Něco jako komedie

Nebudu lhát, když řeknu, že jsem film rozkoukala aspoň 10x a 9x jsem ho nedokoukala, na podesátý už to ale vyšlo a já nebyla nijak zvlášť unešená ani na potolikátý, jak příběhem, tak moudrama či vtípkama, ani hereckejma výkonama, ničím nijak zvlášť... Byla jsem připravená na průměrné ohodnocení, tudíž 3*, ale na poslední chvilku mi tu 4 hvězdu urvala poslední věta, která kdyby nezazněla, tak by byla opravdu postrádána, jelikož a protože, deset vteřin před tím než zazněla, jsem prostě věděla... že tam bude :-) (SPOILERová věta - "Just live!") (23.12.2011)

Jeden z těch filmů, co se vyloupnou odnikud, chytnou vás za flígr a vymetou s vámi podlahu. Takové mám nejraději. Má to správné emo ingredience, trápeníčko i humory, bezva hudbu, ale to úplně nejlepší na téhle něco jako indie komedii je Zach Galifianakis. A pozor, nikoliv ve vtipné a situačními gagy vytuněné roli, ale v těžce depresivní a zároveň laskavé poloze psychicky rozloženého táty od rodiny. Stačí jeden pohled do jeho očí a víte, že je tam všechno špatně. Jedna z nejlépe napsaných postav za hodně dlouhou dobu. A ten hořkosladký závěr, to byl balzám na duši. Po všech stránkách vyvážený film, jeden z nejlepších, které mi letos prošly hledáčkem. (19.12.2014)

Takový den otevřených dveří v blázinci i s delegátem (nepovedený klon Keanu Reevese), který nás krom svých bolístek, co trápí každého druhého adolescenta, seznamuje s chorobopisy spolunocležníků, vstřebává jejich životní moudra a balí neteř Julie Roberts - vše se záměrem oduševnělé osvěty, ale bohužel i s dávkou hypnotik... (05.08.2013)

Parádní snímek, který doporučuji všem alespoň trochu psychicky narušeným divákům. :-) Film se nebere moc vážně, přestože rozehrává i některá vážná témata. Výsledkem je něco jako komedie s občasnými prvky dramatu a romantiky. Nasmál jsem se vcelku dost, ale ještě více se mi líbily momenty, které nebyly komické (např. dialog s otázkami, hudební vložka nebo basket se Zachem). Právě Zach Galifianakis se mě hodně zaujal tím, jak se perfektně vypořádal s touto rolí, totéž platí o Viole Davis, která sice moc prostoru nedostala, ale v roli doktorky byla naprosto přesná a přirozená. Na konec jsem si schoval Emmu Roberts. Krásná, sympatická, herecky nadaná, pro mě obrovský příslib do budoucna. Role svéhlavých puberťaček jí jdou na jedničku, těším se na její první „dospělou“ roli. (17.08.2014)

Když zpětně nad tímhle filmem přemýšlím, říkám si, že je to vlastně nejlepší film na téma deprese a úzkosti, jaký jsem do teď viděla. Jde o to, že nabízí touto odlehčenou (a místy dokonce zábavnou) cestou náhled do reality toho, jaké to opravdu pro množství lidí je. Nejde jen o těžké případy, jaké bychom si pod pojmem "deprese" představili, ale může jít i o mnohem méně zřetelné projevy a případy, dokonce i u lidí, do kterých bychom to třeba neřekli. A nemělo by se to brát na lehkou váhu. Divák tak společně s hlavní postavou nastupuje cestu k pochopení a smíření. A je to velmi příjemný, v podstatě "terapeutický" zážitek. Za mě na pomezí 4 a 5 hvězd, ale nakonec se přikláním k vyššímu hodnocení. Tento film si to rozhodně zaslouží. ~(4,5★)~ (07.07.2021)