Bestie bez vlasti

Malý, nevinný chlapec, ktorý žije ako-tak šťastný život, vchádza vplyvom okolností do buša. Po čase, po všetkom tom prežitom, vychádza z buša malá beštia. Myslím si, že Agu nie je až tak stratený prípad, o čom svedčia myšlienky jeho vnútorného hlasu. Natočené výborne, pôsobivá kamera, lokalita parádna, aj herci hrali slušne ... ale na mňa to bohužiaľ nezafungovalo. (25.05.2016)

Tak co bude, do piče, s tou novou a lepší filmovou publicistikou, milé HOMO? Dneska tam mám kurvu, zmrda a hovno! Ani číst se mi to po sobě nechce, abych si nepřivodil nenapravitelné trauma, a hoššy z Cinespuru již čekají s otevřenými konečníky. *** Co to jako, kurva, bylo? Pokud to ve mně mělo vzbudit lítost a soucit s africkými vypatlanými malými zmrdy, zapůsobilo to asi tak stejně, jako když gorily týraly šimpanze a Čárltna Hestna v Planetě opic. Pokud mě mělo vyděsit a nasrat, že v jednadvacátém století s námi Zeměplacku stále obývají primitivní hovada na úrovni doby kamenné, které se po pečlivém militaristickém výplachu v útlém dětství stanou agresivními a narušenými primitivními hovady, načež se odstěhují do Evropy šířit lásku, porozumění a Islám, tak to se esoterickému nudilovi, panu Fučimunakulemu, povedlo dokonale. Naprosto se teď nemohu rozhodnout! Mám si jako po tomhle blijáku na dálku adoptovat nějakého lostomilouškého čelnouška a zajistit mu lepší budoucnost a doktorát z antropologie tím, že budu až do jeho pětadvacetin házet prachy do bezedných a naprosto nekontrolovatelných jam UNICEFU a Člověka v plísni, kteří pak za ně pořídí plukovníku Mugabemu nového Maybacha a budou mi do mejlu posílat fotečky, jak čelnoušek hezky tloustne a mocinky dobře mu jde matematika a humanitní vědy? Anebo mám raději přispět na eritrejský jaderný program, aby se ta zvířata už konečně zformátovala definitivně a Afrika se dala od nuly osadit humanoidními a hlavně humanistickými obyvateli, kteří by civilizovaně dbali o budoucnost svých dětí a bezmyšlenkovitě se v té údajné nepohodě jen pudově nemnožili jako krysy, aby měl Addidas s Benettonem kam vyvážet svá nevkusně křiklavá trička, opičí chunty měly dostatek vojáků na kmenové genocidy a světoví filantropové mohli usedavě plakat nad obrázky mouchami obsypaných čokoládových miminek s nafouklými bříšky a velkohubě vymýšlet řešení neřešitelného, které nakonec stejně zase jen apgrejduje plukovníku Mugabemu jeho vozový park, neboť světové politické klima nekompromisně diktuje „jen sem tam krmit, ale nikdy nezasahovat“? Tahle unylá až nudná dvouhodinová drezúra malých primátů, prokládaná místy urputným mletím hoven a hlubokým existenčním filozofováním malého negramotného debila, mi k tomu rozhodování věru příliš nepomohla. A nevytrhl to ani jako vždy famózní Luther s dokonalým africkým přízvukem. (04.11.2015)

Solidní film s nejlepším dětským hereckým výkonem, který jsem kdy viděl. Beasts of no Nation zobrazuje nekompromisně, syrově, brutálně, emotivně i velmi reálně civilní válku v Africe s děsivým vůdcem Idrisem Elbou, který to s Oscarem myslí vážně. Stopáž vůbec nevadí, film je svižný a velmi poutavý. Překvapivá Indie žánrovka. 80% (25.10.2015)

Válka je peklo. Při záběru, kdy kolem Agua a ostatních jednou džípy UN s bílými žurnalisty, mě až zabolelo u srdce. Protože veřejnost v krajinách s mírem si opravdu může tvořit obrázek jen skrze takto odosobněné okamžiky. Proto, jakkoliv tento film stejně nic nezmění, děkuji za jeho hlubší, bolestivější pohled na věc. Nevadilo by mi, ani kdyby Netflix místo filmu udělal minisérii, protože by to pak bylo zřejmě ještě o to silnější. Takto to ovšem zase působilo jaksi víc dokumentárně, ale na rozdíl od dokumentárních pořadů stále silně osobně - realita noční můry, do které se Agu dostal a musel v ní neustále žít, přičemž i malé momenty dětské radosti a zábavy byly promazávány téměř jednolitým utrpením. Celé to probíhá na pozadí rozpadu civilizace a ztráty jakýchkoliv hodnot, jednoho z mnohých nesmyslných konfliktů, které se v 20. století v Africe (ale mohlo to jistě být i kdesi jinde) udály. Cary Fukunaga tímto potvrzuje svůj status výjimečně talentovaného režiséra, který dokáže už jen pomocí obrazů podat hluboce zneklidňující atmosféru nebo i poselství. Nádherné scenérie střídají brutální záběry na brutální činy velitele Idrise Elby a jeho batalionu, zmanipulovaného sílou velitelovy osobnosti a taky danou situací. Našlo by se zde min. 5 opravdu hrůzyplných momentů, které nebudují svou sílu jenom na zobrazeném násilí, ale na přerodu dětí na skutečné bestie bez národa. Hudba je minimalistická a dotváří sílu výpovědi. Malý Abraham by možná skoro zasloužil oscara. Chop Him! (18.10.2015)

Extrémně drsné drama, na němž je vidět, že Cary Joji Fukunaga nad ním měl plnou kontrolu. Na jednu stranu je to dobře, protože nemusel šetřit krutými záběry na každodenní zabíjení, mohl vytvořit těžce depresivní a nepříjemnou atmosféru beznaděje a vyprávět hodně silný příběh o tom, že v Africe zkrátka dětství asi neexistuje. Fascinující je kontrast neprostupné a svým způsobem krásné africké krajiny a brutalit, které se v ní dějí. Děti jsou nuceny zabíjet zdánlivé nepřátelé a něco jako soud a adekvátní tresty tu neexistují. Kamera, kterou vedl sám Fukunaga, je naprosto skvělá a nebojí se střídat momenty klidné a statické s těmi akčními a "rozklepanými" ručními a vždy to dokonale funguje. Vrcholem pak je výkon malého Abrahama Attaha, který je vynikající a naprosto přirozený a z jeho přeměny z bezstarostného kluka ve vraždící a bezcitné monstrum běhá mráz po zádech. Potěší i jako vždy výborný Idris Elba ve své snad jediné záporné roli kariéry. Na druhou stranu je ale vidět, že by snímek přece jen dramaturga potřeboval, protože tempo je někdy pomalé až moc a stopáž je nesmyslně přetažená a dvě hodiny by bohatě stačily. Beasts of No Nation je skoro autentická záležitost, kterou asi divák nebude chtít vidět vícekrát, ale svůj účel bohatě splní a možná si někdo začne vážit života, který vede tzv. západní svět. 80 % (18.03.2020)