Réžia:
James WanKamera:
Don BurgessHudba:
Rupert Gregson-WilliamsHrajú:
Jason Momoa, Amber Heard, Patrick Wilson, Nicole Kidman, Willem Dafoe, Dolph Lundgren, Yahya Abdul-Mateen II, Temuera Morrison, Ludi Lin, Michael Beach (viac)VOD (4)
Obsahy(1)
Ďalší superhrdina zo sveta DC Comics poodhalí svoj pôvod v akčnom dobrodružstve odohrávajúcom sa tentokrát v dychvyrážajúcom podmorskom svete siedmich morí. Arthur Curry (Jason Momoa) je z polovice človek a z polovice obyvateľ bájnej Atlantídy, ktorý na svojej životnej ceste musí čeliť pravde o tom, kým v skutočnosti je ale aj tomu či si zaslúži byť…hrdinom – Aquamanom. (Continental Film)
(viac)Videá (5)
Recenzie (1 217)
Vlastně spokojenost. Na to, jak je film pestrobarevný a přeplácaný různými žánrovými odbočkami a epizodami, tak docela drží pohromadě a hlavně dobře baví. Často se mění atraktivní lokace, plány k naplnění zásadního cíle postav se postupně přepisují, fikční svět je dostatečně mytologicky bohatý a ve hře jsou hned dva motivovaní záporáci. Ukřičený Momoa je celkem sympatický, červenovlasá Amber Heard skoro jak vysněná podpora z pornhub a Patrick Wilson se snaží, leč své šablonovité roli uniknout nedokáže. James Wan ten festival digiorgií zvládá na povrchu skvěle ukočírovat a vykouzlí pár opravdu strhujících sekvencí, jenže přesto se mu úplně nedaří vtisknout příběhu jednotnou charakteristickou tvář a vymanit ho rutinních archetypálních vzorců, z nichž je poskládán. Občas jsou to pravda odkazy funkční nebo přinejmenším zábavné (exotika na Sicílii jako vystřižená z Tintina), často ale spíš devalvují hodnotu vyprávění jako takovou (do zblbnutí zpomalované hero momentky, nefunkční romantická linka a slabě gradované finále). Na Aquamanovi je určitě fajn, že jeho dobrodružné měřítko nezamrzlo na jediném profláklém schématu a že se snaží přístup ke komiksovému filmu zase trochu oživit, ale stále je to příliš sebeuvědoměle "blbé" a v řešení podzápletek dost zjednodušené, abych mohl pět jen chválu a přinutit mé geekovské já k nekritickému nadšení. Přitom ty 4* by mnoha pasážím a tvůrčím úmyslům bezpochyby slušely.. 70% ()
"Arthurek si povídá s rybičkama." Na pohádky jsem už trošku velkej, ale Aquamanův rošťáckej úsměv mě bavil. I nějaká ta hláška se mu občas povedla. Jinak ovšem šlo jen o poměrně dlouhej souboj dobra se zlem, okořeněnej občasným bubnováním chobotnice. Nechci to shazovat jenom proto, že mě moc nebaví ve volným čase cválat na mořským koníkovi s velkou vidličkou v ruce a zachraňovat svět. Prostě mi to přišlo zoufale neoriginální a ještě zoufaleji ekologicky agitující, což mi aktivně bránilo bavit se. ()
Jedna analytická poznámka k AQUAMANOVI... Nemám to důsledně promyšlené a viděl jsem film jen jednou, ale zaujala mě jistá jeho odlišnost od celkové vlny komiksových velkofilmů. ___ Většina z nich nabízí reinterpretace žánrových vzorců za pomocí moderních variací klasických mýtů. Na jedné straně to popisoval svého času Umberto Eco v souvislosti se SUPERMANEM (tj. moderní mýty nahrazující určité funkce klasických mýtů), na druhé straně je to zjevné zejména s Marvelem: každý film je vlastně aktualizací nějakého filmového žánru pro určitý segment publika, ačkoli v základu stojí vlastně totožné vývojové modely, což je zjevné hlavně u oněch tzv. originů. Tyto jsou přitom sepnuty do klasického vývojového oblouku hollywoodského filmu. ___ Ovšem co AQUAMAN? Podle mě kráčí spíše obráceně: využívá popkulturní žánrové vzorce a předpoklad vývojového oblouku hollywoodského filmu k (a) navracení se k mnohem starším více či méně mytickým modelům očištěným od postmoderní sebeuvědomělosti (maximálně se ocituje Pinocchio, ale už ne Jonáš), (b) víceméně epizodickému vyprávění, kdy se hrdina na svém kvestu potýká s dílčími překážkami, které jsou ve skutečnosti tím hlavním potěšením - a každá ho nějak posune, ačkoli vlastně není psychologicky definovaná postava. ___ O něco konkrétněji: snadno rozpoznáme moderní (sub)žánrová schémata ustavení komiksového hrdiny, parťáckého filmu, špionážní konspirace, brownovské detektivky "od bizarní stopy k bizarní stopě na základě čistých abdukcí", godzillovského kaidžu filmu, bondovského cestování po atraktivních lokacích či bitvy obrovských armád v duchu PÁNA PRSTENŮ. Ale je to spíše obráceně, když od sofistikovanosti míříme k mnohem klasičtějším schématům: antický polobůh mezi lidským a božským světem přijímá kvest... a už to jede (vč. svatého grálu). ___ Nejednou jsem si vzpomněl na původní SOUBOJ TITÁNŮ (1981), a to nejen proto, že představitelé Persea a Andromedy byli podobná herecká dřeva - a jejich postavy nikdy nebyly psychologicky definované, nýbrž se posouvaly od činů k činům, přičemž jsme se přesouvali mezi relativně uzavřenými vyprávěcími bloky ustavením zbrusu nového cíle. Ba co víc, v souvislostech dynamických STAR WARS působil srovnatelně starosvětsky, byť tentokrát je jí dosaženo spíše "uncool" kostýmy a celkovým designem než volbou sebeuvědomělých triků. ___ PS: Samozřejmě to stojí i na pečlivém rytmu, logicky oddělujícím větší soubory epizod: souboj bratrů na hodině, polibek na dvou hodinách atp. ()
Esence dobrodružství, jaká tu dlouho nebyla a jakou chodím do kina dodnes hledat, napsaná na míru neotesanému polohavajanovi s nejsympatičtější dávkou čirého testosteronu v kapse. V návalu nadšení nad parádními efekty, neutišitelným tempem i trefným obsazením rád zapomenu, jak moc se výpravou a kombinací komiksových námětů jde k marvelovským sousedům, konkrétně k Thorovi a Black Pantherovi. Pro jednou ale takové napodobování vychází dokonale, snad protože snadno ukazuje vlastní tvář a při každé větší atrakci (souboj bratrů, Sicílie, Hlubiny) ukazuje, kolik srdce a elánu do něj tvůrci v čele s Jamesem Wanem dali. Proto přeji hodně štěstí věčným reptalům, kteří nejhlasitěji brblali, že se adaptace komiksů od DC berou příliš vážně, aby teď stejně intenzivně namítali něco o bezstarostných omalovánkách. Já sám ale po Wonder Woman definitivně říkám, že cesta nekonečně provázaných světů a týmu je v tomhle vesmíru pasé a právě nápadité sólovky, do poslední minuty těžící svůj vděčný svět, jsou tou správnou cestou. ()
Kterak hororový specialista James Wan zřejmě na půdě našel krabici omalovánek a staré véháesky s nějakým akčním flákem Dolpha Lundgrena a rozhodl se, že ho v zrzavém aranžmá obsadí do své blyštivé pohádky, ve které nechybějí přilehlé latexové oblečky či bubnující chobotnice. Pokaždé mám asi největší problém s tím, když si nějaký superhrdinský přeplácaný kousek snaží obhájit ten svůj seriózní kabát. Že snad fakt koukáme na nějaké zásadní drama, ve kterém jde o ovládnutí světa. Wan naštěstí touhle cestou úplně nešel. Urostlý Havajec, který o své schopnosti nestál a superhrdinou je spíš z donucení, budí respekt. Hlášky a pokusy o srandu nicméně úplně nevycházejí, romance je jalová, tvůrci kradou, kde můžou, ale celkově jsem čekal horší CGI běs, tady je to řemeslně docela na výši. A někdo se na podvodních lokacích docela vyřádil. I když z akce se mi líbila nejvíc ta z italské Sicílie – na souši. ()
Galéria (85)
Zaujímavosti (76)
- Pro vytvoření hlubinných monster se nechal režisér James Wan inspirovat snímkem Netvor z černé laguny (1954). (fiLLthe3DD)
- Herec Michael Beach (Jesse Kane), který ztvárnil otce Black Manty (Yahya Abdul-Mateen II), nadaboval tutéž postavu v animovaném seriálu Justice League Unlimited (od r. 2004). (fiLLthe3DD)
- Nicole Kidman roli přijala poté, co jí James Wan řekl, že se bude natáčet v její rodné Austrálii a že její postava Atlanny bude akční verzí mořské víly. (slord)
Reklama