Deň zrady

Na Den zrady jsem koukal dvakrát. Po druhé hlavně proto, že jsem chtěl zjistit, zdali mě tenhle film skutečně poprvé nebavil nebo jsem ho jenom pořádně nevnímal. A musím říct, že i když má příběh opravdu hodně do sebe, nemám náladu koukat na to, jak to vypadá v české vládě, kde zrada a pomsta je na denním pořádku snad každé politické strany. Herci byli skvělí, o tom žádná. Ryan Gosling byl dokonce i boží. Nic to ale nemění na tom, že tahle politická lázeň mi opravdu neměla co říct. (24.12.2012)

Všudypřítomný politický marasmus v elegantním balení Goegre Clooneyho, který i z takovýho opruzu, jakým je americký paritní systém, dokáže udělat záležitost poutavou a do jisté míry i napínavou. Koho obecně politika nezajímá, bude se asi nudit, kór s Clooneyho jemnou, citlivou režií, pomalou kamerou a poklidným scénářem. Jak už je taky jeho zvykem, herci jsou pečlivě vybraní a ve formě, což filmu dodává punc čtyřhvězdičkáče, no doporučovat ho obecně nikomu nebudu. 70% (05.05.2014)

To, že sa George Clooney nebojí vyjadrovať k politickým záležitostiam, všetci vieme minimálne od čias Teamu America. Menej divákov však vie tom, že dokáže na túto tému točiť aj vynikajúce filmy. Cesta mladého idealistického tlačového hovorcu do morálneho bahna je po každej stránke precíznou filmárčinou. Ryan Gosling ukázal, že patrí k najtalentovanejším hercom svojej generácie a nezaostávajú ani ďalší členovia obsadenia vrátane samotného pána režiséra. Zaujímavý pohľad do sveta, v ktorom vyhráva ten, kto je najskazenejší a dokáže porušiť najviac pravidiel. Nominácia na Oscara za adaptovaný scenár. 9/10 (30.03.2016)

Ty odrbeš mňa, ja odrbem teba - ja urobím pre teba TOTO za toto, ty urobíš pre mňa TOTO za toto. Len jemne vykreslený príbeh ako sa v politike prehadzuje kopa sračiek z jedného miesta na druhé a nie je toho čo by zobral rukavice a šlahol to do kontajnera. A dôvod??? No lebo aj ten kontajner niekomu patrí - ten ho tiež nechce mať zasratý a ten čo ho môže zdvihnúť, ho zdvíhať nebude, lebo ho platia zato aby ho nezdvíhal .. (14.02.2012)

Pracovat pro budoucího prezidenta, nebo pro přítele? Být poctivý a upřímný, nebo lstivý a zákeřný? Riskovat volební vítězství, nebo vyhrát za cenu toho, že nabídnete post ministra spravedlnosti osobě, kterou nemůžete vystát? Tyto a další otázky si v Ides of March kladou členové Morrisovy volební kampaně. Volební kampaně, kde se každý prohrešek trestá, sebemenší chyba se oplácí vyhazovem, neloajalita bodnutím do zad a na pokus o odstranění se odpovídá vydíráním. I přes vznešené politické cíle jde totiž každému primárně o sebe a svou kariéru a mají-li během pochodu do cíle být zničeny životy jiných, budiž. Zní to zajímavě? Nejsem si úplně jistá. Pokud totiž nejste nadšenec do zákulisní politiky a nebaví vás sledovat, co se děje před tím, než politik vystoupí na podium a pronese nějaký projev, pak na velké vyžití asi rovnou zapomeňte. I přes obrovský potenciál totiž Ides of March není ničím jiným než dalším rutinním, zapomenutelným příběhem o prohnilosti politiky, který mě za sto minut nedokázal ani rozesmát, ani dojmout, ani rozčílit, ani nadchnout. Prostě se jen skrz fiktivní postavičky snažil vyprávět o povaze současné politiky. Což je sice hezký krátkodobý cíl, v nějakém trvalém měřítku je to na mě ale přece jen trochu málo. (29.10.2011)