se na severu Evropy tvrdě platí. Dvanáctiletej šmejd jako soudce. Umělé oko. Oko za oko. Černoušci. Krásné obrazy. Obrazová fixace na ptactvo a mraky. Emoce prostřednictvím fotografií. Ty vogo, Vinterbergův Hon je sračka, ale z tohohle "realistického" dílka plného hrdých zasmušilých mužů, ošklivých žen a drsných děcek jsem se málem pozvracel. Dobro(intelekt)/ lékař vs zlo(hloupost)/ dělník. Hanebná vykonstruovanost, která Zuzce vyšla, jak u kritiků, tak diváků. Nechápu. ...a pokud neumřeli, rozdávají láskyplné pohledy a objetí dodnes. Vše odpuštěno (rozvod se nekoná, děcák se nekoná)...bože můj. Retardi se dojímají. 30% ()
Výborný dramatický thriller, sice otec někdy byl velká mačka tak přesto se dobře koukalo. ()
Rodinné drama, thriller o šikaně, válka v Africe a vlastně i příběh o kamarádství. Susanne Bier nacpala do Lepšího světa hromadu žánrů, vše protkala typickým severským rukopisem a explicitním násilím. Za výsledek se sluší zatleskat a hluboce uklonit. 90% ()
No celou dobu sem chtěla dát jen tři hvězdičky, ale ke konci mě to nějak vzalo a nakonec ty čtyři dám. Film jsem celý hodně prožívala a chvílema mě bylo trochu nepříjemný ta šikana a všechno okolo, ale nemůže se furt točit o hezkých věcech. ()
Niečo úžasného. Mala som v pláne napísať výmluvný komentár, ale neurobím to, myslím, že by som to nevystihla. Som skeptik, čo sa filmov o pohnutých ľudských osudov týka, ale tentokrát to tí severskí bastardi podali tak neuveriteľne excelentne, že som sa nechala uniesť a doslova celú stopáž som zostala prikovaná k obrazovke. Vážne musíte vidieť! ()
Bierovej príbehovo najkošatejší a tým paradoxne i najslabší počin, ktorý mieri k Oscarom. Autori rozohrávajú príliš mnoho motívov, aby na ploche celovečerného filmu boli presvedčiví a uveriteľní. Pomery v Afrike, nevera, smútok zo straty najbližšieho, šikana v školách, násilie medzi dospelými. Konanie postáv je až príliš schématické, v závere absurdné a nestotožniteľné. Jedno sa Bierovej uprieť nedá a to vedenie hercov, to je ale stará známa vec (o to väčšia škoda). P.S. Je nutné poslať hrdinu do Afriky a tým demonštrovať vzdialenosť a odcudzenie medzi manželmi? Bol nutný všetok naturalizmus - rozpárané bruchá, rozrezané nohy? P.P.S. O nekonečných kŕdľoch vtákov ani nepíšuc. Midcult ako vyšitý. ()
Skvělý film Susanne Bier a geniálního A. T. Jensena (cokoli tento chlapík udělá, ať už režíruje či napíše scénář, je v topu!), nedivím se, že dostal Oscara. ()
Zamette, poklidte, Susanne Bierova je zpet v plne forme odpovidajici Bratrum, s hlubokym lidskym pribehem, bez citoveho vydirani, jalovych dialogu, hysterickeho rvani, litru slz a cehokoliv s motivacni absenci. Me prani, aby se vyvarovala toho, co predvedla ve filmu Po svatbe a co drive v jejich filmech patricne nebylo k nalezeni, se zcela vyplnilo. Pro me jeden z nejzaslouzenejsich Oscaru poslednich let, i Americka akademie ma sve svetle chvilky. ()
Od stvoření světa nanejvýš háklivá záležitost. Jak čelit násilí. Ve Starém zákoně se propaguje oko za oko, Ježíš kázal nastavit druhou tvář a ve skutečnosti je asi nejpraktikovanější vymáhat za oko nejen obě oči, ale rovnou celý život. Susanne Bier naštěstí nehledá správnou odpověď, nabízí divákovi výhradně volbu identifikace ve vzorových charakterech nebo situacích a uvědomění si vlastního žebříčku hodnot. Pomsta však není jediné ctižádostivé téma, kterému se režisérka věnuje. Je jich právě na jeden film až moc, nádavkem nakousnutých jen povrchně, a proto vyšumí bez silnějšího dopadu. Navíc je vše prezentováno šablonovitou formou, bez ambicí obelstít donebevolající předvídatelnost. ()
Vlezdoprdelský kalkul nestydatě vykořisťující emoce přežvykujících držek před plátnem. Jedna velká, zavrženíhodná, slzopudná, citová ždímačka a hlavně ryzí definice výstavní festivalové děvky, jež zvládne pusou dvanáct macatých diváckých klacků a pravačkou dalších čtyřicet. Susanne Bier dávám košem hned po prvním rande, neboť žádný jiný film se mi ještě nesnažil tak mermomocně vecpat svou obludnou naolejovanou hlavu mezi půlky. Žádný jiný film mě ještě nenechal v tak polonasraném a zhnuseném rozpoložení vůči zemím severským a všem jejich servítek prostých domorodců s líbivě vychlastanou melodií hlasu. A nebýt dvou bravurně střižených protipólů pány Persbrandt a Thomsen, tak bych ty veškeré zbylé hvězdičky našťouchal režisérce do chřtánu a celou bych si ji nastrouhal do kebabu. ()
Když bych to měl shrnout, tak je to severský kousek s happy endem (wtf) a na muj vkus se hodně málo ''omlouvalo'' tedy nepadalo skoro žádny ''undskyld'' v rozhovorech :-) (kdo ma nakoukáno ví :-). Dramatická složka u mě fungovala, herecké výkony na 1čku včetně skvělých dětských představitelů, krásná kamera. Ikdyž mě africká linka nevadila, tak nějak jsem ji cítil, že je tam na efekt. Sečteno potrženo pěkná 70%. Ale doufám, že příští kousek, který vznikne spojením Susanne Bier a Anders Thomas Jensena se bude ubírat jiným směrem. O Jensenovi mám nejlepší mínění několikrát mě přesvědčil, že dokáže napsat kvalitní scénář pro jakýkoliv žánr a tady jsem se nemohl zbavit pocitu že poprve trošku vykrádá sám sebe! ()
Zvažovala jsem, zda dát střízlivé čtyři hvězdy nebo napálit plný počet. Nakonec vyhrála lidskost a laskavost, kterými je film Susanne Bier prodchnut. Příběh přátelství dvou hodně odlišných chlapců a jejich rodin je dojemný, smutný i veselý a vskutku nelituji skoro dvou hodin strávených při sledování. ()
Ano, je to zajímavé, ale na Oscara? To byla tak slabá konkurence? V každém případě je tenhle snímek splácaninou dvou různých filmů, dánského dramatu a afrického intermezza. Zkrátit o Afriku (ale to by to zas nedostalo Oscara, že), přidat trochu dynamiky do pomalu vyprávěného příběhu a, voilá, čtyř až pěti hvězdičkový film (byť bez nepodstatné sošky). ()
Velmi dobře zkonstruované drama neustále konfrontující jedno z dilemat, které hýbe dnešním světem - bránit se, či předem zamezit hrozícímu řetězci násilí, i když se to třeba může jevit jako projev slabošství. Bierová podmanivě ukazuje křehkou hranici mezi oběma přístupy a skrze ní lehce spojuje i vzdálené kontinenty a vysoce se pozvedá na intimní a individuální drama, i když převládající melodramatičnost v závěru přeci jen bohužel rychle sráží onen široký rozhled k zemi. Poněkud ploché a očistné rozřešení složité problematiky však přeci jen slibuje silný emocionální dopad na diváka, kterému napomáhá především neobyčejné herecké ztvárnění chlapce, zvláštně poznamenaného smrtí své matky. ()
Ano, i Dánsko má právo točit hezky vypadající filmy s happy endem, a nejen hnusy ála Dogma 95. A pokud mám hodnotit v rámci filmového universa (a ne jen dokonalého skandinávského mikrokosmu), tak o pěti hvězdách nemůže být pochyb. ()
Po prvej hodine som si zúfal nad množstvom dejových línií. Viacero závažných tém spracovávať naraz má nevyhnutne za následok, že sa nimi film stihne zaoberať len povrchne. Znervózňovalo ma neustále striedanie prostredí a vzťahová spleť medzi postavami. Druhá hodina dodala síce tomu chaosu vysvetľujúci a pomerne zmysluplný obsah, ale vcelku z toho aj tak vyjde len priemerný kus. Možno by bolo načase, aby pani režisérka našla nové témy na spracovanie, lebo pozenciál sociálnych rozdielov a rodinných kríz už plne a mnohokrát využila. Tento film si nezaslúži Oscara. Nie že by tu nebola dobrá snaha, ale za najvyššie ocenenie by človek čakal lepšiu kvalitu. ()
Reklama