Skrat

"Buď mi hned řeknete, proč jste mě zaprodali nebo mi to řeknete za 10 minut, až Vás budu držet pod krkem." Mám v sobě příliš málo submisivity na to, abych dokázal naplno ocenit příběh dominatní bojovnice Mallory. Kdyby se mne však pan Soderbergh nepokoušel utvrdit v mýtu, že by mu jeho pověstná kreativita nikdy nedovolila natočit pouhý akční béčko, tak bych určitě ještě s jednou peticípou neškudlil. (21.09.2012)

Deadly Is the Female. Soderbergh pojal soužití muže a ženy naprosto logicky – jako akční thriller. Leitmotivem filmu je potřeba přenést se přes krach prvního vážnějšího vztahu. Mezitím si hrdinka vyzkouší manželství, vnímané oběma účastníky od začátku jako hra plná přetvářky a poměrně rázně ukončené po svatební noci o charakteru souboje na život a na smrt. Jediným spolehlivým mužem, který ji nechce vystřelit mozek z hlavy a před nímž Mallory sama nemá žádné tajnosti, je její otec. Jistotu tudíž nachází jedině v návratu domů, nikoli ve vylhaném vztahu s některým z „otestovaných“ partnerů, kterého ani pořádně nezná. ___ Oproti „patriarchálním“ špionážním thrillerům (bondovky) tady žena není zápornou, nýbrž jedinou kladnou postavou. Respekt mužů přitom nezískává svým půvabem a intelektem, nýbrž fyzickou převahou. Sice opět používá své tělo, jako by jej musela použít k erotickému okouzlení muže (dělat pouhou vějičku je pod její úroveň), ale poněkud razantnějším způsobem. Pocit tělesného kontaktu je díky syrovému obsahu elegantně nasnímaných (oproti bourneovské shaky-cam) bojových scén mnohem intenzivnější než v akčních filmech, spoléhajících výhradně na prudký střih. ___ Sledovat hrdinčino tělo v pohybu skýtá pro mužského diváka hned dvojí slast, neboť její zas a znovu obhajována kontrola situace (nikoli kontrola kamery nad jejím tělem) mírní pocit voyeurské provinilosti. Krásná žena zde nevystupuje jako objekt k očumování, ale jako cílevědomá, aktivně jednající bytost, iniciativnější dokonce i v otázce sexu. ___ Mallořina nadvláda nad obrazem je během prvních dvou třetin filmu navíc znásobená faktem, že jde o její flashbackové převyprávění dřívějších událostí. Provokativně jsme zas a znovu upozorňováni, že své vyprávění směřuje ke konkrétní, pro příběh vcelku nedůležité postavě. Naše „oko“, zastupované v diegezi kamerou, není ani vpuštěno do auta, v němž protagonistka svou historii shrnuje. (Nabízí se také interpretace, že vyjukaný mladík zastupuje typického diváka akčních filmů, z něhož si Soderbergh tak trochu utahuje – proto například Mallory neustále opakuje důležitá jména, podobně jako jsou v hollywoodských akcích opakovány stěžejní informace.) ___ Rozkrývání momentů, kdy Zkrat využívá na kost obnažené akční zápletky k nadžánrovým komentářům, netvoří podstatu filmu, ale jeho přidanou hodnotu. V jádru jde o svižnou, třebaže dramaturgicky trochu rozvolněnou ženskou variaci bourneovek, resp. (a to vzhledem k béčkovosti námětu spíš) Komanda, v níž vycházející akční hvězda na různých světových kontinentech drtí mezi stehny své (zatím) slavnější herecké kolegy a nic nám nebrání vychutnávat si akci pro akci samou. Chuck Norris možná umí dělit nulou a Bonda jeho dvě nuly opravňují zabíjet, Gina Carano by ale oba vynulovala dříve, než by stačili doříct „shit“. 80% (02.03.2012)

Soderbergh se bratříčkuje kde s kým… byla tu už pornstar Sasha Grey a momentálně tu je testosteronová "kráska" Gina, uúu. Gina co by tajná agentka, samozřejmě nejlepší ze všech byla podvedena... pod rouškou tajemna. No zocelena žárem bitev jim všem ukáže kolik má kuráže. Nevím, jestli pořád povrchní Steven, možná už trochu debilní. TV akčňák, jen místo Seagala tam momentálně poskakuje jeho asi mladší ségra, každopádně culík mají stejný. 2/10 (01.05.2012)

Příkladná ukázka toho, jak „z hovna uplést (stylovej) bič“ aneb, když nedostatek přetavíte v přednost. Tuctový scénář resp. zápletka, přetavená resp. převálcovaná nápaditou režií, sakra nad věcí, v delikatesní (ne)žánrovou jednohubku, pro vybrané jazýčky. Tohle nemá žádný význam podrobovat jakémukoliv (vážně míněnému) kritickému rozboru, tohle si jde pouze užít. Nebo taky ne…. Vždy jsem se snažil řídit dvěma pravidly. Nic si nezačínat s ženou, co toho vypije víc jak vy (zkuste si ji (to) potom (finančně) (u)táhnout domu) a která vás, kdykoliv se jí zachce, přetáhne (v) postelí. V prvním případě se nic nemění. V tom druhém si říkám, jestli to nebylo příliš unáhlené a není nejvyšší čas to změnit . Přicházet totiž (souhlas viz Gilmour93 resp. Isherwood) dobrovolně o takovéhle předehry, je krajně nešťastné, byť nutno jedním dechem dodat, jsou poněkud unfér. Takhle chlapa rozvášnit a v tom nejlepším to utnout, to se nedělá. Mohl bych dát z fleku 100+1 důvod, proč dát Haywire šanci, stejně jako by se našlo, i dost proti. Necháme je na jindy a řeknu vám ten hlavní, pro. Gina Carano-hezčí náruživé dvojče Marty Jandové, pitbul, který když se zakousne resp. zaklekne, nikdy nepustí a když…. postará se příliv. Objektivně resp. subjektivně za 4*, ale z té zdejší modré se mi dělá rudo před očima a vaří krev v žilách, takže.... P.S. jak mě Soderbergh v závěru Side Effects zklamal, tady naopak veskrze potěšil. Možná stálo (i) za úvahu, dvě minuty přidat. Na druhou stranu, nevidím důvod (Gilmoure) podceňovat sílu (vlastní) představivosti. Ostatně, jak vidno, ta tvoje není z nenápaditých, stejně jako je neoddiskutovatelným faktem, že bonusy jsou potřeba taky něčím (za)plnit :-) (20.09.2013)

Podobně jako většina recenzentů na Rotten Tomatoes nemůžu pět chválu na herecké kvality Giny Carano; narozdíl od většiny ale musím být podobně kritická i ke zpracování. Po několika scénách jsem sice pochopila, že záběry, kde nejvýraznějším vizuálním elementem je světlo v pozadí (postavy bavící se před velkým oknem, rozsvícená lampa za hlavní hrdinkou, pokoj s bílými stěnami a bez jakékoliv výzdoby), jsou asi Soderberghovou poznávací značkou, na mě ale působily nepříjemně amatérským dojmem. A když k podivnému rozložení barev přidám ještě divný střih, fakt, že některé záběry působí nedoostřeně a že příběh také nijak poutavý není, musím přiznat, že něvědět, že to režíroval Soderbergh, budu asi Haywire považovat za nepovedené dílo nezkušeného filmaře. (31.01.2012)