Den zrady
The Ides of March
The Ides of March
Réžia:
George ClooneyKamera:
Phedon PapamichaelHudba:
Alexandre DesplatHrajú:
Ryan Gosling, George Clooney, Marisa Tomei, Evan Rachel Wood, Paul Giamatti, Philip Seymour Hoffman, Max Minghella, Jeffrey Wright, Michael Mantell (viac)Obsahy(2)
Idealistický organizátor politickej kampane Stephen Meyers (Ryan Gosling) prisahal, že bude potiť krv za guvernéra Mikea Morrisa (George Clooney), horúceho kandidáta na prezidenta, ktorého priekopnícke názory by mohli zmeniť podobu americkej politiky. Lenže počas primárok v Ohiu hrozí, že bude zdiskreditovaná Morrisova morálna bezúhonnosť. Stephen uviazne až po uši v špinavom škandále a zisťuje, že jediným spôsobom, ako vyviaznuť, je hrať na obe strany. (TV JOJ)
(viac)Videá (7)
Recenzie (694)
"Tvůj oponent má toho nejlepšího specialistu na média v téhle zemi ve svém týmu. Co uděláš? Buď ho najmeš pro sebe, nebo to zařídíš tak, aby ho neměl ani jeden tým... Výhra tak či tak." Rok se s rokem sešel a George Clooney se opět rozhodl polechtat pár filmových nominací. Zlaté glóby však dopadly - zcela proti očekávání - přímo katastrofálně ("Den zrady" nedokázal zabodovat ani v jedné ze čtyř kategorií) a lépe to nevypadá ani s prestižními Oscary, neboť "The Ides of March" bojují pouze o jednu jedinou sošku, a to za "Nejlepší adaptovaný scénář", kde mají obrovskou konkurenci. Clooney se zkrátka dotkl až příliš citlivého tématu - bere si na paškál americkou politickou scénu (přesněji řečeno zákulisí jedněch ostře sledovaných primárek) a útočí, útočí, útočí... Ale ať už jsou námět a zpracování jakkoli dobré/nedobré/provokativní, největším plusem tohoto (lidským odpadem prolezlého) snímku jsou beztak geniálně napsané postavy, především pak Stephen Meyers (nadějný Ryan Gosling) a Tom Duffy (tradičně dobrý Paul Giamatti). Sledovat proměnu Ryana Goslinga je úchvatné a šokující zároveň a člověk má nejednou chuť zkřivit rty v ironickém úsměvu a na celé kolo pronést "Tak tomu říkám železné zásady!" - což mě mimochodem opět přivádí k tomu, že absence R.G. v seznamu "Nejlepších herců v hlavní roli" je nanejvýš zcestná... Dosud samá chvála, tak proč, proboha, za tři?!? :-0 Protože první (a bohužel i o něco delší) polovina filmu je de facto tvořena pouze procentuélními dohady, veřejnými diskuzemi s voliči a novináři a sem tam nějakým patriotistickým projevem, který místo dojetí či nabuzení spíše rozesmívá. Nemám nic proti delším úvodům, ale musí mě zaujmout, a to se v tomto případě bohužel příliš nepovedlo. Škoda, protože druhá polovina je takřka bezchybná; za ní a za Goslingův mrazivý pohled před finální zatmívačkou (kdo viděl, určitě rozumí) mi ta návštěva kina vážně stála.;-) P.S.: Opět by se mi tu šikly "půlhvězdy" aneb *** a 1/2, po druhém zhlédnutí možná hvězdu přidám.;-) ()
Chytrej chlapík je tenhle George Clooney a jako by to nestačilo je ještě k všemu vynikající filmař a spoluscénarista. Sám ještě teď nemám příliš jasno o sdělitelnosti tohoto snímku, bohužel s ohledem na spoiler je těžký se v tom veřejně víc nimrat, ale první teze potvrzuje i mé bytostné přesvědčení, že definice demokracie vypadá fantasticky ve slovnících, ale v realné současnosti je to pouze prodávaná prázdnota mafianům, kariéristům, lobistům a obchodníkům z mocí, která s prapůvodní myšlenkou nemá už pranic společnýho. Druhá teze filmu je daleko hloubější, protože když tak nad tím přemýšlím, tak si tu špínu a obchod s mocí umožnujeme my sami, svým ubohým pokrytectvím. Veškeré zdejší obchody s mocí, které se událi cca od duhý půlky filmu, pramenily ze strachu s mediální bouřky, ale hlavně, co už ve filmu není přímo vysloveno, nicméně mě to tam jasně ukazuje, ztrátou možnosti volitelnosti nejen v primárkách, ale potažmo v prezidentských volbách, kde už rozhodují úplně všichni občané USA a přitom ten důvod ty ztráty přízně je úplně směšný a naprosto nemá vliv na schopnost být dobrým politkem, je to pouze naše osobní pokrytectví, které dé facto i když naprosto nepřímo způsobilo co způsobilo. Ryan Gosling mě dostal herecky, Geroge Clooney mě dostal filmařsky a Evan Rachel Wood mě dostala i nefilmařsky. ()
Realistické politické drama čelí vždy nelehkému úkolu, a to jak rozestavit figurky na šachovnici, aniž by při tom divák usnul, ba naopak, aby jevil zájem a byl plně ve střehu, až se začně mohutně šachovat. Den zrady využívá charismatické herce, zejména excelentního/excelujícího Ryana Goslinga, intriky a čestnost podivně se překrývající s křivostí. Přesto je třeba připustit, že z první poloviny spadne čelist asi jen málokomu. Promyšlenost scénáře se začne na plno projevovat až v polovině druhé, vše do sebe zapadne, pointy krásně vyplují na povrch a z filmu se stává velice trefná rekonstrukce reálného politického světa. George Clooney nenatočil žádnou nadčasovou bombu, úrovně povyku vyvolaného Duelem Frost/Nixon nedosáhne, ale mě uspokojil v podstatě stejně dobře (resp. chvalitebně)! 7/10 ()
George Clooney opět ukázal že umí a to jak před tak za kamerou. Nemám jediný problém si jej představit jako prezidentského kandidáta. Ten chlap to prostě s lidma umí. Tady navíc k sobě získal objev roku 2011 Ryana Goslinga. Je s podivem jak si tento ještě donedávna ne moc výrazný herec dokázal ukrást v posledním roce všechny filmy v nichž se objevil jen pro sebe. Den zrady se rozhodně moc líbil. Zákulisní praktiky, špinavé dohody a v neposlední řadě pomstychtivost dokáží solidně zamíchat kartama. Více filmů s takto zajímavým scénářem. ()
Vnímat Den zrady pouze jako politické drama par excellence, jako jeden z mnoha těch sžíravě kritických filmů, které analyzují mocenské mechanismy v zákulisí politického veletoče, to je přece veliká škoda, to se člověk o mnohé zbytečně ochuzuje. Jako jsme každý nějaký v rovině osobní a jako se každý nějak jevíme svému okolí, nějak se jevit toužíme, čemuž posléze uzpůsobujeme svůj - moderním slovníkem vyjádřeno - mediální obraz, tak i Den zrady má dvě pomyslné tváře či fasety, totiž privátní (osobní, tudíž nejednoznačnou) a politickou (obecnou, tudíž vystavenou), dvě tváře, o kterých, jak už napovídá povedený plakát, také v jistém smyslu vypráví, pojednává. <> <> Ústředním tématem snímku tedy, jak soudím, není politická pleticha, to by snad bylo příliš průhledné a prvoplánové, nýbrž cosi mnohem abstraktnějšího (a přesto jaksi naléhavějšího), totiž otřesení daného smyslu, ztráta důvěry v ideály, jež jsme považovali za neotřesitelné, pevné ve svých postojích; budu-li prozaičtější, pro někoho možná střet idealismu s pragmatismem. Postava George Clooneyho, již od počátku nápadně upozaděná, není ničím jiným (viděno Meyersovýma očima) než právě tímto Ideálem, pouhou abstrakcí, konstruktem. Guvernér-ideál, slibující dalekosáhlé společenské změny, lepší svět, (nejen) rétorickou utopii, guvernér-ideál, k němuž poradce Meyers upíná své naděje, do nějž projikuje svou víru, svá očekávání. Ideál však zklamává, lépe řečeno, ukáže se, že za přívětivou politickou maskou se ukrývá „obyčejný“ člověk, morálně relativní charakter. V oné nesmírně klíčové chvíli je smysl Meyersova počínání od základů otřesen, všechny jistoty se mu rázem obracejí vniveč, berou za své, pojednou je postaven před volbu, jak s touto ryze negativní, přesto však zcela zásadně prospěšnou, zkušeností naloží, jakým směrem se budou ubírat jeho kroky, nyní, když nahlédl za iluzivní oponu, jež byla spřádána kolem jeho "naivního" zraku. Zkrátka, zda v krizi otřesného okamžiku zahlédne možnost upevnění v nové, reflektované, smysluplné perspektivě, zda se tedy posune dále, aniž by jednak ztratil smysl úplně, jednak morálně poklesl, nebo naopak propadne tomu nejhrubšímu nihilismu, nakazí se cynismem druhých, stane se dalším z nenasytných vlků, jimiž pohrdal. (Možná že jedna z nejožehavějších politických otázek zní: Je přípustné dopouštět se jistých morálních ústupků, abych se přiblížil proklamovaným slibům?) Nabízí se tedy otázka, z mého pohledu nesmírně zajímavá, natolik (a zda vůbec) je možno najít vyjednání mezi již zmíněnou rovinou osobní, o níž víme, že zdaleka nenaplňuje vysněný ideál a rovinou veřejnou, politickou, která však může vykazovat zcela opačné charakteristiky. Jak vnímat toho, o kom vím, že zdaleka není morálně bezúhonný, že kupříkladu není spravedlivý otec či manžel, ačkoli navenek vykonává (nebo alespoň) deklamuje zásady a principy, jež je hodno následovat? Jak vnímat, abych byl konkrétní, Heideggerovo dílo ve světle filosofova lidského pochybení? Mohu vůbec činy jakékoli problematické osoby jednoznačně odsoudit a zavrhnout, když neznám její nejniternější pohnutky, nakonec možná dobré, míněné v dobré víře? <> <> Člověk, jak říká Jan Patočka, nemůže žít beze smyslu, nemůže žít v "jistotě nesmyslnosti". Stejně jako tento velký český myslitel jsem stále více přesvědčen o tom, že je-li nějaký celkový smysl možný, musí nutně existovat mimo nás; jako věčné, neuchopitelné tajemství. A právě takový je smysl ideálního, právě takový je smysl božského. Být nedosažitelné, věčně na dosah natahující se ruky, aby o něj mohlo být usilováno, aby stálo za to o něj usilovat, neboť smysluplnost všeho konání je právě v tomto usilování, v tomto pohybu, v této stále se obnovující snaze o život vedený v pravdě. Zkušenost ztráty smyslu, v níž se nabízí šance uvidět jinak, nově a snad také lépe, je proto nutno brát se vší vážností. Budiž toho rozuzlení Dne zrady dobrým příkladem. () (menej) (viac)
Galéria (96)
Zaujímavosti (20)
- Na rozdiel od filmu je Ryan Gosling v skutočnosti od herečky Evan Rachel Wood starší o necelých 7 rokov. (MikaelSVK)
- Roli Paula Zary měl původně ztvárnit Brad Pitt, později jej ale nahradil Philip Seymour Hoffman. (oje)
- Scénář k filmu byl napsán podle divadelní hry „Farragut North“, kterou napsal bývalý člen prezidentského týmu, který tvrdí, že vše, co hra obsahuje, v politice skutečně zažil. (jenik71)
Súvisiace novinky
Oscar 2012 - výsledky
84. udělování zlatých sošek, ke kterým se po letech vrátil Billy Crystal jako průvodce, bylo ve znamení tradice. Jedna z nejočekávanějších a nejsledovanějších televizních show roku se vrátila ke svým… (viac)
Oscarové nominace 2012
84. udělování výročních cen Americké filmové akademie se blíží. Ať už se vám to líbí nebo ne, pořád jde o nejsledovanější a z jistého pohledu i nejprestižnější filmové ceny na planetě. Takže, kdo se… (viac)
Fincher nakopne televizního Spaceyho
Jsou kámoši už od „sedmičky“. Kevin produkoval The Social Network a David Fincher teď na oplátku pomůže rozběhnout televizní seriál House of Cards, ve kterém si Spacey zahraje hlavní roli. Přesně tak… (viac)
Reklama