Halloween

40 let, působivá hudba i Jamie Lee Curtis zpět na scéně a někde vzadu je i John Carpenter solidně cítit. Právě on to celé odstartoval, po něm přišly vesměs zoufalé pokusy, nicméně některé bavily, třeba jako ten na dvacetileté výročí, kterak tehdy Laurie Strode sekyrou razantně ukončila život svého neposlušného brášky. Nyní ovšem navazujeme přímo na originál, blíží se další tradiční vyhánění bubáků a vyrážení dětí v maskách na koledu, a Michael u tohohle mejdanu nehodlá chybět. Uvadající série prostě chce chytat další a další dech. Z někdejší hrdinky je babička a tvůrci jí dopřáli důstojné zadostiučinění. Hrůza ji sice provází celý život, neustále je na hraně paranoi a na návrat chodícího zla bez emocí neúnavně vyčkává. Při převozu z detenčního ústavu Michael Myers skutečně utíká. A začíná řádit. Expozice je dlouhá, režijně nijak zajímavě uchopená. Pak to ale přijde. Samozřejmě nesmíme přemýšlet nad tím, že 40 let v izolaci by s ním udělalo své (sic mu stačí výhradně kuchyňský nůž, ale na moderní technologie přeci jen naráží), nemůžeme úplně vážně řešit hrdinčin dům prošpikovaný pastmi, nekritizujme ani lehce nesmyslné jednání řady postav, neměli bychom ani moc vytýkat, že chybí sofistikovanější průběh nebo prostě cokoliv navíc. Prostě bychom si to celé měli užít. A já si to užil. PS: Až tedy na ty smrady (snad celá třída puberťáků) v kině, kteří rozhodně neviděli originál, žánru nerozumí, o Carpenteru si myslí, že je youtuber, a jediné, co zvládli, byly pytlíky chipsů a dementní poznámky. (19.10.2018)

Pokračování, které si původní Halloween zaslouží. Pokud přijmeme ideu, že je dobrý nápad po čtyřech dekádách pokračování točit, tak netuším, jak lépe by to šlo udělat. Na druhou stranu rovněž netuším, co by se muselo stát, aby mě v roce 2018 opravdu nadchnul čistokrevný slasher. V době, kdy jsou vrcholné horory nejenom strašidelné a řemeslně na výši, ale snaží se i o nějaký přesah, stojí prostá vyvražďovačka nutně o stupínek níže. Důkazem, že je Halloween a vlastně celý subžánr reliktem dob minulých, budiž moment, kdy se tvůrci v jednom překvapivém zvratu snaží trochu vybočit a tematizovat nezdravou posedlost publika hororovými ikonami, který působí ve slasheru dost navíc. Byť konceptuálně to dává smysl a zapadá to do logiky děje, v kině jsem se v tu chvíli úplně ošil, že se na plátně děje něco, co do vyvražďovačky nepatří. Jinak je to ale vlastně super. Maskovaný stroj na zabíjení, imunní vůči psychologickému rozboru, americké předměstí, vyděšení teenageři. Chvíle, kdy mladá Alysson narazí na kamaráda napíchnutého na plotě a hystericky běží ulicí, se nejvíce blíží čiré hrůze původního filmu. (20.10.2018)

David Gordon Green režisér skvělé komedie Travičky Zelené a Prince a Pruďase vzdává poctu a navazuje na Halloweenskou klasiku ze 78 a John Carpenter si myslím nemůže být uražen. Musím sice podotknout, že původní Halloween nepatří mezi mé oblíbené filmy a víceméně se stal kultovní záležitostí jen proto, že v té době byl první a tedy pro lidi šokující, jako slasher kvůli absenci krve a málo mordů u mne neustál, ale s verzí 2018 jsem nadmíru spokojen. Michael Myers řádí více než kdykoliv jindy a jeho práci je rozhodně příjemné sledovat. Oběťí padne poměrně dost, krví se nešetří a objeví se i velmi hezké explicitní scény( Rozšláplá hlava nejspíš vede), ale zase se nejedná o nic, co by běžný divák nestrávil. Na nostalgii hezky brnká původní soundtrack a velmi se mi líbil i ten nový,což se vzájemně skvěle doplňuje. Atmosféra je povedená, především finále v baráku je vygradováno tak, že jsem chvílemi nedýchal a ticho v sále při napráskaném kině bylo k neuvěření. Herecky také velmi slušné v čele s Jamie Lee Curtis, která na své staré kolena je poměrně fyzicky zdatná a ve zbraňích se vyzná. Potěší i role mladého černouška, který na pár minut uvolní temnou atmosféru humorem. Mínusem pro mne byl pomalejší rozjezd ( Než Michael uteče z blázince je to trošku nezáživné) a také absence Tities, kterých bylo v původním požehnaně žel zde se mihnou jednou v sekundovém záběru. Ve výsledku tedy spokojenost a určitě nejlepší Halloween ( Sorry Zombie i Carpentere) a samozřejmě další zlatá letošní trefa vedle Hereditary a Quiet Place. 80% (19.10.2018)

Čekal jsem fajn horor a dostal jsem opravdu, opravdu kvalitní záležitost. I když se to poměrně silně drží původních halloweenských filmů, tak to má nápaditou režii i scénář. Postavy jsou taky skvělé. Nejsou až tak skvělé, abych si je na nějakou delší dobu zapamatoval, ale v rámci žánru prostě různými drobnůstky vynikají a jsou sympatičtí. Jinak řečeno - není vám úplně fuk, když zemřou a člověk o ně může mít strach. A z hlavního zabijáka Mikea jde taky slušná hrůza, přestože se režisér nespolíhá na žádné laciné lekačky, ale poctivě buduje atmosféru. Dialogy taky nejsou vůbec dementní, naopak jsou slušné, a scény se zabíjením jsou taky stylové a drsné. Já vlastně tomu filmu nemám v podstatě co vytknout. Možná konec v bunkru není tak působivý a možná tam prostě chybí nějaký "přesah" nebo nevím co... Možná i někdy tu pátou hvězdu přidám, protože tohle je fakt horor jak víno. Smekám před tvůrci. (8/10) (12.04.2021)

Nový Halloween možná není tak děsivý jako ten z roku 1978 a stejně zábavný jako H20, ale stále je dost podnětný a sebeuvědomělý, aby nešlo o zbytečný sequel. Lze jej sledovat třeba jako morbidně vtipnou polemiku s filmy a (dokumentárními) seriály, které se zlo snaží pochopit (např. s pomocí psychologie). Laurie Strode ví, že občas je lepší moc se neptat - jak činí ostatní postavy, snažící se Myerse (kterým jsou fascinovány podobně nezdravě jako někteří hororoví fanoušci) přimět, aby se vyjádřil (což většinou učiní, ale ne tak, jak by si představovaly) -, ale prostě vzít do ruky kuchyňský nůž nebo brokovnici. Nejen na příkladu Laurie pak Greenův trojgenerační horor ukazuje, jak se ženy během uplynulých čtyřiceti let naučily účinněji bránit nebezpečí a vzpírat přiděleným rolím (krom kostýmového gender swappingu na halloweenském večírku dojde i na převrácenou variaci jedné slavné scény z prvního Halloweenu). Přesto musí nadále čelit nedůvěře a podezření, že jsou psychicky vyšinutými hysterkami, v čemž jde film hodně s dobou. Režii není co vytknout a z hudby otce a syna Carpenterových tuhne krev v žilách. Když navracet k životu kultovní filmy, tak alespoň takhle. 85% (16.10.2018)