Sherlock Holmes: Hra tieňov

UNLOCK SHERLOCK:) Ritchie se vydal do dadaistické cestě tisíce a jedné akční scény. Sherlock zapomíná pátrat a vyšetřovat, ba dokonce hrát na housle a nořit se do drogového opojení. Šachová partie Holmes versus profesor Moriarty se odehrává na šachovnici kanónů a bodyčeků, spíše než o souboj neuronových závitů vidíme duel akčních zákrut, které obstarávají jimi postrkované figurky. Holmesovské propriety visí ve skříni a na Sherlocka zbyla role choreografa akčních scén, zatímco na plátně defiluje jedna zpomalovačka za druhou. Jakoby Holmese nepsal Arthur Conan Doyle, ale Barbar Conan. Situaci zachraňuje buddy chemie Jude Law- Robert Downey, mezi kterými to jiskří tak, až plátno doutná. Ženy jsou tu zbytečné. Ale důstojná zápletka by asi ničemu neuškodila, n´est cest pas? 70% (04.01.2012)

Rovnako dobré ako jednotka. Ritchie drží Sherlocka pevne vo svojich režisérskych rukách, a aj keď občas povolí uzdu, stále len do tej miery a včas, aby sa z to celé vymklo kontrole a stala sa z toho obyčajná gýčovina. Je pravda, že pôvodné vyšetrovacie metódy Sherlocka Holmesa by v dnešných kinách asi taký prievan nenarobili, a tak je treba zmodernizovať rok 1890 a všetky okolnosti prispôsobiť dnešnému konzumnému divákovi. Guyov Sherlock sa tak stáva akýmsi superdetektívom, ktorý by si nespravil hanbu ani v dnešnej dobe. Každopádne príbeh nenudí, cez dve hodiny výbušného príbehu nenechajú takmer ani na chvíľku vydýchnuť. Samozrejme čerešničkou na torte a piatou hviezdičkou sú audiovizuálne orgie, spomalené zábery do bodky spĺňajú svoj účel, kamera oscarová. Dialógy sú chytľavé, plné slovných hračiek, nápadu a šmrncu, dodávajú deju nadhľad a vždy v správny okamih odľahčia nervydrásajúcu amtosféru. Ústredná dvojica bez zaváhania, ale Rachel McAdams v prvom dieli bola viac, než snažiaca sa Noomi Rapace. Každopádne záver to vyhral a ak nebude trojka, tak sa síce nič nedeje, ale nebol by som proti. 90%. (22.01.2012)

Nesdílím převládající názor, že pokračování dobrodružství doyleovského hrdiny je slabší než první díl, protože "dvojka" je co do tempa vyváženější než její předchůdce a zároveň si ji lze užít i jako vyprávění, jelikož jsou mnohem lépe distribuovány informace a poskytovány vodítka pro tvorbu hypotéz. Bohužel mnohem více rozšířenější "teorie" o tom, že ve druhých dílech musí být všeho vic, ale málokdy jsou lepší, převládá. Přitom podle jiného přístupu jsou sequely mainstreamových blockbusterů mnohem pozoruhodnější, pokud jsou natáčeny tvůrci s jasně rozpoznatelným rukopisem, protože ti se už jednou (komerčně, kriticky) osvědčili a nemusí se tolik podřizovat studiovým požadavkům. Bezpochyby to platí i pro Guye Ritchieho, který jednak v holmesovsko-watsonovské bromanci víc zdůrazňuje podvratnost v podobě možného queer čtení (čirá travestie!), jednak v nebývale sebereflexivním vyprávění vytváří nesčetné množství - především prostorových - mezer, aby se zaměřil na čirou potěchu ze samotné podstaty detektivní práce - dedukce jako takové. Zároveň se střet dvou dynamických sil vyprávění - Holmese a Moriartyho - otiskuje i do formální stránky snímku, která staví na pnutí dvou různých poetik (poklidného a dynamického, opodstatňující tak užívání zpomalovaček). Není to efektní, jak by si mnozí přáli, ale naopak maximálně efektivní, když i jednotlivé stylistické prvky, které v předchozí části sloužily k ozvláštnění obrazu jedné éry a její převládající filmové podoby, zde důsledně a důmyslně slouží vyprávění (především střidání velikosti záběrů). Konec? Doufám, že ne - chci další kapitolu. (29.12.2011)

"Otázka: Co má společného skandál indického bavlnářského magnáta, předávkování čínského obchodníka s opiem, výbuchy ve Štrasburku a Vídni a smrt jistého amerického oceláře?" Odpověď: 34 nebo 52,81 v závislosti na indexu Nikkei 225. Je to správně? Já si tím vlastně nejsem úplně jistý, stejně jako žánrem tohoto snímku. Tváří se totiž ukrutně vážně a pořád se mě přitom snaží rozesmát. Mně to tedy nevadí, ale trošku to ruší. Přesto pevně stojím za absolventem Shaolinu, mistrem maskování a milovníkem ježčího guláše Sherlockem Holmesem a jeho kolektivem. Jen mi připadalo dost rasistické naznačovat, že cikáni kradou. Vždyť je ještě ani všechny nechytili a kromě toho EU vydala jasné nařízení, že se to nesmí říkat. (12.07.2018)

Výtvarně je to samozřejmě moc krásně udělané, tak by se mi vizuál u historických filmů líbil a tenhle film by se mi možná taky líbil, kdyby nebylo nějaké to kdyby. Kdyby vůbec nepřišla zmínka na jméno Sherlock Holmes, kdyby ani nefigurovalo jméno profesora Moriartyho, kdyby (opět po Bournovi) nebyla femme fatale zas nějaká francouzská cikánga, kdyby se ve filmu něco dělo zajímavýho a konečně, kdyby se nezkoušelo pořád hrát na tu vesele akční vlnu. Totiž tam, kde vždycky filmy o Sherlocku Holmesovi zabíraly, Gáj Ritchie z mě nepochopitelných důvodů ubírá a sazí na cosi, co klidně mohl vložit do nějaké té další nezáživné Rockaroly. Nedivím se, že jsem u tohoto Sherlocka, na kterého jsem se mimochodem docela těšil, několikrát usnul v sedě. A to je co říct, protože dokážu nespat i celé dny. (23.05.2012)