Réžia:
Stanislav BarabášKamera:
Vladimír JešinaHudba:
Zdeněk LiškaHrajú:
Karol Machata, Ladislav Chudík, Jiří Sovák, Oľga Zöllnerová, Vlado Durdík st., Jana Hlaváčová, Karla Chadimová, Pavol Mattoš, Elena Zvaríková-Pappová (viac)Obsahy(1)
Poviedkový film, ktorý sa odohráva v slovenských horách na konci druhej svetovej vojny. Jeden zo zlatého fondu slovenskej kinematografie. Na svoju dobu modernými prostriedkami filmového rozprávania v kinách oslovovil aj v zahraničí. Film Pieseň o sivom holubovi je celovečerným režijným debutom Stanislava Barabáša. Ako predloha pre film poslúžil scenár Alberta Marenčina a Ivana Bukovčana ktorý získal prvú cenu v štátnej súťaži k pätnástemu výročiu oslobodenia Československa. Pieseň o sivom holubovi pozostáva zo šiestich poviedok, ktoré však vytvárajú kompaktný a súdržný celok. Dej filmu tvorí filmu šesť príbehov - prvý sa začína v lete 1944, posledný sa končí na jar 1945 - no tieto príbehy na seba nadväzujú, ich hrdinami sú vždy predovšetkým tí istí traja vidiecki chlapci rozličného veku, Rudko, Vinco a Martin. Práve skrz nich vnímame všetky udalosti prezentované vo filme. A to aj napriek faktu, že základnou a nosnou témou filmu je Slovenské národné povstanie. Pôsobivo prostredníctvom detských hrdinov vypovedá o hrôzach a nezmyselnosti vojny. (oficiálny text distribútora)
(viac)Recenzie (46)
Ano, ano - som mylovnik ceskoslovenskej kynematografyje, ale urcite nemam rad rezisera Stanislava Barabasa a ani Rezuchu, no a pochopitelne Vojtecha Trapla. Takze tato znoska pribehov od vypuknutia SNP az po prve vojnove udalosti na mna nefunguje. Takze sa nestotoznujem s entuziazmom miestnych mentalov a napliaskam tomu len takych obycajnych 25 % ()
Barabáš mal asi trochu zviazané ruky, čo sa týka objektívnosti zobrazenia udalostí okolo SNP, napriek tomu je obdivuhodné, že nikdy počas filmu neskĺzne k pátosu, propagande a sentimentalite. Pieseň nie je oslava osloboditeľských vojsk, ale oslava detskej odvahy a ukážka, že vojna nie je detská hra a napriek tomu musia byť deti jej priamymi účastníkmi. Barabáš naservíroval divákom niekoľko výborných vojnových (nie doslova bojových) sekvencií, kde nás mrazí a niekoľko napínavých komornejších, kde nás mrazí snáď ešte viac a ostanú správne nedopovedané. Je to umelecký film so zaujímavou kamerou, ktorý nemá klasický dej, na aký sme v žánri zvyknutí, ale napriek tomu nenudí a ostal mi po ňom ten známy hutný pocit z dobrého kvalitného filmu. Som obzvlášť rád, že v tomto prípade slovenského. ()
Slovenský povídkový film, který si i dnes zaslouží pozornost. Svým způsobem připomíná Kachyňovo Práče. Pro mě další milé setkání se slovenským filmem. Všichni dětští herci si zaslouží můj obdiv, nejvíce však Pavol Mattoš v roli tak trochu rebelského Vinca, kostelníkova syna. Pavol Mattoš dokázal naprosto dokonale ztvárnit proměnu z dítěte v dospělého muže bez ohlupujícího patosu, který do té doby byl ve slovenském filmu běžný. ()
"Člověk, to zní hrdo," zapsala hlavnímu dětskému hrdinovi tohoto poetického snímku z období slovenského národního povstání do deníčku ruská vojačka Nataša. Hrdí na své dílo mohou myslím být i na autoři tohoto povídkového filmu. Film svým důrazem na dětské hrdiny v kulisách událostí konce 2. světové války připomene obdobně laděné snímky a zejména pak ten Kachyňův (Vlak do stanice nebe). S tím má film mj. společného autora hudby (Z. Lišku), přičemž zejména tóny v úvodní povídce jsou vskutku mistrovské. První dvě povídky jsou svým vypravěčským jazykem takové trošku naivistické, což ale v zásadě koresponduje s reálnou situací "klidu před bouří". Ve třetí povídce zaujme v netradiční epizodní roli Jiří Sovák snažící se pro zábavu partyzánů karikovat Hitlera („Čo sem vlastně umelec nebo špeditér?"). Od okamžiku, kdy je tato postava odvelena k plnění "bojových" povinností začíná atmosféra filmu docela houstnout. Asi nejsilněji na mě v tomto smyslu zapůsobila předposlední pátá povídka z období vánoc, kde jsou děti konfrontovány s německými vojáky, jejichž pozornost se snaží (žel neúspěšně) odpoutat lidovými písněmi a říkadly. Ta poslední povídka mě pak svým koncem trošku naštvala. Byl sice dost šokující a dojemný zároveň, ale rozhodně ne "kachyňovský"... Pět hvězdiček i proto dát nemohu. ()
Pravdu o SNP (raději zkratkou) se nedozvíme z dokumentů ani z poezie. (Možná má pravdu vtip, v němž se z "Letiska tri duby" stalo "Letisko dva duby".) Kdo však po pravdě nepátrá (a koho by teď vlastně ještě zajímala?), může si užít poetický (i patetický) konec války na Slovensku. Barabášův filmový příběh leží v zorném poli dětských hrdinů – a kdo zvládne dětské herce, má napůl vyhráno. ()
Galéria (4)
Fotka © CS Film
Zaujímavosti (7)
- Vo filme môžeme vidieť autentickú vojenskú techniku z druhej svetovej vojny, okrem iných tanky Panzer IV, LT-38, Bergepanther a stíhače tankov Stug III a Stug IV. (PeterLuk)
- Režisér Barabáš zvolil unikátny spôsob natáčania a zvláštny zorný uhol kamery. Vnímanie sveta dospelých je zhruba vo výške 160cm, v tomto zornom uhle sa aj odohráva 99% všetkých filmov. Zorný uhol detí je však asi 70cm a do takejto výšky postavil režisér kameru. (Raccoon.city)
- Jiřímu Sovákovi propůjčil hlas František Dibarbora. Martina Ťapáka (partizán) namluvil Ján Klimo. (Teres)
Reklama