Ťah pešiakom

Vrcholové šachy jsem vždycky považoval za terapeutický nástroj, pomocí kterého si dva uhrovití psychotičtí ufoni tlumí autistické záchvaty. Samozřejmě je mistrovsky ovládám a obohatil jsem jejich dějiny tak zvaným Verbalovým gambitem, což je mat prvním tahem. Teď jsem dozajista několik těch poďobaných postiženců zacyklil, takže než se vycukaně složí na podlahu s pěnou u huby, raději abych svůj geniální tah vysvětlil. Za mou dlouhou a bohatou šachovou kariéru jsem zjistil, že si sto procent těch elektronů myslí, že se táhne jen dopředu! Proto každou partii prostě otevřu dámou na D9 a šachmat. Jako velmistr samozřejmě vím, že přes ty otravné pinčlíky nemůžu, a tak jednoduše vycouvám, obejdu šachovnici a napálím jim to pěkně zezadu rovnou za bezmocného krále. No, a pak už jen stačí třísknout do budíku a na jejich obvyklou námitku „Ale to přece nemůžeš!“ s ironickým úšklebkem zareagovat „Já můžu všechno, kokote!“. Když se tedy povznesu nad nějaké ty následné nepodstatné hemzy neumětelů z Šachové federace, tak jsem všechny své dosavadní partie s bílými jednoznačně vyhrál a donutil ELO každého z těch nehezkých retardů škemrat „Dount bring mí daun!“, jako by už to snad od narození dauni nebyli. Tudíž jsem vzhledem k výše uvedenému do toho šel plný slastných očekávání kvalitní hybernace při bandě unylých partiářových anotací slintajících mutantů s tiky, jímž ze špatně padnoucích tesilek při sedu vykukují atrofované, sýrově bílé holeně. Hezky jsem si připravil polštářek, načechral tygrované leskymo, demonstrativně hlasitě zívnul, ulehnul … no a pak jsem skoro dvě hodiny oka nezamhouřil. Tenhle Éda Cvik to totiž dramatizačně a režijně zmáknul na jedničku a na nějaké detailní popisování toho, jak nejlépe dvěma prsty uchopit pindíka a objet s ním dámu, nebo v případě těch sexuálně dezorientovaných krasavců spíš krále, se téměř zcela vysral. Udělal z toho v podstatě strhujícího a překvapivě zábavného Atrorockyho, ve kterém se mlátí jen do šachových hodin, načež se neuroticky cuká hlavami, a kde naopak ze všech sil fandíte sympatickému kůl Rusákovi, aby tu asociální, pošahanou a arogantní ropuchu, kterou Touby se svým zjevem neměl ani trochu problém přesvědčivě zmáknout, dostal svým matem co nejdříve k terminálnímu záchvatu a následně do komatu. Po skončení pak máte neodolatelnou chuť adoptovat si Davida Navaru, abyste jej mohli doma zavřít do klece a dávat mu třikrát denně rány elektrickým obuškem. Opravdu jsem na rozpacích, jestli duševně postiženým existencím, které jsou sice schopné díky své poruše brilantně vykombinovat, jestli vám za dvě hodiny urputného mnutí brady a kompulzivních záškubů hodí šachovnici do xichtu, ale jinak jsou úplně na hovno, stavět pomníčky, nebo je neprodleně hospitalizovat. Nicméně tohle byla poutavá a kulantní exkurze do mentální zoo, která utekla rychleji než atletická desítka, před níž v parku s lascivním úsměvem rozhalíte baloňák! (09.01.2016)

Jistě, dalo se čekat, že si někdo počká až Fisher zemře a teprve potom o něm natočí film. On sám by totiž s tímto pojetím nepochybně nesouhlasil. A to se přitom tvůrci drželi velmi zpátky a prezentovali ho jen jako psychicky nemocného člověka. A ještě nepřímo. V mnoha ohledech je tento film jen plytké připomenutí jedné z nejkontroverznějších šachových partií. Americký cirkusák, proti staré škole. Chybí mi nějaký boční pohled, vyhraněnost, teorie...prostě odvaha ukázat Fishera jako nesnesitelného génia, se kterým mnoho lidí manipulovalo, aby ho mohli použít jako pěšce ve studené válce. A to přestože byl psychicky narušený a měl být pod prášky...což jak trefně poznamenal jeho sekundant, by bylo jako zalít pramen betonem. A to se v okamžiku, kdy se z této bitvy stala mezinárodní událost, vládě nehodilo. Taky mohli tvůrci přijít s teorií, že měl Fisher pravdu a jeho paronoia byla jen důsledkem opravdových snah ho rozhodit. Mohlo to být zamyšlení, že pokud má někdo IQ 180 a jeho mozek funguje na jiné úrovni, tak podvědomí vyprodukuje nejpravděpodobnější scénář...že je kolem mnoho nepravd a manipulace, že se jeho úsudek blíží pravdě víc, než by se zdálo. Dnes by Fisher patřil k jádru největších konspirátorů, stejně jako kdokoliv, kdo vidí rozpory a lži v mainstreamovém zpravodajství. Přestože hraju šachy víc než 35 let a IQ mám jen 116, pomáhají mi šachy zachovat si odstup od různých tvrzení a propagandy, díky nim se snažím dívat na svět z perspektivy a hlavně vím, že život nabízí mnohem víc možností, křižovatek a kombinací, než deska o 64 polích. Možností jak by to mohlo být doopravdy, je hodně. Podvědomě mi Tah pěšcem připadá jako slaboučký odvar událostí, které před padesáti lety hybaly jak politikou, tak světem šachu. Asi by mě víc zajímal film o Spasskim, resp. jeho pohled na Fishera, tlaky, které na něj vyvíjela strana... . Nebo ještě líp, nějaká třídílná minisérie, první epizoda Spasskij, druhá Fisher, třetí jejich bitva. A možná i nášup v podobě jejich odvety po mnoha letech, za kterou už ale vláda Fishera neoslavovala, ale naopak donutila k vyhnanství a zbavila ho občanství. Ovšem takový seriál ne v režii USA, ani Ruska...ta propaganda je zřejmá na obou stranách...dnes stejně, jako v sedmdesátých letech. Pokud jste důvěřiví, nejspíš vám bude stačit skvělý výkon Tobey Maguira a atmosféra té doby. Já to tak nemám, navíc to bylo celé tak nevtahující a postava Fishera ploše nesympatická... . (17.05.2022)

"Pawn Sacrifice" je podľa mňa skutočne dobrým šachovým filmom, ktorý rozpráva o veľmi zaujímavej osobe. Konkrétne o Bobbym Fischerovi. Film mal zaujímavé obsadenie a do režisérskej stoličky sa posadil Edward Zwick, ktorý je podľa mňa veľmi dobrým producentom. A mohol sa tu preukázať ako dobrý režisér. A myslím si, že svoju rolu tu zvládol veľmi dobre. Režijne je "Pawn Sacrifice" vynikajúco vyzerajúcim filmom, ktorý má atmoséfru, má hercov, ktorí ho správne ťahajú, veľmi dobre spracované prostredie 50-tych a 60-tych rokov a pôsobí veľmi uveriteľne. Rovnako ale vie viesť aj hercov správnym smerom. Tobey Maguire je v tomto filme vyniakajúci a absolútne mu všetky tie jeho paranoidné momentky verím. Je to správne zahrané a veľmi dobre vie, ako to má podať aj svojim divákom. Keď je naštvaný, pôsobí to úprimne, keď niečo chce, tak to vidno a keď má strach, tak je to rovnako správne zahrané. Na neho sa sťažovať nemôžem. Ale aj ostatní herci boli zvolení správne a je super vidieť opäť Lily Rabe. Hoci sa asi nikdy nedostane k väčšej role, než jej ponúkol seriál Medium, tak dostal som od nej presne tú správnu charizmu, ktorú som dúfal a funguje to. Peter Sarsgaard bol vynikajúci taktiež. Film má však trošku problémy udržať si správne tempo a miestami sa stáva trošku nezrozumiteľným. Scénky sú trošku komplikované a niekedy človek musí premýšľať, čo sa asi deje. A nie je moc dobré, keď budete mať v polovici filmu pocit, že by ste sa už mali blížiť k finišu. Takže to sú trošku aj problémy z mojej strany. Najmä, keď si vezmete podobne spracovaný film s názvom A Beautiful Mind. Tam to bolo oveľa silnejšie a lepšie spravené. Ale ako film natočený podľa skutočnej udalosti o šachoch to podľa mňa funguje dobre. Čeknite si ho a zvážte si sami. Hodnotenie: B+ (05.06.2017)

Vděčné téma studené války v krátkém sledu po druhé a stejně jako u spielberga formálně bravurní, tím víc, že to zwick (mistr rozmáchlých epických snímků) dokáže tak dramaticky rozehrát i kolem šachového stolku (!) jen zamrzí, že stejný prostor jako fischerovi, nebyl věnován i spasskému ..to by byla teprve partie ! (19.01.2016)

,,KDO HO TOHLE NAUČIL?“ … „VŠECHNO SE NAUČIL SÁM“...“ /// O géniovi, kterej výrazně přispěl k rozvoji teorie šachovýho zahájení, šachy zpopularizoval a zařídil, že se v nich začaly „točit“ větší prachy. Film není o šachách jako takovejch. Je to životopisnej snímek, zaměřenej na časy „studený války“, kdy titul mistra světa v šachu znamenal inteligentní nadřazenost. A v týhle válce schopností se proti sovětskýmu impériu postavil obyčejnej kluk z Brooklynu… (Úkol hodnej Spidermana – Tobymu role šachovýho génia a podivína sekne parádně!) Život Bobbyho Fischera poznamenala komplikovanost duše (dala se vysvětlovat jako paranoidní schizofrenie). Je jí plnej film, kterej se soustředí (– a daří se mu to!) právě na nejdůležitější Bobbyho šachový období a souboj o titul mistra světa v roce 1972. Bavila mě ta psychologie. Nejsem žádnej velmistr, ale politika mě zajímá, takže – já se bavil! /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Jedu jen kusy podle skutečnejch událostí. 2.) V rádiu poslouchám jedině The World Tomorrow. 3.) Thx za titule „espectro“. /// PŘÍBĚH ***** HUMOR ne AKCE ne NAPĚTÍ * (28.11.2016)