Pieseň o sivom holubovi

Ak by ma niekto požiadal, aby som mu menoval nejakého dobrého slovenského režiséra, donedávna by som zrejme odpovedal iba ťahavým a retardovaným "Eeeeee..." a následne zabrblal niečo o Nvotovi a o Jakubiskovi, kým mu ešte nehrabalo. Po dnešku však môžem s čistým svedomím a zreteľným hlasom pridať meno ďalšieho človeka: Stana Barabáša. Jeho debutový film dokazuje, že neskoršia (a vynikajúca) Krotká nebola iba náhoda a že tento filmár už od začiatku vládol pozoruhodným zmyslom pre tempo, vedenie hercov a zaujímavú prácu kamery. Pieseň o sivom holubovi je obdivuhodne ľahko vysústruženou freskou II. svetovej vojny na Slovensku, kde sú kontinuita a vývoj postáv miestami silnejšie ako v mnohých súčasných nepoviedkových filmoch. Pri "starých klasikách" sa v drvivej väčšine zvyknem nudiť, toto je ale jedna zo svetlých výnimiek. Kus sebaistého a miestami svoju dobu predbiehajúceho remesla. (27.11.2013)

Pravdu o SNP (raději zkratkou) se nedozvíme z dokumentů ani z poezie. (Možná má pravdu vtip, v němž se z "Letiska tri duby" stalo "Letisko dva duby".) Kdo však po pravdě nepátrá (a koho by teď vlastně ještě zajímala?), může si užít poetický (i patetický) konec války na Slovensku. Barabášův filmový příběh leží v zorném poli dětských hrdinů – a kdo zvládne dětské herce, má napůl vyhráno. (30.12.2015)

Slovenský povídkový film, který si i dnes zaslouží pozornost. Svým způsobem připomíná Kachyňovo Práče. Pro mě další milé setkání se slovenským filmem. Všichni dětští herci si zaslouží můj obdiv, nejvíce však Pavol Mattoš v roli tak trochu rebelského Vinca, kostelníkova syna. Pavol Mattoš dokázal naprosto dokonale ztvárnit proměnu z dítěte v dospělého muže bez ohlupujícího patosu, který do té doby byl ve slovenském filmu běžný. (30.03.2009)

"Člověk, to zní hrdo," zapsala hlavnímu dětskému hrdinovi tohoto poetického snímku z období slovenského národního povstání do deníčku ruská vojačka Nataša. Hrdí na své dílo mohou myslím být i na autoři tohoto povídkového filmu. Film svým důrazem na dětské hrdiny v kulisách událostí konce 2. světové války připomene obdobně laděné snímky a zejména pak ten Kachyňův (Vlak do stanice nebe). S tím má film mj. společného autora hudby (Z. Lišku), přičemž zejména tóny v úvodní povídce jsou vskutku mistrovské. První dvě povídky jsou svým vypravěčským jazykem takové trošku naivistické, což ale v zásadě koresponduje s reálnou situací "klidu před bouří". Ve třetí povídce zaujme v netradiční epizodní roli Jiří Sovák snažící se pro zábavu partyzánů karikovat Hitlera („Čo sem vlastně umelec nebo špeditér?"). Od okamžiku, kdy je tato postava odvelena k plnění "bojových" povinností začíná atmosféra filmu docela houstnout. Asi nejsilněji na mě v tomto smyslu zapůsobila předposlední pátá povídka z období vánoc, kde jsou děti konfrontovány s německými vojáky, jejichž pozornost se snaží (žel neúspěšně) odpoutat lidovými písněmi a říkadly. Ta poslední povídka mě pak svým koncem trošku naštvala. Byl sice dost šokující a dojemný zároveň, ale rozhodně ne "kachyňovský"... Pět hvězdiček i proto dát nemohu. (17.10.2017)

Očekával jsem od Barabáše něco tak skvělého jako Zvony pre bosých. Padající rubl do vody s CCCP vyleštěným jako psí kule jsem ještě vydržel ale vykreslení Chudíka jako buržoazního zbabělce, co má na starosti 2 kluky, to už jsem nezvládl. Klišovitý komunistický dětský film. Určitá poetika propracovanější v Zvonoch per bosých tu malinko vyčuhuje růžky. (30.04.2011)