No moriré sola

Film No moriré sola (Neumri sama) je novým príspevkom k dlhodobo stagnujúcemu subžánru exploitation - rape and revange. Odohráva sa kdesi v argentínskej pampe a má veľa spoločného so známym meisterstückom, Zarchiho I Spit on Your Grave (1978). Bogliano vôbec nezakrýva, že cituje a preberá inšpiračné podnety práve z tohto filmu. Podobnosť No moriré sola a I Spit on Your Grave je očividná, nájdeme medzi nimi hneď niekoľko analógii. Napríklad: chata v lese, kde sa stane zopár brutalít, je v oboch filmoch takmer na vlas podobná, scéna znásilňovania je zase podobne účelovo predlžovaná a absenciu hudby zo Zarchiho filmu tu nahrádza rovnako efektívna redukcia hovoreného slova na minimum. Odhiadnúc od hispánskych osobitostí (neschopnosť polície, prostredie, ľudia), a toho, že No moriré sola sa snaží pritlačiť na pílu vyrovnaným počtom zabitých obetí a agresorov (3:3), zostáva tento film verný svojmu vzoru. Ponúka však o niečo väčšiu dezilúziu a rozpitvávanie detailov. (26.07.2010)

Škoda..., škoda, že Bogliano nebyl první, druhej, ani třetí, kdo kdy v rape and revenge subranku s něčim takovym přišel a škoda, že NO MORIRÉ SOLA nebyl můj první, druhej, ani třetí film s touto tématikou, s kterým jsem měl tu čest se seznámit..., jinak by to hodnocení pravděpodobně bývalo dopadlo daleko lépe... Snímek, kterej mě v rámci své kategorie rozhodně nezklamal, ale také kdovíjak neodpálil..., viděl bych to na solidních 60% (17.03.2010)

Tak nějak jsem čekal nářez, dostal jsem ale jen několikrát vyluhovaný čaj. Je mi jedno, že snímek nepokrytě vychází z kultovních a profláklých filmů žánru rape and revenge a vypadá, jako by ho natočili v sedmdesátých letech. Vadí mi, že není žánrově důsledný. Vždy lze zvolit dvě cesty (dají se ovšem i spojit v jednu) - buď chci šokovat, nebo napínat. Snímek ovšem ukazuje opravdu jen to, co musí, a tak řada záběrů jde mimo kameru. Dobře. Jenže kolísavé napětí a téměř chybějící mrazivá atmosféra sráží film dolů. Nebudu spekulovat o logice, ale pochybuji, že by dívky během mučení vydržely z větší části mlčet, nebo jen funět. Ne, hystericky by řvaly, prosily, ječely jak sirény - jelikož tváří tvář mučení a smrti je málokdo hrdina. Rovněž jejich chování mi přišlo místy nelogické (např. nepolezu do chaty blízko místa činu, když musím přeci tušit, čí asi bude), až jsem měl pocit, že dle scénáře nejspíš zařvou všechny. Pomíjím sáhodlouhé scény svlékání, oblékání a zahrabávání, které jako příznivec artu vcelku zvládám, filmu ovšem moc nepomáhají. Vše působí spíše jako hraný dokument (což byl možná záměr, nevím). Div, že nebyla alespoň část ve stylu FF, což bych ale nejspíš nedal vůbec. Příliš mírné! 2,5* (16.04.2020)

Nemilosrdná, masakroidní pocta klasikům, zcela bez zábran, zbytečných servítků a keců! Klasikové, stejně tak jako příznivci žánru, žasnou a říkají si, jak jen to je možné, kam až je možné zajít, vždyť my jsme ve své době rovněž šokovali a přinejmenším stejně tak dobře. Ano, to je pravda, ale je to jako v hudbě, za každou cenu překonat svůj vzor (ať to stojí, co to stojí) do té doby nepřekonatelný. Závodí se stále, u těchto filmů hlavně v tvrdosti a brutalitě. Pro fanoušky exploitace, nejen té klasické ze 70. let, jedna z dalších povinností. Z novější doby podobné filmy: "Chaos" 2005 nebo "Run! Bitch Run!" 2009. (29.01.2010)

Štyri kamarátky sa vyberú na aute na výlet. Ten sa však ani z ďaleka neskončí najlepšie. Ako prechádzajú svojim autom pustinou, jedna z nich spozoruje ležať vedľa cesty zranenú ženu. Rozhodnú sa jej pomôcť a tak všetko nahlásia na neďalekej policajnej stanici. To bola ale chyba. Porekadlo - "za dobrotu na žobrotu" - sa vyplní do poslednej bodky. I will never die alone je amatérskym snímkom, ktorý sa čisto zameral na brutalitu, zvrátenosť a vnútorný boj o zachovanie štipky dôstojnosti. Pomsta býva totiž "sladká". Na počudovanie však prispel "lepšou zábavou" ako podaktoré filmy disponujúce rozpočtom na úrovni Titanicu. Nakoľko nemám rád amatérske horory, som sám zo seba prekvapený, že ma vôbec tento film zaujal. Tento snímok totižto nedisponuje ničím výnimočným či prekvapivým. Len si ako keby bezstarostne plynie. Asi som mal slabšiu chvíľku no mne sa to proste pozdávalo. Strop je však niekde, tesne pod úrovňou troch hviezd. (06.11.2012)