Sherlock Holmes: Hra tieňov

Výtvarně je to samozřejmě moc krásně udělané, tak by se mi vizuál u historických filmů líbil a tenhle film by se mi možná taky líbil, kdyby nebylo nějaké to kdyby. Kdyby vůbec nepřišla zmínka na jméno Sherlock Holmes, kdyby ani nefigurovalo jméno profesora Moriartyho, kdyby (opět po Bournovi) nebyla femme fatale zas nějaká francouzská cikánga, kdyby se ve filmu něco dělo zajímavýho a konečně, kdyby se nezkoušelo pořád hrát na tu vesele akční vlnu. Totiž tam, kde vždycky filmy o Sherlocku Holmesovi zabíraly, Gáj Ritchie z mě nepochopitelných důvodů ubírá a sazí na cosi, co klidně mohl vložit do nějaké té další nezáživné Rockaroly. Nedivím se, že jsem u tohoto Sherlocka, na kterého jsem se mimochodem docela těšil, několikrát usnul v sedě. A to je co říct, protože dokážu nespat i celé dny. (23.05.2012)

Ke Hře Stínů můžu s klidem říct, že mě skutečně neskutečně bavila. Sice Ritchieho představa slavného anglického detektiva není jako přes kopírák toho z knížek, ale své kouzlo rozhodně má. Líbí se mi ten vykreslený obrázek staré Anglie, kdy mazaný profesor místního školského ústavu kuje pikle světového formátu a míní si mastit kapsy svého tvídového saka prodejem smrti. Nejlepší scéna byla pro mě ta v lese, zpomalé záběry odletujících třísek, lámajících se stromů, letících střel, výrazů všech zúčastněných nebo Robert a jeho přetěžká zranění. V porovnání s ním se může jít takový neustále zkrvavený Bruce Willis ve svých Pastích zahrabat. Je zde sice hodně scén těžce, ale opravdu těžce nadsazených, ale tohle já neřeším ... bylo to fajn. (25.05.2014)

Tony Stark s lulkou alias Sherly Sólista je tam, kde ho producentská konta vidí nejraději - zpátky v akci! A to slovo AKCE bych několikrát podtrhl, protože přestřelky olovem mají po celou dobu navrch nad těmi verbálními a hlavně vyšetřováním (!), což pro mě u krále dedukce a chodící Wikipedie znamená docela závažný problém. Guy Ex-Ciccone může naklást vypečených slow-motion scén kolik zábavný průmysl ráčí, ale já toužím s geniálním mozkem rozplétat případ a ne otupěle sledovat exhibiční křepčení Jacka Sparrowa a jeho kohorty po Evropě. Jednou to tolerovat lze, podruhé člověk zjistí, že si na to zvykne ztěžka.. Navíc hlasitě volám po exhumaci Blackwooda Stronga, neboť profesor Moriarty oplýval charismatem moučného mola, nicméně tohle bych přičetl na vrub scénáristům. Ti totiž ve své kulhavé invenci hravě zvládli udělat z vysoce inteligentní hackerky prababičku boxera bez rukavic Mickeyho O´Neila, která má za úkol jen mlčet a očima hltat slova nabubřelého excentrika, co nechal housle v zastavárně. No nic, aspoň že otazník za nápisem END naznačil, že psa z Baskervillu a peníze v diváckých šrajtoflích čeká v brzké době společný osud - utracení.. A mimochodem, byl jsem snad jediný, kdo si všimnul toho jemně erotického jiskření mezi Holmesem a Watsonem? Mám pak za to, že svatba byla jen maškaráda a paní Watsonová je lesbické orientace. Jinak by přece neodvracela zrak od ztělesnění kalokagathie - nahého Mycrofta Holmese.. (23.05.2012)

Sherlock Holmes: A Game of Shadows - dvouhodinovka plná pěkných barevných obrázků, z které se ale vytratila duše spolu s veškerou logikou, švihem a i ten humor snad odjel pryč na vánoční prázdniny. Vizuálně se Guy Ritchie posunul kupředu, ale příběhově se zas vrátil o dva kroky zpátky. Utahané pokračování, kterému když dojde dech vytasí se s detonací namísto slovní přestřelky mezi Sherlockem a Watsonem, tak pokulhává (respektive cválá na poníkovi) za svým nedokonale dokonalým bratříčkem, který nemusel využívat mimikry k pobavení diváka. (21.12.2011)

Presne takhle jsem si predstavoval, ze by mohla popkulturni aktualizace Sherlocka Holmese vypadat. Labuznicky zazitek se zcela exkluzivnim gambitem Holmes x Moriarty. Navzdory mnoha chybam prekrasny, intenzivni a saramantne rozvazny blockbuster, ktery ma to, co jednicce schazelo pohrichu nejvic... Dusi. (30.12.2011)