Deti moje

Na jednu stranu možná prvoplánově klišoidní a hrající až moc na city, ale na mě to fungovalo. Scénáristi možná zatopili Clooneyeho postavě až moc pod kotlem, ale dialogy jsou skvěle napsané a hlavně je to prvotřídně zahrané. George si toho plešouna zaslouží, protože těma svejma očima tady uhraje všechno a celkem slušně překvapil Matthew Lilard ve vedlejší roli, kterýho už jsem dlouho nikde neviděl. Největším překvapením je ale samozřejmě totálně neznámá Shailene Woodley, která je zde fakt vynikajcí a tu nominaci na Oscara by si taky zasloužila. Celkově mi to prostě celý sedlo do nálady, hlavně atmosférou. I když ta prvoplánová havajská hudba mě srala konstantně. (08.02.2012)

Nie som nijak ovplyvnený šarmom a osobnosťou charizmatického lámača ženkých sŕdc Georgea Clooneyho. Ja si ho pamätám najmä ako borca, ktorý takmer zabil Batmana. A to tým, že ho stvárnil v snímku "Batman a Robin". To bol fakt filmový prúser. Clooneyho filmom sa však cielene nevyhýbam, občas si nejaký pozrem. Dnes to bol titul "Moje deti". Typický hollywoodsky produkt. Obrovský rozpočet, mainstreamový rodinný scénar, atraktívne prostredie, profesionálna réžia a slávna hviezda v hlavnej úlohe. *** (21.07.2017)

"Haló tady Clooney, víte, ona ta smrt není jednoduchá věc, hlavně když máte dvě zdravé děti, miliony na kontě, barák na Havaji a ženu, co vám z nuda zahejbala s realitními makléřem..." -- "Já vím, Georgi, ale už mi nevolejte..." Terapeuticky bezzubý a emocionálně instantní produkt otupělý a neschopný si připustit, že skutečná důstojnost smrti ve filmu vypadá trochu jinak než tahle předžvýkaná hřejivá road movie, které absolutně chybí cokoli hořkého a realistického... Mrzí mě, že to musím napsat, ale Clooney je tak trochu Jeckyll a Hyde současnosti - na jednu stranu bystrý kritik současné společnosti, na druhou stranu inženýr lidských srdcí ve službách kapitalistického realismu. Děti moje jdou i přes pár pěkných scén (dialog Clooney - dcera v bazénu či scéna u manželčiných přátel) mimo mě podobně jako Lítám v tom. S filmem, kde v potencionálně nejsilnějším dialogu otec-dcera nahradí tátu rodinná terapeutka, není podle mého vše v pořádku. Ani se světem, který se nad tím dojme. Můj boj. (10.01.2012)

"Dojemné", nechutně vykalkulované drama podtrhnuté nejotravnějším soundtrackem roku. Námět sám o sobě má něco do sebe, film ale drhne ve všech směrech. Hroznej omyl, hrozně blbě zrežírovanej. Film se veze na havajské vlně pohody a bezpečně se vyhýbá jakýmkoliv konfliktům či ostrým hranám. Dětem umírá matka a manžel zjišťuje temná tajemství své ženy, ale přesto je film naprosto sluníčková pohádka, ve které si stačí promluvit s psychologem, dát si zmrzlinu, a nikdo si ani nevšimne, že se stalo něco špatného. Díla, jako je tohle, mě znechucují. A nesmíme zapomenout na dějovou linku s postavou Sida, idiotského kamaráda Alexandry, který se od prvních minut chová jako největší spratek, ale rodina ho s sebou bere na cesty, aby se mohlo ukázat, že to teda takovej kretén přeci jen není. (15.02.2012)

Pozvolné, tísnivých podtónů prosté zamyšlení nad důležitými životními hodnotami, v němž na mne bylo až moc neskrývaných emocí a mezilidského hřání. Z Payneových filmů bezesporu největší Jistota. Stále však důstojné zpracování látky, která by mnohé tvůrce sváděla k (ještě) většímu patetizování. Nadhled si film zachovává ve vztahu k vedlejším postavám, zatímco k těm hlavním je smířlivější, než by si zasloužily. Pochybuji ovšem, že členové Akademie zaujmou stejně cynický postoj... . 70% (10.01.2012)