Rituál

Rozhodnutí v ďábla nevěřit neznamená, že ďábel neexistuje. Plamínek víry dříme v každém z nás (i když podle reakcí z kina začínám malinko pochybovat). Mikael Hafström zvolil zvolna plynoucí rozjezd a nenásilné vtažení do děje. Zlom nastává v okamžiku setkání Michaela Kovaka (jež je skeptický ke všemu nadpřirozenému – všechno má přece logické, čistě vědecké vysvětlení) a otce Lucase (nezdolného a též velmi neortodoxního exorcistu). Jedinečný A. Hopkins, který svým vnitřním nábojem, civilním projevem, a také s veškerou svou urputností využívá naplno postavy kněze, pro něhož je střet s bestiemi pekel každodenní hostií. Např. emočně vypjatá scéna náhlého skonu těhotné Rosarie, kdy zlomený otec Lucas prohrává svůj boj se zlem, nebo závěrečné vymítání démona Baala s tváří A. Hopkinse nenechá nikoho na pochybách o věrohodnosti jeho prožitků. K tomu připočtěme přitažlivé lokace, jako neustále bdělí Vatikán a hříšný Řím s jeho tajuplnými uličkami – povětšinou deštěm zkrápějícími, skrytými zákoutími a množstvím toulajících se čičinek, pro něž je Věčné město tím pravým rájem. (21.03.2011)

Ač sir Hopkins jako neortodoxní exorcista spaluje žáby v kamnech, přijímá telefonní hovory vprostřed obřadu a spojovacím materiálem na rekonstrukci kůlny se nechává zásobovat od posedlých pacientů, bylo pošetilostí si myslet, že utáhne všechno sám. Když pominu Řím a C.Hindse, jsou ostatní pouhým komparsem, hustota atmosféry vykazuje spíše sestupnou tendenci a pak je tu sterilní práce scénáristy, za kterou by zasloužil přes hlavu posledním vydáním vatikánské organizační směrnice Rituale romanum. Håfström je bez diskuze zručný řemeslník, ale vstoupil do něj zlý démon. Netřeba na Švéda cákat svěcenou vodu, přikládat krucifix na čelo a kurtovat ho k režisérské židli, aby prozradil jeho jméno. Já jej znám… Říká si Hollywood… (05.08.2011)

Proč točit pořád dokola jedno a totéž a točit to hůř a hůř, když už nám všechno pověděl Friedkin se svým Vymítačem ďábla, jehož atmosféra nebyla od jeho dob překonána, kde vymítání nahánělo husí kůži, která ve vás zůstala i dlouho po skončení filmu, aniž by se musel ohánět "true story" kecama?! Rituál se právě zařadil na první místo toho nejhoršího, co jsem o daném tématu viděl. První půle postrádá jakýkoli důležitý sdělení pro diváka (můžete koukat od poloviny a o nic nepřijdete), nehledě na to, že absolutně postrádá napětí, nebo něco, co by mě nutilo udržovat pozornost. Půlka druhá sice začne dejchat atmosférou, ani v jednom momentě mě ale nezasáhla. Snad je to hudbou, která se vůbec netváří hororově, možná nudnou režií bez špetky fantazie. Nutno ale říct, že film selhává jako celek (v tak debilnim provedení i Hopkins působí jako nula). Těžko se věří, že Rituál má na svědomí režisér parádního Ondskanu. To působil ale ještě v domovině (důkaz toho, že ne každej talent je rozenej pro Hollywood). (22.04.2011)

Špatná zpráva: thrilleru Obřad líčícímu skutečný příběh novodobého vymítače ďábla a jeho učně chybí silnější, originálnější obsah. Že se to prý vážně stalo, filmu nestačí. Lepší zpráva: navzdory tématu tu nejde o laciné béčkové strašení, Obřad si dlouho udržuje věcný odstup a promyšlený výtvarný styl. (23.06.2020)

No než se poprvé ukáže otec Anthony, tak do té doby je film totálně debilní. Poté se cosi slabého začne konečně dít a u toho slabého to zůstane až do samotného konce. Vlastně považuji za hřích označit tento film jako horor, protože k hororu má skutečně hodně daleko. Nebýt právě Hopkinse, tak těžko říct, zda bych u filmu vydržel až do konce. Ovšem to samotné vymítání je trapné s Hopkinsem i bez něj. Krom toho je vše samozřejmě latinsky, protože anglicky to nezní pěkně. Zbytek hereckého obsazenstva je příšerný. Na celkovém dojmu to však moc nezkazí, protože tu se velmi těžko hledají věci, které se ještě zkazit dají. Dávám * a kdybych vám měl říct za co, tak asi neodpovím. (21.05.2012)