Gravitácia

No.... technologická špička dorazila. Osobně bych sice hnidopišsky dloubl do pár ohnivých záběrů, ale jinak se Cuarón opět vydal rozsévat vizuální dokonalost. O mrazivých vesmírných sekvencích se nicméně bude psát úplně všude, takže bych raději rychle uhnul k tomu, že Gravitace díky bohu funguje i po stránce příběhové. Sice vykoukne pár otravných scenáristických kliček a chvílemi si budete říkat, že se tu na to, že někomu dochází kyslík, nějak moc kecá. Mexický mistr ale svůj příběh o boji s tichou prázdnotou zvládá roztočit do takových otáček, že za těch 90 minut prakticky nevydechnete. Má možná až příliš klasický mustr? Jistě. Neutuchající napětí se tu ale ladně snoubí s příjemným charakterním obloukem, takže těch pár hollywoodských momentů není problém odpustit. V krajním případě je tu pak Clooney, který dostává své pověsti ultimátního sympaťáka a prodá prakticky cokoliv. A neselhává kupodivu ani Sandra, která má kliku v tom, že ji Cuarón nenechá herecky rozjímat víc než pár minut. Zbytek času musí překonávat jednu zákeřnou překážku za druhou, a věřte, že to je na IMAXovém plátně zatraceně intenzivní podívaná. Jestli jste zvažovali cestu na Floru... pouhé zvažování by mělo být u konce. (8/10) (26.09.2013)

Člověk versus Příroda/Vesmír. To, na co J.C. Chandor ve svém snímku Vše je ztraceno nepotřebuje téměř ani jedno slovo a úplně si vystačí s pouhou silou obrazů, Alfonso Cuarón musí přece jen trochu víc popisovat slovy. A to se Gravitace paradoxně odehrává v otevřeném vesmíru, ne na pouhém otevřeném moři. Vizuálně asi krásnější než Chandorův film, prožitkem a sdělením ovšem neskonale vzdálenější. A to raději nemluvím o přírodních zákonech, ty v Cuarónově alternativním sci-fi místy asi neplatí... A z čeho v Hollywoodu vyrábějí ty nezničitelné skafandry, co přežijí i výbuch kosmické stanice? Tuhle technologii by rozhodně měli poskytnout NASA. PS: Fenomén západní emancipace nemilosrdně drtí všechny mužské hrdiny a nechává přežít jen silnou ženu. (08.01.2014)

Výsledek je paradoxní. Gravitace splňuje všechny své velké sliby. Je plná úchvatných scén, které prostě musíte vidět na co největším plátně v co největší kvalitě. Nepřeháněl bych to s řečmi o jejich revolučnosti, o jejich potenciálu vzít dech nicméně nepochybuji ani na vteřinu. Spíš než o pokrok jde o zručnost a piplačku budící respekt, ale to kvalitě nabízené pastvy pro oči neubírá. V čem už Gravitace zadrhává, je plnění malých slibů. Těch, které film s takovým potenciálem ani nevyslovuje, protože jsou u něj považovány za samozřejmost. Předně jde o emocionální účast v příběhu ženy, jež musí na zemské orbitě po většinu stopáže zcela sama bojovat o přežití. Tento jistě silný motiv bohužel Cuarón rozvíjí nejbanálnější a nejsnazší cestou. Dopouští se logických nesmyslů, klišé, jimž se dalo s trochou vůle vyhnout. Řeči o nejrealističtějším vesmírném sci-fi padají jako domeček z karet a každá situace a překážka drží pohromadě jen díky naší benevolenci omlouvat děj aplikováním nejstandardnějších vyprávěcích vzorců. Realita končí v (asi, nejsem vědec) přesném vykreslení, jak by do sebe dva předměty ve vesmíru narazily. Jestli přítomnost těchto předmětů má smysl, už Cuarónovic netrápí - chronický problém Gravitace. Akce a reakce jsou bezchybné, ovšem příčina nemůže být víc vratká. Pětihvězdičkový film všechny tyto nedostatky může obsahovat, ale já o nich jako divák nesmím přemýšlet. Mně se nepodařilo vypnout. Jak tušíte podle výsledného hodnocení, není to do značné míry nemožné, ale bohužel jsem nikdy nebyl vtažen, na to bylo nedostatků příliš. PS: Ty dlouhé jednozáběrové scény jsou jistě skvělé, ale ztrácí sílu, když víme, že jde o počítačový efekt - doby Orsona Wellese jsou pryč, protože triky vzaly těmto exhibicím hodně z účinnosti tím, jak "snadnými" je učinily. (25.09.2013)

Strhující film, kde se roviny technologické revolučnosti, spektakulárního blockbusteru, fyzicky intenzivního napětí i osobního dramatu dokonale vyvažují a symbioticky utvářejí dokonalou podívanou. "Gravitace" uhrane právě tím, jak dokáže zprostředkovat úžas a uctivou hrůzu z vesmíru, ale současně také do tohoto prostředí zasazuje ryze lidský příběh o vnitřním znovuzrození, které se odehrává přes postavení se vlastním bolestem a přetavení popírané a sžíravé ztráty v posilující melancholické truchlení. V reflexích snímku se mimo jiné opakuje otázka, zda je adekvátní ho označovat jako sci-fi. Na jednu stranu je pravda, že na rozdíl od děl tradičně asociovaných s tímto žánrem se "Gravitace" neodehrává v budoucnosti, na jiných planetách, ani nebosahuje žádné fantaskní prvky. Ovšem co do obsažených motivů ho prostě nelze klasifikovat jinak. Sice má pramálo společného s futuristickými ekvivalenty pohádek, westernů či romantických dobrodružek jako "Star Wars" i "Star Trek", jenže takovéto příběhy jsou pouze jednou podskupinou sci-fi. Naopak druhá obsahuje díla, která kladou důraz na vztažení člověka vůči vesmíru, který relativizuje tradiční hodnoty a koncepty lidské existence. Právě vyzdvihnutí těchto motivů i výrazné tematizování spektakularity vesmíru, ale také scenáristická licence stran vědeckých či reálných aspektů odlišuje "Gravitaci" od fikcí vztahujících se k reálnému cestování do vesmíru ala "Apollo 13", kde vesmír je v zásadě pouhou kulisou. V "Gravitaci" je naopak prostor i akce do něj zasazená jednou vekou metaforou pro vnitřní drama zdejší hrdinky, které zase recipročně udává dramatický rámec pro zobrazovaný spekákl. (31.03.2014)

Na nejbližší pocitový dojem útočí Cuarón dokonale, ale po odeznění prvního bezprostředního nebezpečí musí nevyhnutelně zpomalit a jen nárazově dramatizovat. A v tu chvíli mě poprvé trklo, jak dokonale sestrojenou vesmírnou atrakcí Gravity je. S přiměřeně očekávaným dějovým vývojem, s výtečnou hereckou dvojicí a s výbuchy, nárazy a nehodami jako zaslouženým vrcholem. V každém vygradovaném katastrofickém momentu jsem se cítil jako na té nejvyšší horské dráze v momentě, kdy se soustava skoro zastaví, aby se vzápětí vrhla střemhlav dolů. Což je sice ve své podstatě zlehka prvoplánové, ale nic to nemění na tom, jak je audiovizuální stránka úžasná a že když Alfonso předhazuje další úchvatnou chvíli, není to zbytečné opakování, ale spíš zasloužené chvástání. Survival space-trip mě tedy snad i vzhledem ke své očividnosti nedostal úplně na lopatky, ale díky formě a očividnému poselství o síle lidské vůle mu jeho úspěch musím přát. (18.10.2013)