Červená Sonja

Call me crazy, ale mně se to docela líbilo. Z vyvraždění chrámu a svržení strážkyň do jámy mi skoro až spadla čelist, jak brutální to bylo. Vizuálně tam byly některé věci moc pěkné. A mladý král se svým ochráncem byli fajn. Jasně, Arnold a hlavní paní jsou dost prkenní, ale to Arnold je přece vždycky. (12.05.2024)

Fleischer si chtěl natočit spin-off k Barbaru Conanovi. Znovu obsadil Arnolda Schwarzeneggera (ovšem do úplně jiné vedlejší role). Hlavní part dostala nesympatická válečnice a ještě otravnější děcko. Ale hlavně je to těžká nuda. Zatímco Barbar the Destroyer i přes svou brakovost pobavil, Sonja se bere smrtelně vážně. Příběhově to přitom nemá vůbec co nabídnout a tempo je i přes krátkou stopáž až příliš utahané. (05.09.2018)

Já mám pro fantasy slabost, ale bohužel dobrých filmů v tomto žánru opravdu moc není a tenhle k těm lepším rozhodně nepatří (takže nakonec většinou skončím u knížek). Primitivní děj, směšné repliky, toporní herci ... asi jediným kladem, který vysloužil filmu snad polovinu mnou daných hvězdiček je nádherná hudba Ennia Morriconeho. (27.07.2004)

Jako malé se mi Rudá Sonja hrozně líbila a dokonce jsem podle ní dostala občasnou přezdívku. Dnes okouzlení vyměnil údiv (jak jsem to mohla tak zbožňovat???) a pobavený úsměv nad toporností herců, přihlouplými replikami, nevzrušeným oháněním se mečem, lacinými kostýmy a kung-fu spratkem, který by zasloužil nařezat (což se ve filmu nakonec bohužel nestane). Jednu hvězdičku dávám za hudbu Ennia Morriconeho, druhou z nostalgie. (19.09.2007)

Chápu, že producenti chtěli těžit ze vzedmuté fantasy vlny, kterou vyvolal Barbar Conan, ale měli si k tomu vybrat mnohem lepší scénář. Falkon a princ Tarn měli sloužit jako komická dvojice (rozmazlenej princ a hodný hromotluk), problém je v tom, že princ je hysterickej fagan, kterej by potřeboval občas pořádně přetáhnout řemenem, jeho neustálé řvaní mne dost iritovalo. Pokud jeden z dvojice nefunguje ten druhý už to nezachrání, což je opravdu škoda, když Falkona hraje Paul L. Smith, kterého známe z filmů Šimon a Matouš. Brigitte Nielsen opravdu nikdy nebude herečkou (natož dobrou), což zde jenom potvrzuje v době kdy ještě neměla silikonová ňadra. Arnold zde opět hraje udatného bojovníka Conana, který se akorát jinak jmenuje. Již v době kdy sem film shlédl poprvé, jsem nechápal jak Sonja dokáže bojovat s Kalidorem na férovku (feministky musejí mít radost). Sandahl Bergman si pamatujeme z Barbara Conana, jako hrdinovu družku Valerii, na rozdíl od amerických kritiků si myslím, že odvedla dobrý výkon. Na režisérskou stoličku usedl tehdy devětašedesátiletý klasik, jenž má na kontě nejen velkofilm Barabáš, ale hlavně natočil Conana Ničitele a nebyla to jeho vina, že film nepřekonal svého předchůdce. Hudbu dostal na starost klasik filmové hudby Ennio Morricone, ani on však nedokázal překročit stín vržený prvním Conanem, ale na jeho obranu je nutno podotknout, že výsledek své práce neměl plně pod kontrolou a taky nedostal tolik času, jako Basil. Souhrnem lze výsledek označit za slabšího Conana, film má dobré souboje, pěkné lokace, pěknou hudby, někdy moc extravagantní kostýmy (častý neduh italských fantasy filmů), rozdílné herecké projevy, podprůměrný scénář, který ani tak zkušený filmař jako je Fleischer nemůže zachránit. Je to škoda, že to tak dopadlo, ale přesto mám na film příjemné vzpomínky. (12.05.2004)