Gravitácia

To muselo dát práce a přitom taková blbost... Vizuální stránka je sice úchvatná a mně se z toho chvílema až točila hlava. Teda nevim, jestli to nezpůsobilo těch cca 10 piv, co jsem vypil, ale mam pocit, že někde v 3D kině bych asi na podlaze vytvořil 2D blijáka. I když na nějaký triky a speciální efekty si zase až tak nepotrpim, tak tady musim smeknout. Nebudu teď řešit, jestli tam nebyly nějaký chyby. Od toho jsou tady jiný odborníci. Mam pocit, že to tady komentuje samej Gagarinův bratr. Mě kosmonautika moc nezajímá. Jediný, co jsem se kdysi dočet a utkvělo mi to v paměti, že kosmonauti nosej pod skafandrem nějaký pemprsky, kdyby se náhodou pochcali nebo posrali, aby jim to v beztížnym stavu nelítalo po celym skafandru. No Sandra Bullshit měla jenom nějaký obyčejný trenýrky. Asi to mělo potěšit oko diváka, ale Sandře už táhne na 50 a čas holt nejde zastavit, takže u mě to jaksi nezabodovalo. A celkově mi nějak nesedla, přestože ji mam jinak docela rád. Jinak je příběh poněkud primitivní, ale největšim kladem tohoto filmu jsou prostě ty speciální efekty. Mezi klady ještě musim přidat George Clooneyho. Škoda, že dostal tak málo prostoru. Radši to měla přežít jeho postava. Celkově vzato, je to takovej novodobej Titanic. Tam mi bylo taky úplně jedno, že DiCaprio zmrznul, ale na tu katastrofickou část se koukalo docela dobře. Tady se koukalo dobře skoro na celej film, ale ten příběh mi byl u prdele. No dám 3 hvězdy, ale jestli se budou filmy ubírat timhle směrem (super efekty, ostatní na hovno), tak teda potěš. (03.03.2014)

Gravitace je bezesporu okouzlujícím způsobem filmařsky ozvláštňující, nicméně děje se tak jen v mantinelech hollywoodských tradic. Za prvé se styl s ubíhajícími minutami čím dál výrazněji podřizuje vyprávění, za druhé změna standardního užití určitých prostředků (potlačení střihu) znamená nakonec vždy jen posílení a/nebo rozšíření funkcí prostředků jiných (mizanscéna, zvuk), aby stabilita hollywoodského klasicismu zůstala zachována. To však nic nemění na tom, že je to vynikající film. Více a detailněji viz Douglasovy poznámky. (05.10.2013)

Tak i tam nahoře v nekonečném tichu platí Murphyho zákony... Přímočaré či chcete-li nedějové, minimalistické a přesto tak grandiózní. Gravitace je nesporně dechberoucí technická (r)evoluce; již jen ty lahůdkové hrátky s kamerou či (ne)přítomností zvuku, to se nedá popsat a to co Cuarón dělá pro 3D či práci se zvukem je bez diskuze novátorské. Ovšem k čemu by to bylo, kdyby to zároveň nebyl dobrý film a šlo pouze o vypiplanou režijní exhibici? Ano, k ničemu. Jenže ono to je nejen dobré, ale přímo výtečné, intenzivní i nebývale strhující a plně funkční po emoční stránce. A to nikoli Sandře navzdory, ale z velké části právě díky ní. A též díky Cuarónovi, Lubezkimu a Priceovi a... A prostě máte-li se aspoň trochu rádi, tak si tento (v rámci možností) realistický malý velký počin dopřejte v Imax projekci; stojí(te si) za to a zároveň vám to dá pádnou odpověď na otázku "proč v době kdy každý druhý má doma sestavu domácího kina o parametrech lepšího sálu" stále ještě chodit na filmy do skutečného kina. Je to jako stát pod skutečnými pyramidami oproti jejich fotce v časopise; tedy neporovnatelné. (03.10.2013)

všechny kritiky, které jsem dosud četl, se neustále táží po realismu filmu a jen některé a jen ve druhé či třetí řadě vnímají i jeho estetickou dimenzi. přijde mi přinejmenším pozoruhodné, že umělecký skvost formátu Cuarónovy Gravitace inspiruje své diváky pouze k hledání podobných, řekněme, zajímavostí a k diskuzím nad podružnými technickými aspekty. ne, že by snad otázka realismu právě u tohoto filmu byla sama o sobě triviální. zároveň je ale třeba mít na paměti, že nebývalý důraz na realismus (i při takto nadsazeném ději) je pouze prostředkem, který pomáhá navýšit "tíži" (v druhém smyslu slova původního názvu - závažnost) zdánlivě komorního, přitom významem přímo epického příběhu o duševních, intelektuálních i tělesných schopnostech člověka či přímo hranic jeho možností čelit nejzazší výzvě - nekonečnému vesmíru. ex astris scientia, říká odvěká moudrost a zjevné souvislosti mě nutí vnímat Gravitaci jako jakýsi epilog Kubrickovy 2OO1: Vesmírné odyseje, kde se nový, znovuzrozený člověk, dosud pouze svinutý fetus, po zkouškách těla i duše vrací na rodnou planetu zdánlivě oslaben a přeci posílen střetem s nekonečností tam venku, znovu jako by se učil chodit a novýma očima si prohlíží neznámou krajinu kolem sebe, přesto nachází síly se (znovu) vzpřímit a odchází poznávat nový svět... (08.12.2013)

Intenzivní zážitek, pro který se staví velká kina. Jde to krásně a lehce sejmout za povrchnost a schematičnost, ale přijde mi to jako hledání chyb za každou cenu. V okamžiku, kdy jsem plul vesmírem a zavíral poklopy spolu se Sandrou, mi bylo všechno ostatní úplně jedno, a to si na dobře odvyprávěné (neklasické) příběhy potrpím v první řadě. Takhle si představuju milník, který nezkouší opatrně nové technologie a postupy, ale prostě je sebejistě čapne a vyždíme z nich veškerý potenciál, aniž by dělal nějaké úlevy a zkratky. Navíc to stálo jen 80 mega, c'mon. Sebevědomý technologický vzor pro další dekádu a asi nejlepší one-(wo)man survival, který jsem na plátně viděl. (08.10.2013)