Strieborný vietor

Stejný problém jako u adaptace Měsíce nad řekou. Krška z bouřliváka Šrámka dělá obránce maloměšťáctví. Poselství jeho filmu je jasné: Vybuř se měšťáku v sedmnácti, abys pak nebyl zahořklý, žes sis v mládí svobodně nevrznul (viz učitelský sbor, který je v jistém ohledu - nenávist k mládí - k nerozeznání od dnešního, jen místo katechismu padesátileté soušky učitelky vykládají Fráňu Šrámka). Naprosto selhává pokus o českého Ibsena (strýc je podobný Peeru Gyntovi - marně hledá po světě něco, co na něho čeká doma), protože Krška nahrazuje konflikty melodramatickým přednesem a kýčovitou barevností (všechno velmi připomíná Fibichovu antickou trilogii na slova Vrchlického). Na druhou stranu je tu docela věrně zobrazen život na malém českém městě a dívky jsou pořád stejné - láska není nic, lékárník všechno (což už popsal Flaubert). (12.12.2010)

Naozaj je to taký lyrický, básnický, teplučký filmík, čo vlastne náramne vyhovovalo k obsadeniu Cupáka, ktorý by dnes bol určite tvárou nejakého toho gay pridu. Ono ťažko veriť v romantický film, keď hlavný herec je od prvého výrazu na opačnom brehu sexuálneho razenia. Na druhej strane to bola životná rola Jany Rybářovej, ktorá hrala vlastne samú seba. Zraniteľná, vnútorne rozpoltená, občas tak maniodepresívne nadšená. To odhalil tento film, jej denníky a nešťastie aj tragická samovražda 2 roky po natočení Strieborného vetra. (17.03.2020)

Krásné je to. Krásné je především to, že jsem Stříbrný vítr viděla dvakrát, a to dvakrát na plátně, když venku zpívali ptáčci, zelenaly se meze, bylo to veselé a smutné a tak. Znáte to. Předloha na mě měla až zdrcující účinek. Obzvlášť v kombinaci s Tolstého Kreutzerovou sonátou je to nebezpečná četba. Film je oproti knize tak trochu telecí. Chybí mrzáci, rebelantství je ztlumeno, necítila jsem se tak znechucená z prohnilosti světa. Ale příliš ochuzená nejsem, to zas ne. Nevadil mi ani literární jazyk postav. Tomu, co se zde říká, totiž věřím, ať je to řečeno jakkoli, třeba básnicky, třeba pateticky. Navíc Krška se stejnou pečlivostí převádí na plátno i tu vrstvu Šrámkova díla, která se dá nazvat jazykem filmovým. Celky a detaily, proplouvání prostorem, všechno tu je. I ta okna. Ta okna! (12.04.2007)

Já tomuhle prostě věřit nemůžu. Naopak. Když si přečtu nějakou knížku, napsanou před sto lety, udiví mě vždy to, jak se vlastně doba a svět nemění, pokud jde o naše myšlenky, úvahy a víceméně i chování. Takže to, že byl Krška gay, je pro mě jediným logickým vysvobozením, jak přijmout takhle stylizovaný a přehrávaný film. Což o to, ty myšlenky svojí váhu mají, ale ten balast okolo? 4/10 (16.04.2014)

Cupakovi byla role Jana Ratkina psana na miru. Z hercu zaujme i Lukavsky, Raz a debutujici Jana Rybarova (jaky by byl asi jeji zivot, kdyby ji Vaclav Krska nikdy neobjevil..?). Film je svou poetikou hezky, na me pusobi ale nejak divadelne a nedokazu si predstavit, ze bych se na film jeste nekdy podival. (29.03.2014)