Kvůli mně přestane (E08)

Musím konstatovat, že jediný, kdo se choval pochopitelně, byl otec alkoholik. Ostatní pohádkové bytosti se chovaly spíše jako přirození. Naprosto vše chápající Augusta, Roden obklopený opičí láskou rodičů-dohazovačů, bandou pivních kámošů, jejichž jediným cílem je svést ho na scestí, a Cibulkovou štítící se alkoholu tak, že by se raději nechala popravit, než by požila byť jen hlt. Všemu nasazuje korunu Hadrbolcová, která sice chce pro dceru asi to nejlepší, ale vždy udělá spíše opak. (09.02.2013)

"Já tě mám tak hrozně ráda, že jsi s tím přestal." Notorik a nána pitomá sice nejsou zcela ideálním párem pro plození potomků, leč naprosto běžným. To je trošku smutné, ale tady jde o alkoholismus, tak to beru vážně. Mě prostě nejvíc pobavilo, když si Martina uvědomila, že je příliš málo tekutá na to, aby byla pro Jardu číslo 1. Já jsem tedy abstinent, ale kdybych měl doma hloupou stíhačka, tak bych s Jardou na jedno či dvě pětipiva každý večer zašel. (07.12.2016)

Notorici už dneska nikoho neberou. Notorik = hloupý člověk. Roden mně do role ochlasty nepasoval, není to ten typ. Ke všemu vypadal naprosto kulturně a vymydleně. To Jan Teplý, to byl panečku autentický notor! Ten páchl alkoholem i přes obrazovku. Jak toho dosáhl, nechápu. Prostě bravurní výkon. Další úsek, který mě bavil, byly scény z hospody. Roden obklopený opileckou omladinou, v níž se skvěl Pavel Vítek v montérkách, byl vskutku delikátní obraz té doby. A pak Zverimex a v něm plno akvárií. Kdyby to zůstalo takhle nějak posazeno, bez zásahu rodičů stiženého páru, i když mě moc nezaujalo uchopení role Vilmou Cibulkovou, byl by to poměrně vtipně archaický náhled na jepičí problémy jedné doby. Jenže v tv hře jsou Galatíková, Haničinec, Hadrbolcová, tedy herecké osobnosti, a najednou příběhu překážejí a přibouchli dveře zábavnosti, trapnosti, vtipnosti. Najednou se v těch uměloblbých archaických kulisách má rozvinout děsně dramatický příběh, kterému má vévodit pochopení, laskavost, tedy syžet, který pomůže dostat alkoholika na očistnou cestu. Dramatická složka ve filmu nefunguje. Adamec tedy nabízí dvě roviny. Mládež je socialisticky bezstarostná, neinternetová, nesmartově mobilní, je montérková, tesilová a účesově šwarckopfově kreativní, kdežto rodiče se můžou posrat, že u svého synátora byla ve skříňce mezi oblečením nalezena flaška s alkoholem, když mu máma v jeho nepřítomnosti nesla do jeho pokojíčku uložit vyžehlené košile. Tak to je neskutečně dramatické a hodné Přeučilova psychologického rozboru. Samozřejmě mám z té inscenace prdel, brát vážně ji opravdu nešlo. Prostě to už v dnešní době nemá koho oslovit. 5/10 (20.03.2018)

Měla-li tahle inscenace provokovat k zamyšlení, tak se jí to podle mého povedlo. --- Zabrousil jsem do zdejších komentářů, a je to taky poučné. Někteří (např. uživatel "dobytek") na sebe bezděky prozrazují, že nemají představu, kolik lidí se bez alkoholu úplně a trvale obejde. Mnozí další evidentně nechápou, že definičním znakem alkoholismu není vypité množství, ale každodennost pití. Jiní vytýkají zastaralost. Tak určitě, je tady posun v hodnotách; nemanželské dítě dnes až taková katastrofa není a rodiče se vesměs chovají trochu jinak. Zato alkoholik v rodině byl, je a bude katastrofou vždycky. A putyky k mému úžasu přežily i zákaz kouření, takže problém asi nezastaral. (20.12.2021)

Televizní inscenace staršího data, ale s tématem, který osloví i dnes. Stokrát vyslovená klišé, že už konečně přestane, naprosto nekritičtí rodiče, hlavně matka, která by již měla vědět jak to chodí, když žila s alkoholikem. Možná je hra trošku až moc ukázková, lehce přitažená za vlasy. Ale proč ne. Asi je to také dost rozvleklé, pomalé. Ale autoři si dali opravdu hodně záležet, aby se ve snímku objevily téměř všechny hlavní rysy závislosti na alkoholu...po prvním napití dokonalá ztráta kontroly, schovávání flašek za prádlem, pití s kamarády v hospodě, pivo není alkohol, dám si opravdu poslední, už jsem přestal a není to těžké a vůbec nemám chuť! atd. No, tento mladý muž má ještě dlouhou cestu než si uvědomí co se děje, pokud si to uvědomí.Ale ten craving, když vidí pít stěhováka u nich doma! Avšak chlapík narazil na nesprávnou partii, která již má značnš přecitlivělé anténky na problémové pití po zkušenostech s otcem, tak opravdu reaguje na jedno pivo jakoby si šlehl heroin. Otec Martiny jako zasloužilý piják je ve své roli naprosto kouzelný. Nemám námitek proti tomuto filmu, ale bohužel již nemá přílišnou výpovědní hodnotu pro současnou generaci, která vyžaduje svižnější děj. Já si naopak ráda zavzpomínám na staré socialistické snímky s takovou tou škrobenou a zpomalenou atmosférou. (16.02.2013)