Rituál

Toho vymítání mohlo být víc, ale to je asi tak nejzásadnější výtka k hororu, který jako jeden z mála svého druhu předložil nepopiratelný civilní rozměr a bude to asi tím, že je natočený podle skutečných událostí. Přestože jsem ho sledoval pozdě v noci mě nic neposedlo a nijak jsem se nevyděsil. Jsem zkrátka hodně otrlý divák na kterého asi nic neplatí. Vše začíná, když mladý kněz pochybující o své víře v Boha a v nadpřirozené síly odjíždí do Říma na zkušenou, kde po absolvování kursu exorcizmu se hned na to seznamuje s otcem představeným Lucasem, který má vymítání v malíčku a je znám pro své neortodoxní metody a jehož příchod na scénu rozvíří stojaté hladiny nadpřirozena. Ano, jakmile se charismatický Hopkins zjeví na scéně, film hned dostane jiný rozměr a z ploché nudy vklouzne do působivého víru vymítání těhotné dívky znásilněné vlastním otcem a posedlé démonem. Strašení je to poměrně velmi příjemné, ale jestli je i věrohodné, to už si musí každý posoudit sám. Přesto kontrast mezi Hopkinsem a Colinem O´Donoghuem zdárně funguje, protože bez kvalitních hereckých výkonů se takový film, jako je tento, nemůže obejít. Pak přijdou na řadu i originální prvky a Zlo vstoupí do samotného Hopkinse, ale to at se na mě pánové tvůrci nezlobí, to už příliš věrohodné nebylo, ale nezajímavé také ne. Režijně to bylo provedené pěkně, kamera vzorně vše působivě snímala a hudba mocně strašidelně hřímala. Rovněž dvojka Hopkins a Donoghue byla bezvadná. Až mě tady ze psaní mnoha komentářů něco v budoucnu posedne, určitě si na vymítání zavolám tyhle dva. 60% (15.11.2011)

No než se poprvé ukáže otec Anthony, tak do té doby je film totálně debilní. Poté se cosi slabého začne konečně dít a u toho slabého to zůstane až do samotného konce. Vlastně považuji za hřích označit tento film jako horor, protože k hororu má skutečně hodně daleko. Nebýt právě Hopkinse, tak těžko říct, zda bych u filmu vydržel až do konce. Ovšem to samotné vymítání je trapné s Hopkinsem i bez něj. Krom toho je vše samozřejmě latinsky, protože anglicky to nezní pěkně. Zbytek hereckého obsazenstva je příšerný. Na celkovém dojmu to však moc nezkazí, protože tu se velmi těžko hledají věci, které se ještě zkazit dají. Dávám * a kdybych vám měl říct za co, tak asi neodpovím. (21.05.2012)

Mlíčňák Kovak, podle jména Američan jak poleno, u mě skončil už neposkytnutím první pomoci mladé dívce svíjející se na silnici. To bych určitě samou radostí řval, kdybych ležel v bolestech pod autem a nějakej kněžskej cucák by mně začal místo masáže hrudníku vykládat něco o odpuštění hříchů... Doufám, že tohle je další z těch věcí, které jsou možné jen ve filmu. Jinak příběhy o vymítání mám v oblibě. Ne ale proto, že bych si u jejich sledování chtěl stíhat lakovat nehty, nýbrž proto, že mě většinou donutí vyměnit zašlé spodní prádlo za čisté. Obřad je bohužel případ toho filmu, u kterého kdyby platil opak první části předchozí věty, připomínal bych teď vymazleného Liberaceho. Hopkins je bourák, Alice kočka a tma vážně děsivá. To jsem ale věděl už předtím... (17.08.2013)

Zas tu máme jednu černoprdelnickou Bondovku! Toník Hopkinsů předvedl opět svůj standardně výborný výkon, ale tím je výčet superlativů vyčerpán. Celý film mi přišel neskutečně nudný a utrápený. Když už se začalo něco dít, byl prakticky konec během deseti minut. Díky naprosto špatně vyřešené dějové linii jsem tedy lehce zklamán a na vyšší hodnocení nestačí ani Toníkův strhaný obličej. Za tápání v katolických vodách exorcismu bych dal tak dvě až tři hvězdy. 55% (26.08.2011)

Rozhodnutí v ďábla nevěřit neznamená, že ďábel neexistuje. Plamínek víry dříme v každém z nás (i když podle reakcí z kina začínám malinko pochybovat). Mikael Hafström zvolil zvolna plynoucí rozjezd a nenásilné vtažení do děje. Zlom nastává v okamžiku setkání Michaela Kovaka (jež je skeptický ke všemu nadpřirozenému – všechno má přece logické, čistě vědecké vysvětlení) a otce Lucase (nezdolného a též velmi neortodoxního exorcistu). Jedinečný A. Hopkins, který svým vnitřním nábojem, civilním projevem, a také s veškerou svou urputností využívá naplno postavy kněze, pro něhož je střet s bestiemi pekel každodenní hostií. Např. emočně vypjatá scéna náhlého skonu těhotné Rosarie, kdy zlomený otec Lucas prohrává svůj boj se zlem, nebo závěrečné vymítání démona Baala s tváří A. Hopkinse nenechá nikoho na pochybách o věrohodnosti jeho prožitků. K tomu připočtěme přitažlivé lokace, jako neustále bdělí Vatikán a hříšný Řím s jeho tajuplnými uličkami – povětšinou deštěm zkrápějícími, skrytými zákoutími a množstvím toulajících se čičinek, pro něž je Věčné město tím pravým rájem. (21.03.2011)