Bestie bez vlasti

Trocha mi prekážalo, že som sa o konflikte medzi vládnymi silami a rebelmi nedozvedel bližšie pozadie, ale ak sme sa mali na dianie v krajine pozerať objektívom dieťaťa, ktoré videlo len to, čo mu predostreli dospelí (a teda boj za prízemné ideály, davový psychózu a chaos), nemám výhrady. Krvavé, kruté a plné emócií. C. J. Fukunaga, režisér skvelej prvej série True Detetctiva, ma nesklamal ani tentokrát. (21.11.2020)

Realistické. Každý nepatrný moment tu má své místo, a i když je většina diváků přejde bez povšimnutí, já si jich nesmírně vážím. Třeba toho rituálu se slepými náboji, kdy velitel svým mladým rekrutům tvrdí, že je ochraňují kouzla. Nebo hladovění hlavního hrdiny, protože není voják. Nebo té chvíle, kdy je zabití prvního člověka odměněno právem mít vlastní zbraň. Jsou to v podstatě maličkosti, ale pro kohokoliv, kdo ví něco o tom, jak se RUF rekrutovalo své stoupence v Sierra Leone nebo jak se choval generál Butt Naked v Libérii, to bude přesně ta pomyslná čára, která ukazuje, že Fukunaga o praktikách rebelských skupin něco ví a že se nejspíš také obklopil velmi schopnými poradci. Ano, většině diváků bude ukradené, že příběh Beasts of No Nation působí realističtěji než děj řady titulů pyšnících se nálepkou "based on true story", já si za to ale Fukunagy cením. A cením si ho i za to, že se neponížil k černobílému zobrazení situace, že zbytečně nehraje na emoce, že divákovi věří natolik, aby se mu nesnažil vnutit, jak po závěrečných titulcích bude vše v naprostém pořádku. Pro mě osobně možná nejlepší film roku 2015, za který by si minimálně Abraham Attah zasloužil nominaci na Oscara. Film, o kterém si troufám tvrdit, že je stejně tak důležitý jako všechna dnes již kultovní díla o vietnamské válce ze 70. let. (30.01.2016)

Temně atmosferické drama o beznadějné, krvavé válce v chaosu a s tlupou dětských válečníků, kde není lehký najít sympatie k postavám, jejichž život se zdá být tak nejistý, bezcenný a pomíjivý (tvrdě řečeno). Mrzí mě, že jsem se nedokázal zhypnotizovat, nechat v tom srdce a odnést si z těch všech hororů moc, ale bezpochyby je to film jaký se zapíše a najde si své očarované publikum - nedivím se proč. (18.10.2015)

Docela velké zklamání, když film porovnám s očekáváním. Fukunaga je bez pochyb talent jako blázen a jeho inspirující filmařské hříčky jsou tím, co ten film dělá jakžtakž zapamaovatelným. Nicméně příběh je banální a absolutně zde nenacházím postavy s větší hloubkou. Je to v podstatě film o fanatickém veliteli a jeho dětskými vojáky s vymytými mozky, co si to táhnou krajinou a vraždí nevinné lidi. "Fandit" není absolutně komu. On to ten film asi dost dobře ví, ale tím spíš nejsem schopna cítít při sledování jakékoliv emoce. Chválím Elbův výkon a paradoxně "andělskou" hudbu. Hodně zjednodušená Tenká červená linie. (22.10.2015)

Film som videl ešte predtým, ako som sa začal zaujímať o streamovaciu službu Netflix. Je to jeden z mála filmov, ktorý nevykresľuje afričanv ako obete, ale ako krvilačné tvory, ktoré sa vraždia navzájom medzi sebou. Dosť realistická sonda do mysle zmäteného dieťaťa, ktoré sa stane vojnovým strojom a aj veľmi intímnym priateľom vodcu, ktorý zvrhne zlú skorumpovanú vládu a v krajine rozpúta ešte väčšie peklo, aké tam bolo. Porovnajte si to s knihou/filmom Pomaľované vtáča a zistíte, že vnímanie hrôz vojny z pohľadu dieťaťa sa dá ponúknuť oveľa lepším spôsobom. Na druhej strane v nasledujúcich rokoch priniesol Netflix podstatne horšie filmy či seriály. (17.01.2020)