Zakázaná zóna

Film Monsters Garetha Edwardse je nízkorozpočtovým nezávislým filmem, který jakožto mnoho dalších zkoušel štěstí na filmovém festivalu, kde by se v případě úspěchu mohl dostat do širší distribuční sítě. Úspěchu se vskutku dočkal a pozitivní festivalové ohlasy byly spolu s trailerem tím hlavním, co upozornilo širší diváckou obec na tento film. Samotný název filmu budí dojem béčkové podívané, kde se to bude hemžit všemožnými monstry, čemuž napomáhala i zveřejněná synopse uvádějící, že se jedná o film, v němž „dva lidé putují skrze Mexiko zamořené nebezpečnými mimozemskými stvůrami“. Pozitivní kritiky zároveň dávaly najevo, že se nebude jednat o „pouhé béčko“ určené pro fanoušky žánru sci-fi, potažmo hororu, čímž se film Monsters okamžitě zapsal do podvědomí diváků jakožto malá událost hodna pozornosti. Po uvedení do běžné distribuce byl film však přijat značně rozpačitě, čemuž nasvědčuje 60% pozitivních z celkových 72 recenzí na serveru RottenTomatoes, průměrné hodnocení 6.6/10 na americké filmové databázi IMDB a v průměru 60% na Česko-Slovenské filmové databázi, přičemž nemálo uživatelů neváhalo dát filmu nejnižší možné hodnocení. Takové výsledky jsou v rozporu s počátečním nadšením, kdy se o filmu ještě téměř nic nevědělo, a já nepochybuji, že za pozdější negativní reakce mohou nesprávná divácká očekávání utvořená na základě zavádějícího názvu a nepříliš konkrétní synopse, neboť obojí slibovalo žánrovou podívanou, kterou Monsters ve výsledku prostě nenabízejí.________ Je pravda, že fikční svět tohoto filmu ona monstra opravdu obývají a postavy o nich často hovoří, ve filmu se však objevují poskrovnu, žánrovou funkci naplňují jen ve dvou nebo třech scénách a po většinu stopáže představují jen tušenou hrozbu, než aby byla vyobrazována explicitně a přímo zasahovala do děje. V žánrovém filmu monstra fungují jakožto hrozba pro hrdiny, což platí i pro tento film, avšak jejich působnost je zde značně omezena a místo hlavních činitelů zde figurují spíše jako pouhé články z celkového obrazu fikčního světa – stejně jako např. vědomí o zabíjejí delfínů v Japonsku dotváří naši představu o tamní kultuře, tak i existence monster ve fiktivním Mexiku představuje pouhý výřez z celku. Při pouti Japonskem můžete narazit na rybáře mordující inteligentní vodní savce, ale pokud se s nimi nepustíte do křížku, zůstávají pro vás jen vizuální „atrakcí“, což je i případ existence monster v tomto filmu. Nutno dodat, že tímto přirovnáním nezaujímám žádný osobní postoj k situaci v Japonsku a účelem předešlých řádků není prvoplánové či dokonce provokativní přirovnání japonských rybářů k „monstrům“ – jedná se čistě o nezaujatý příklad odkazující na národnostní fakta.______ S přístupem k monstrům souvisí i povolání hlavní postavy a s tím spojený koncept celého díla. Andrew je fotograf, který má za úkol dopravit dceru svého zaměstnavatele z „infikovaného“ Mexika zpět do Ameriky, přičemž plány na původně zamýšlenou bezproblémovou cestu ztroskotají a dvojice je nucena podniknout nesrovnatelně nebezpečnější pouť skrze zónu, kde se volně pohybují monstra. Andrew je dokumentarista a musí podniknout cestu skrze specifické území - film rezignuje na vyprávění uceleného příběhu založeného na kauzalitě a místo toho se přibližuje formě epizodického cestopisu – jakoby neexistoval odosobnělý vypravěč třídící události ve filmu na ty důležité pro příběh a na ty, které není nutné ukazovat, neboť nijak neposouvají vyprávění kupředu. Místo toho sledujeme dění, jako bychom byli členy Andrewova dokumentaristického štábu zobrazujícího fiktivní Mexiko ve vší své všednosti a přirozenosti. V hollywoodském filmu bychom byli svědky útoku monster na vrtulník nebo rovnou na celé město, zde vidíme už jen zdemolovaný vrak a trosky, což přidává filmu na uvěřitelnosti (v rámci mezí), neboť chybí onen scenáristický konstrukt, kdy se hrdinové vždy „náhodou“ dostanou do centra dramatického dění, aby to měl divák vše tzv. z první ruky. Samozřejmě byl tento přístup zvolen i z hlediska úspor, neboť film stál pouhých 15 000 dolarů, což je na dnešní poměry nevídaná částka a za takovou sumu se v Hollywoodu nenatočí ani ta jedna akční scéna, natož pak celý film. Při pohledu na některé scenérie či trikově náročnější scény zůstává rozum stát nad tím, jak dobře vzhledem k rozpočtu Monsters vypadají a člověk začne pochybovat o šetrnosti hollywoodských studií.______ Film Monsters je, jak již bylo řečeno, fiktivním cestopisem, ale zároveň věnuje velký prostor i ústřední dvojici a jejich pomalu se budujícímu vztahu v duchu konverzačních dramat. Trochu nadneseně by se dal tento film přirovnat k filmům Před úsvitem a Před soumrakem Richarda Linklatera, především pak tedy k druhému jmenovanému, kde se muž a žena procházejí po Paříži a rozmlouvají o všem možném. Monsters se sice nemohou pyšnit tak kvalitními dialogy jako Linklaterova konverzační série a jsou více konstruované, ale jistá podobnost tu bezpochyby je. Jak Andrew, tak i Samantha mají své osobní problémy, které postupně odhalují s narůstajícími vzájemnými sympatiemi a film funguje dobře i v této osobní rovině, i když nepřináší nic nového. Při vyprávění divák neustále zaujímá hledisko hlavních postav – např. ve scéně, kdy se dvojice plaví po řece, se za kopcem odehrává konflikt mezi armádou a monstry, přičemž veškerá akce nám zůstává ukryta a jediné, co vidíme, jsou záblesky výbuchů promítávající se do oblohy nad kopcem. V tomto ohledu se Monsters podobají Spielbergově Válce světů, kde jsme také nemohli nahlédnout na nepochybně masivní konflikt, neboť postavy nevylezly na vrchol kopce, za kterým se vše odehrávalo a raději utekly do bezpečí. Takovýto přístup je v přímém rozporu s klasickým pojetím letních blockbusterů, v nichž je každá záminka k vyobrazení nějaké divácky vděčné atrakce bez váhání využita._______ Režisér Gareth Edwards prakticky ještě více prohlubuje koncept, kterého užil Frank Darabont v Mlze, kde béčková zápletka o zrůdách schovaných ve všudypřítomném mlžném oparu sloužila jako kostra pro působivou psychologickou studii jedinců v mezních situacích. Jen v Monsters je místo psychoanalýzy hlavním cílem uvěřitelné vykreslení fikčního světa v duchu: „jak by to vypadalo, kdybychom se museli dělit o náš svět s tvory mimozemského původu“, přičemž zde nakonec nejde o žánrový film obohacený o nezvyklé prvky, nýbrž o indie film obohacený o prvky žánrové.____ Vzhledem k výše zmíněnému lze chápat rozhořčení některých diváků, kteří se v souvislosti s názvem filmu těšili na něco zcela jiného, zároveň je však třeba být shovívavý k tvůrcům a tolerovat jejich osobitou vizi, která filmový svět obohacuje nepochybně více než další žánrový destilát naplňující zaběhlé konvence. Monsters sice nejsou bezchybným filmem, avšak jako alternativa k předvídatelným hollywoodských produktům slouží velmi dobře. Nadšené reakce rozhodně nejsou nemístné, ale na druhou stranu i ony zdrcující kritiky jsou vzhledem k „nediváckosti“ celého filmu docela pochopitelné. (20.11.2010) (menej) (viac)