Hanna

Po zhlédnutí Hanny jsem konečně pochopil, proč tolik holek miluje filmovou ságu Twilight. Kolem této ságy se toho hodně namluvilo a spousta lidí, hlavně chlapů, ji dost tvrdě poplivalo, nicméně podle mého je problém celé věci někde trochu jinde. Problém je čistě v tom, že kinematografie je mužský svět, kde většinu klíčových tvůrčích pozic jako režie, scénář, kamera, hudba nebo střih obstarávají v 90% případů muži (a to procento je asi ještě vyšší), tudíž i filmy samotné jsou ryze mužské, včetně ryze ženských žánrů jako romantické komedie, které zvláště dnes nabývají dosti cynického a sarkastického tvaru. Ženy jsou tak nuceny sledovat mužské filmy, mohli bychom říci po vzoru existencialistů, že jsou doslova „vrženy“ do mužského světa, do něhož se narodí a nemají moc možností, jak to změnit. Samozřejmě tyto mužské filmy mohou číst nějak podvratně a proti srsti, ale i to se po čase stane zbytečností, protože se na ně postupně adaptují a vůbec jim nepřijde nějak závadné, že vlastně sledují něco, co s jejich myšlením a viděním světa není tak úplně kompatibilní. Maximálně to nějak vnitřně tuší. Jenže občas nastane anomálie, doslova výbuch nečekaného, a na světě se zjeví ryze ženský film jako Twilight, kterému ženy logicky bezvýhradně podlehnou (na tom filmu, respektive sáze, sice taky dělali hlavně chlapi, nicméně minimálně autorka knihy a scénárista jsou ženy). Představme si obrácenou situaci: představme si svět, jemuž vládnou ženy, nějaký hybrid dívčí války a amazonek. V takovém světě by logicky i ryze mužské žánry jako akční filmy byly natáčeny z ženské perspektivy, a vypadaly by tudíž trochu jako Hanna, kde na místo konfrontace, deformace a fyzičnosti převládá tanec, pocity a neustálé a příznačné utíkání z této akce pryč. A teď si představme, že by se v takovém ženském světě čirou náhodou zjevil nějaký esenciálně mužský akčňák, konkrétní nebudu jmenovat, dosaďte si tam nějaký svůj oblíbený – nastalo by samozřejmě to, že bychom byli stejně nadšený a horlivý jako holky z Twilightu. (19.12.2011)

Moje první čsfďácká projekce, která proběhla v docela poklidné atmosféře multikina Cinestar, musím přiznat že film se mi celkem líbil a s protějškem si ho náramně užil, ale zase mě vyložen nepřekvapil. Akční thriller s prvky pohádky od bratří Grimmů, asi tak by se dal charakterisovat tento počin:-) Teenagera Serša Ronan mě ale ve své poněkud drsné roli velmi mile překvapila, byla skvěle připravená a její koordinace pohybů byla prostě úžasná, určitě toho má ještě hodně před sebou a akční tipy ji do budoucna spolehlivě sednou, Blanchett v záporné-chladnokrevné roli agentky CIA rovněž (tady v tomto ohledu, je to ale tak všechno). Děj byl trochu klišovitý a lehce předvídatelný, máme tu vyloženě kladné a záporné charaktery, které není těžké rozeznat už od začátku, je tu spousta nadupané akce, různých druhů bojových umění, film má spoustu rychlých střihů, dlouhých záběrů, choreografie je tu zmáknutá na jedničku, elektronická hudba od Chemiků, tady byla velmi silným článkem, film hodně oživila, film občas nepostrádal i vtip a některé humorné dialogy byly opravdu značně komické (především rodnika vs. Hanna). Suma-sumárum nebylo to špatné a v paměti mám ještě doteď tuto repliku "Má matka už nežije, zemřela"! "Hanno a na co máma zemřela"? "Na tři kulky"! Hana by mohla být vzorem kdejaké mladé dospívající puberscentce, celým filmem běží jako o život, likviduje agenty jako malý prdy, je vtipná, sečtelá, v praxi však trochu pokulhává, dále křehká ale i pěkně drsná když je potřeba, dovede naslouchat, no nakonec si ode mně tato dívčina odnesla známku 3,5/4*, to zas není tak špatný ne? (24.06.2011)

Chybějící logické souvislosti, popř. nejasnosti v jednání postav mohu odpustit, pokud přijmu fakt, že Joe Wright chce zkrátka diváku předložit schválně umělý, hi-tech svět, kde proti sobě stojí vševědoucí společnost a nadlidská hrdinka Hanička - let the fight begin! Problém ale nastane, když film z roviny hloupějšího Bourna zpomalí a snaží se hrdinku nějak zakotvit do lidských situací. Nemám nic proti přesahům u akčního filmu, popř. vybídnutí k zamyšlení, ale tohle smysl nedává, není tam nic, s čím by se dalo pracovat, film najednou není "ani v oko, ani v řiť". Hanna je bezduchý spletenec, který ale vyčnívá jednou věcí a tou je velmi kvalitní řežie. Na Joa Wrighta zanevřít nelze, on skutečně umí natočit věci správně, zajímavě a nebojí se ani trochu experimentovat. PS: Zakomponování hudby do dynamiky děje je chvályhodné, ale samotná hudba u mě spíš palec dolů. 6/10 (16.08.2011)

Dětská verze Agenta bez minulosti. ______ Film se určitě nabízí číst jako podobenství o stavu společnosti, v níž došlo k rozpadu tradičních hodnot a děti má smysl "dělat" jen vylepšené, upgradované, aby k něčemu byly, protože jinak je to hrozná otrava, stojí to peníze a čas a kdo by se taky o to staral, když úplná rodina prakticky neexistuje. Jenže jak už to tak v sociálním a genetickém inženýrství chodí, pokus lidstva o fušování Bohu do práce se obrací proti němu samotnému, a Hanna je tak v tomhle ohledu roztomile brutální revenge movie. Konflikt přetechnizované, dekadentní společnosti s něčím čistým a nepoznamenaným je v několika momentech hezky a neotřele ztvárněný - například ta scéna v hotelovém pokoji skvěle zprostředkovává pocit zmatku a zahlcení, který vyvolá náhlý kontakt s přístroji poháněnou civilizací, a v rozpravě Hanny a Sophie nad povahou přátelství nelze nezachytit vliv sociálních sítí, díky kterým je nám divné a podezřelé, že by náš "přítel" před námi nějaká osobní data zatajoval. Z tohoto pohledu je trochu škoda, že film se v závěru definitivně odhalí jako "pouhá" svérázná aktualizace pohádky bratří Grimmů a tenhle širší podtext nijak dál nerozvádí. ______ Formálně je Hanna originální a do detailů promyšlená, ale paradoxně mám pocit, že ona snaha jít proti konvencím a obohacovat žánrový film o nezávislé/umělecké prvky, jí nakonec trochu škodí. Jednotlivé pasáže jsou samy o sobě skvostné, o propojení a dokonalé synchronizaci hudby/zvuku s obrazem by se dalo psát hodiny, ale jako celek to bohužel nepůsobí úplně soudržně. Hanna je bezpochyby talentované a všestranné mladé děvče - chytré, vtipné, dětsky hravé...od každého trochu. Mám ale pocit, že se tu maličko mrhá potenciálem a celkem mě to mrzí. (23.06.2011)

Kdo je sakra Václav Šimek? Prapodivná exploatace jejíž pološílení scenáristé hledají hranici mezi černohumornou komedií a akčním filmem. Množství nelogických ("uměleckých") motivací skutečně dává filmu nádech artovosti. A Wrightova režie je na výborné úrovni. Ale k čemu to je, když je děj filmu absurdnější než automat na kondomy ve Vatikánu? Je mi jasné, co bylo záměrem tvůrců, a jejich záměr se jim povedl, ale já mám o "dobrém" filmu jinou představu. Ačkoliv několik momentů je vyloženě povedených, tak film se mi zapíše do paměti asi především epickou scénou ve které Eric Bana přeplave moře. (24.06.2011)