Réžia:
Étienne ChatiliezKamera:
Philippe WeltHrajú:
Valérie Lemercier, Isabelle Nanty, Jean Rochefort, Djamel Bensalah, Julie Ferrier, Dominique Lavanant, Bernard Alane, Nathalie Krebs, André Penvern (viac)Obsahy(1)
Titulní hrdinku francouzské komedie, která pracuje v kosmetické firmě, potká něco, o čem se jí nezdálo ani v nejhorších snech. Díky vzácné nemoci jí ztmavne pleť a někdejší rasistka musí přehodnotit svůj pohled na život. V hlavní roli Valérie Lemercier. Hrdinkou francouzské satirické komedie režiséra Étienna Chatilieze je marketingová manažerka kosmetické firmy, jež se specializuje na pleťové přípravky. Její kolegové si o ní myslí, že je nafoukaná a upjatá rasistka a Agathe Clery by ani v té nejtíživější noční můře nenapadlo, co ji potká. Když u ní lékaři diagnostikují Addisonovu nemoc, díky níž tmavne barva pleti, Agathe se jednoho dne probudí a zjistí, že je černá… a nedá se s tím nic dělat. Paradoxně se však díky této osudové ráně začne měnit v lidskou bytost. Poté, co ji zaměstná společnost, která bere každého, kdo není bílý, musí skrývat svou skutečnou totožnost, zvlášť když se bláznivě zamiluje do šéfa Quentina... V hlavní roli uvidíme známou francouzskou herečku Valérii Lemercier. (oficiálny text distribútora)
(viac)Recenzie (12)
║Rozpočet €21miliónov║Tržby Celosvetovo $10,010,898║ ()
Tohle je dost zajímavá francouzská komedie doplňovaná trochu překvapivě krátkými hudebními výstupy. Jinak je to ale komedie na aktuální téma, se kterým mají zřejmě obzvláště ve Francii velké problémy, a to je problém diskriminace a rasismu. Je ale zajímavé, jak je najednou člověk nucen přehodnotit vlastní názory a předsudky, když si na vlastní kůži vyzkouší jaké to je vypadat jako jeden z přistěhovalců. Hlavní hrdince se přesně tohle stalo, onemocněla chorobou, která se projevuje především ztrátou pigmentu, a tak jí postupně zčernala kůže. Jak někdo chytře ve filmu poznamenává "je to jako s Michaelem Jacksonem, akorát opačně." A hlavní hrdinka v jednom z hudebních výstupů i Michaela Jacksona docela zdařile imituje. Takže téma je to opravdu zajímavé a bez problémů vystačí na celý film, občas jsem se i docela zasmál, například když zvídavé dítě od sousedů bylo zmatené, jak to je vlastně s tou Agátou je. Ale nejvíce mě asi rozesmála jednoduchá, ale naprosto geniální hláška po odchodu právníka: "Tati, co teď budeme dělat?" "Teď jsme v prdeli." Jean Rochefort to řekl tak geniálně, že se tomu musím smát ještě teď, jen si na to vzpomenu. A pak ještě pobavila písnička zpívaná na hudbu koledy "Tichá noc", kdy se podřízení škodolibě radují, že šéfka je nemocná a že jí postupně černá pleť. Film celkově vnímám jako docela povedený, krátké songy potom jako zajímavý pokus o inovaci a originalitu. V hodnocení je to někde mezi třema a čtyřma hvězdama, fakt nevím, kam se přiklonit, ale asi protentokrát zůstanu u trochu lepších třech hvězd. ()
Komedie s dobrým úmyslem, ale zoufale průměrným provedením. ()
Na tenhle film jsem narazila včera úplnou náhodou na HBO a nedokázala jsem se odtrhnout od obrazovky. Francouzi si krásně pohráli s aktuálním tématem. ()
Blofeld to vystihl ()
Najväčšia nočná mora pre rasistu!!! Stať sa čiernym ako ľudia, ktorých nenávidí. Presne toto sa stane Agathe Cléryovej: skolila ju vzácna porucha, ktorá spôsobuje neúprosné stmavnutie kože... Ako koncept na papieri môže film vyzerať smiešne a vtipne, ale reálne nie. Filmu chýba humor a dialógy sú trápne. 3/10 ()
Popravdě řečeno mě překvapilo, že je to muzikál... ()
Nesouhlasím s hodnocením kolegy Grega25. Agathe Cléry podle mě MÁ francouzský šarm, pohodu, vtip (je rozhodně jiná než např. americké komedie tohoto typu) a Valérie Lemercier vůbec nepřehrává. Komediálního potenciálu námětu možná nebylo využito tak, jak by si hodina a tři čtvrtě žádala, ale pořád je to čistokrevná komedie s vtipem a myšlenkou. Co se týče hudebních vložek, je pravda, že ne ve všech případech byly úplně povedené a ne vždy dobře zapadaly, na druhou stranu do filmu dávaly tu potřebnou nadsázku a svěžest, bez kterých by to prostě nebylo ono. Taneček na "A part ça, elle n'est pas raciste" například neměl chybu! :-) "Raciste, Agathe?! Non! ...Elle n'aime pas beaucoup les Marocains... Ni tellement les Algériens... Ni tellement les Tunisiens... à part ça, elle n'est pas raciste!" :-D ()
Vtipná, celkem povedená komedie na aktuální téma rasismu. Vtipné hudební výstupy. ()
Fim začíná, po chvilce následuje davová zpívající scéna na nádraží a já jsem v šoku... V šoku z kterého se nedostanu do konce tohodle filmu. To, že je to muzikál, mě, příznávám se, docela zarazilo.... Vlastně jsou to spíš takové hodně krátké hudební vstupy, povětšinou s choreografií, která působí jako kdysi naše vlastní čísla na besídkách základních škol prvního stupně. Agathe Cléry je především film, který se snaží být fraškou a nejvtipnější potenciál se snaží dostat z hlavní představitelky a "údajně" humorné zápletky. Jenže Valérie Lemercier je možná dobrá v parodování Michaela Jacksona a paření na diskotéce, ale ve všem ostatním na můj vkus přehrává... Francouzská komedie bez atmosféry, nápadu, vtipu i francouzského šarmu a navíc s absencí pohody. Pár vydařených scén, kde funguje nadsázka, ale na 107 minut trvající komedii je to zpropadeně málo. 40% ()
Co horšího se může potkat rasistickou manažerku kosmetické firmy, než vzácná choroba způsobující ztmavnutí pleti. Agathe vinou nové barvy kůže postupně ztrácí všechny své jistoty, aby postupem času získala nové a pevnější. Zajímavý nápad se stále aktuálním posláním, vtipné hudební výstupy, ale 107 minut bylo moc :( ()
Před Agathou Cléry jsem možná viděl v poslední době víc amerických komedií než zdrávo (a ani ty francouzské srágory jako Le Raid, Budapest, či Les Aristos nenasadily laťku příliš vysoko), ale tohle mi na hodinu a půl vykouzlilo úsměv na rtech. A nejen při rasistických projevech Agáty a její malé kamarádky, či během pomsty na bejvalém a další "kamarádce" jsem se s chutí zasmál. Navíc nikdy bych si nepomyslel, že o Valérii Lemercierové někdy řeknu: to je kočka. Takže přiznávám, stalo se! ()
Reklama