Slečna od vody

Víte co se mi na tom líbilo? No ten pohled do historie dětství mých rodičů, bez moderních technologií, množství aut a spěchu. Nezaznamenat ani jednu vulgaritu (ženský pohl. orgán např.), byl pro mě balzám. A že to byla agitace? Agitace na slušné chování a dobrý charakter mi fakt nevadí. Komunista jsem nebyl a nejsem. Hezký den. (03.04.2024)

Na jednu stranu jsem se obával (a na druhou radoval), že se bude jednat o budovatelský snímek, čili že se člověk bude hodně nudit (hodně bavit), ale naštěstí (bohužel) se tato obava (naděje) nevyplnila, s výjimkou dvou momentů: 1. Marvan obsluhuje dva stroje najednou (pravda, to zase až tak budovatelské nebylo, spíš normální, protože třeba taková údernice Korabelniková stihla pracovat na čtrnácti tryskových stavech a doma navíc na jednom jiném) 2. Jeho dcera na konci prohlédne, roztrhá poukaz na zahraniční dovolenou u moře a v rámci pokání jede do CCCP obracet tok sibiřských řek (cheché, spoiler, to máte z toho, že nejdřív čtete komentáře!). Jinak se jedná o film význačný tím, že hlavní hrdinka se celou dobu snaží název snímku popírat, dokazuje seč může, že ona slečnou od vody rozhodně není. Mimochodem na tom je vidět, že i přes veškeré proklamace o rovnosti muže a ženy v socialismu zůstávala společnost na sklonku padesátých let silně patriarchální, neboť Heverle čistotu svého charakteru dokazovat nemusel, ačkoli se u vody válel celé dny a podle jeho chování ke Klepáčové bylo jasné, že si namlouvání slečen od vody mnohým opakováním perfektně zažil. Patriarchálnost se projevovala i v jistém uctivém chování ženám, zatímco ředitel prominul velkomyslně Klepáčové její podvůdek, na chudákovi Kemrovi, který provedl úplně to samé, si s chutí smlsl. Nejzajímavějšími postavami se mi jevil kulturista u vody, takový svalovec se asi do té doby v našem filmu nevyskytl, a dále ta cvičená čivava, která uměla tak krásně vlézt na záda, sedět na dlani a jako vrcholné číslo jí nedělalo žádný problém najít ztracené šaty, připevnit si je k obojku u krku(!) a tak je přivléct ke svému majiteli. Zajímavosti Kemr si při slunění u vody pokládal na oči kamínky. Ne, nebylo to kvůli tomu, že znárodněný průmysl nevyráběl sluneční brýle, neb se podle komunistů jednalo o zvrácený západní módní výstřelek, jak se dosud chybně uvádí v odborné literatuře. On se Kemr jen bál, aby ho neodnesl vítr. A za druhé, z toho, jak Klepáčová neohroženě odkusovala slupku z kedlubny čerstvě vytažené ze záhonu, usuzuji, že byla sečtělá a neušel jí dva týdny starý článek v Respektu, kde se ředitel Parazitologického ústavu Biologického centra Akademie věd v Českých Budějovicích doc. Ing. Julius Lukeš CSc. rozplývá nad tím, jak blahodárně působí tasemnice na civilizační choroby, zánět střev, roztroušenou sklerózu, alergii a autismus. A sám si v sobě tak dvě až tři pěstuje. (17.05.2014)

,,Pepušo, nahřej trpaslíka s hlasem obra.“ Slečna od vody je taková zmatená komedie, kde jsem většinu čau vůbec nechápal repliky a chování postav. Začátek má příjemné, pomalé tempo, kdy s téměř dokumentárním stylem sledujeme okolí Vltavy v pražských Modřanech. Jenže pak začne milostné vrkání hlavních postav, samozřejmě plné odmítání a vykrucování se, které trvá až do konce. Na druhé straně sledujeme počínání taťky Marvana, který vlastně jen čeká na to, až se vrátí dcera domů. Jako komedie to není moc vtipné, vlastně je to většinu času nudné a takové letně ospalé. Potěšily mě jen záběry každodenních reálií staré Prahy, které mají svoje kouzlo, tehdejší módní kreace a super účes Evy Klepáčové. (30.08.2020)

Pokud se rozhodnete podlehnout slunečním paprskům, vodě a nevinnému flirtování v době, kdy máte zařezávat ve fabrice, musíte počítat s tím, že k moři holt nepojedete. Za odměnu. Mrsknout tenhle veskrze naivní film mezi zastaralou veteš není zvlášť těžké, ale protože ho má na svědomí zkušený Bořivoj Zeman, najde se v něm několik pěkných a dnes už vlastně dokumentárních záběrů z pražských ulic a nábřeží, zvěčnělá památka na neporušené modřanské lido i celý trs sympatických hereckých výkonů (Klepáčová, Heverle, Marvan, Kemr). (11.03.2012)

U tohle filmu máte jen dvě možnosti. Buď to celé vezmete jako blábol o tom, že hákovat se nemá, nebo si v tom najdete zábavu a necháte se unášet dějem. Já zvolil tu druhou variantu a nechal se pohltit jedním letním dnem v podivuhodných šedesátkách, které jsem nezažil, ale chtěl bych je zažít. Film je skoro celý točený v exteriérech a tak má člověk možnost sledovat Prahu té doby i to jak se tenkrát řádilo v Modřanech ve Vltavě... Musel jsem se usmát. O víkendu jsem málem jel z Davle parníkem Vyšehrad a i tady si to za klapotu koles šinul řekou... :-). Tehdy asi ještě jezdil na uhlí a pod mosty sklápěl kouřící komíny... Film je plný známých herců - Kemr, Marvan, Záhorský... mihne se tam i mladá Bohdalka a Pepíček Zímů... Celé se to točí kolem zájezdu do Varny v Bulharsku. Ten má dostat dělnice Helenka za odměnu. Jenže ta si jeden den koupí nové plavky, nahlásí nevolnost a jede se tramvají č.21 vyvalit na náplavku do Modřan... Samozřejmě se provalí, že nemarodí (navíc tam ze závodu nehákovala sama) a todlecto tedy ne! Závodní výbor se na to pěkně podívá ! Zaslouží si tedy Helena zájezd do Bulharska? Divák jistě seděl v kině napjatý k prasknutí! Naštěstí film ukázal, že Helena není zcela zkažená (jen trochu) což byla zcela jistě zásluha jejího uvědomnělého otce. A s tímto ponaučením se šlo z kina a od té doby už nikdo v práci neměl áčko ! A zazvonil zvonec a pohádky je konec! Dávám za tři vysoustružené součástky. * * * (12.06.2018)