Pina

Jsem milovníkem tance a musím konstatovat, že 3D tanci velmi prospělo. Působí mnohem mohutněji, emoce se na plátně násobí. Myslím, že jde hlavně o to užít si slavné Pinini choreografie a vůbec seznámit se s ní jako s osobností. Je to velmi inspirativní. Cestou z kina jsem měla neodolatelnou chuť něco tvořit...a co víc, je to dva dny co jsem film viděla a chuť zůstává....a kdo viděl Almodovarův snímek Mluv s ní, nepřípoměli jste si ho?? :-) (15.11.2011)

Poutave filmove dilo velmi dobre kloubici jedno z nejstarsich umeni (divadlo) s nejmodernejsi technikou (3D efekt). Diky teto synteze je navozeni divadelni atmosfery (prostoru divadla, prostoru obecne jako nejdulezitejsiho atributu tance). Film rezignoval na strohe vypovedi nejblizsich Pine a daleko vice se soustredi na promluvu jeji prace, tzn. nabizi se nam bohata kolaz tance vychazejiciho primo ze srdce tanecniku. V tomto dynamickem projevuje se vyjevu Pinino dramaticke a predevsim hluboce emotivni a empaticke chapani lidskeho nitra. (01.12.2011)

Skoro beze slov a přesto plné emocí. Každý, kdo má rád choreografické kousky, bude při sledování tohohle roztančeného filmečku ve svém živlu. Já si užila také. Aby ne, když hned začátek ve mně vzbuzoval až "silent hillovské" pocity, jen make-up tu byl nahrazen pohyby, které by i sestřičky ze špitálu na Tichém kopci mohly závidět. Následně přišlo několik rozhovorů, které mi přiblížily život zjevně velkolepé ženy, jenž má tyto taneční kreace na svědomí, a do závěru už jsem provanula na poněkud radostnějších kouscích, které ve mě zanechaly vlnu optimismu. Optimismus ve mně v celkovém dojmu zanechal celý tento lehce dokumentární, hodně vzpomínkový a silně taneční film, ale krom toho se po dvouhodinové zážitku cítím obohacena i o pocity, z nichž ne všechny dovedu výstižně popsat. A to si zaslouží potlesk. Určitě hodlám zhlédnout i do budoucna. (30.09.2011)

Na projekci Piny se do kina Čas hrnul mohutný dav, ale k filmu nakonec přívětivý nebyl - alespoň křídlo, v kterém jsem seděla. Chrápající novinář, bavící se cizinci a odcházející publikum zřejmě pro německé mistry Pinu Bausch a Wima Wenderse neměli pochopení. Film Pina je poctou německé tanečnici a choreografce, která změnila směr současného tance. Wenders měl o spolupráci s ní několikrát zájem, ale vždy byl odmítnut. Nakonec to byla ona, kdo režiséra vyhledala. Věděla, že její choreografie zemřou, pokud jim někdo nedá možnost věčného autentického záznamu, který by dokázal zachytit veškerou krásu pohybu. Comeback stereoskopického filmu byl impulzem pro jejich společnou spolupráci, která skončila u konceptu, protože Pina zemřela. Českému publiku není tato umělkyně příliš známá. Její choreografie se u nás v divadle neuvádí, ale je možné vidět část její práce (Café Müller) například ve filmu Pedra Almódovara Mluv s ní. Taneční terminologie definuje její choreografický způsob jako taneční divadlo. Svou prací vytváří taneční obrazy plné vzpomínek, touhy, otázek okolo vztahu muže a ženy, v kterých se střídá něžnost a násilné rituály. Díky dlouholeté spolupráci s jejími tanečníky a její tvůrčí metodě, kdy je pozoruje,vnímá a naslouchá jim, se jí daří zachytit vypjaté momenty, svléknout z nich ostych a zdůraznit živelnost pohybu. Choreografie (Café Müller, The Rite Of Spring a Vollmond), které tvoří jádro filmu, jsem viděla naživo v divadle. Ve filmu jsem se především tedy zaměřila na to, jak jednotlivé fragmenty Wenders uchopil, zasadil je do alternativního prostoru, který trojrozměrně zdůraznil. Pro Pinu byla vždy primární práce s živly (voda, písek, vítr...) a Wendersovi se tuto živelnost podařilo zdůraznit tím, že některé taneční fragmenty zasadil do přírodního prostředí. Díky třetímu rozměru má divák pocit, že sleduje tanec v přímém přenosu. V některých částech je dokonce navozen pocit bytí uvnitř tanečního prostoru. Wender dokázal, že tenec lze zachytit ve své plné kráse i na filmový materiál a já doufám, že trojrozměrná pocta tanci bude pokračovat. Dovedu si představit, že i práci Jiřího Kyliána by 3D slušelo. Pina je částečně dokument, který nabízí i výpovědi tanečníků z Tanztheater Wuppertal a záznamy Piny jako tanečnice i choreografky při práci. Film bude uveden v české distribuci a lze ho vidět v rámci Festivalu tanečních filmu. (04.07.2011)

Z tohoto filmu budu ješte hodně dlouho čerpat pozitivní energii. Jsem fanoušek tance - moderního a scénického obzvlášť, proto jsem si užila famózní choreografie, jak ty v divadle - tak ty v ne úplně typických interiérech. Ovšem myslím si, že pro lidi co nevědí do čeho jdou, musela být stopáž filmu naprosto úmorná. Wim Wenders tentokrát podle mě neměl moc práce - tanečníci věděli co mají dělat, on "jen" vymyslel jak to bude vypadat ve výsledku (bráno s nadsázkou :-) ). Nebudu film vychvalovat, mé pětihvězdičkové hodnocení je dost výmluvné. Výsledný dojem: po cestě z kina jsem měla chuť "tančit pro lásku" :-) (27.11.2011)