Mužský rod, ženský rod

Kritici radi priraďujú mnohým filmom prídomok bezdejový, ale asi iba vtedy, ak nevideli ešte Mužský rod, ženský rod. Godard a Truffaut mali natoľko rozdielny štýl, že je vôbec prekvapivé, že sa podarilo zostaviť charakteristiku novej vlny. Zjednodušene by sa dalo povedať, že o francúzsku novú vlnu sa jedná vtedy, ak je prítomná postava hraná Jeanom Pierrom Leaudom a tá chce trtkať. Ale vážne. Godardov súputník je skôr Rainer Werner Fassbinder, najmä vďaka množstvu rýchlo spíchnutých filmov. U nemeckého génia prekvapí ucelenosť jeho takto natočených filmov, u experimentátora Godarda ich naliehavosť a anarchia. Mužský rod, ženský rod je čistá anarchia, je to akási hraná anketa v uliciach Paríža. Ale nie ankiet zasadených do deja, ale proste hraný film ako anketa, ako výpoveď o svojej dobe a ľuďoch ju tvoriacu. (17.12.2015)

Mužský rod, ženský rod jest existenciální manifestací osamělosti a vzájemného odcizení jednotlivců, ale taktéž jisté povrchnosti bytí západní civilizace. Mladé generace zřejmě v každém čase zaujímají jistý opozitní postoj ke generacím předcházejícím, tedy k vlastním rodičům. Předností mládí je jeho vitalita, s níž prosazuje a hají své "pravdy". Avšak jistým nedostatkem je často nekritické nahlížení oné "pravdy". Pravda, postoj je tím, co dokáže jednotlivce propojit poutem vzájemné spřízněnosti, co u jednotlivců dokáže vyvolat pocit sounáležitosti s větším, nadřazenějším celkem. Bytí samotné tím totiž nabývá jakousi konstrukci smysluplnosti. Co je však iluse a co skutečnost? Čili konfrontace ideálů s realitou, do toho však vstupují rovněž různé vlivy vlastních předsudků, tužeb a obav, ale též společenských konvencí. Emancipace jednotlivce sice probíhá, avšak vždy naráží na vlastní omezení. Film lze označit za adaptaci Maupassantových povídek Signál a Pavlova milenka, pokud nám stačí, že v kině promítaný švédský film je inspirován první povídkou a že hrdina příběhu se jmenuje Paul (Jean-Pierre Léaud), mladý muž, zařizující a obstarávající si svůj životní prostor. Sice ho lze nazvati idealistou, avšak jen s dodatkem o nezralosti. S velkým úsilím sice směřujeme za svými cíli, často si však ani nevšimneme, že jde pouze o zdání našeho cíle. Důležitou postavou je Madeleine Zimmer (zpěvačka Chantal Goya), mladá žena s přáním pěvecké kariéry. Bytí se pak spíše zdá  být bezcílným pobavením. Z dalších rolí: Paulův kamarád a odborář z osamělosti Robert Poiccard (Michel Debord), Madeleininy kamarádky, velmi blízká Élisabeth Choquet (Marlène Jobert) a svými city rozpolcenější Catherine-Isabelle (Catherine-Isabelle Duport). Mužský rod, ženský rod: mládí, hledání a vytváření vlastních soukromých životních prostorů, konfrontace ideálů se skutečným stavem věcí, na jedné straně určitá politická radikalizace, na té druhé zas pozlátkové zbarvení života, obojí je subjektivním životním smyslem, jenž si však nárokuje obecnější platnost, obojí se zároveň vlastnímu bytí na hony vzdaluje. Jde o výstižnou demonstraci snah o sbližování i zoufalých výkřiků osamělosti, přičemž se především touží po lásce a naplnění. Godard zvolenou "sociologickou" formou ideálně zpřítomnil ideu odcizení. (06.07.2024)

Godard je skoro za všech okolností velmi inspirativní, ať už objevuje slepé uličky, nebo nové vyjadřovací prostředky... nezajímavý je jen tehdy, když se snaží dělat do politiky...zde mu to občas taky trochu ujede (ačkoli chápu proč to dělal a o co mu šlo) a právě to činí jeho film na několika místech "ne-tak-nadčasový" jako je jeho zbytek... Vyjadřovat se k současnosti bylo nejspíš Godardovo motto, a o to úctyhodnější je, že mnohdy se mu (především v jeho starších filmech) daří vyjadřovat se i k dnešní současnosti... (27.12.2007)

Vlastně mám rád konverzační filmy a tenhle měl o čem povídat, skvěle pojednává o době a o tom, jaké bylo smýšlení mladých, ale nic to nemění na tom, že mě Godard nedokázal až tak oslovit. Přesto ukazuje, že jsou možnosti filmu skutečně široké, záleží jen na tvůrci, jak celé natáčení pojme. Tohle je velmi osobní. (06.11.2014)

Niekoľko citátov z filmu: "Páčila sa mu Catherine, ktorá bola pravdepodobne ešte stále panna, ale mala črty budúceho militanta.". "Som rada, že ma Paul miluje. Možno sa nechám od neho pretiahnuť, ale dúfam, že sa z neho nestane otrava.". „Dajte nám televízor a auto, ale zbavte nás slobody.“. „Tento film by sa mohol volať Deti Marxa a Coca-Coly. Pochop čo chceš.“. A teraz je dôležité vedieť, že všetko, čo je povedané pred "ale" je zbytočné. Takže: Militantné radikálky, dúfajúce, že ich partner nebude do budúcna nudná otrava, by sa radi zbavili slobody. V skutočnosti sú však tieto krásky deťmi Coca-Coly. Marxa môžu vyhodiť z okna. A jeho dieťaťa sa zbaviť tyčou zo záclony. Pochopené podľa návodu. Ako som chcel. P. S. No a Bardotka! samozrejme, Bardotka: Masculina, ako to len ide. (17.05.2021)