Avatar: Cesta vody

Jestli někdo umí prodávat své trademarky i těsně před důchodem, je to James Cameron v opět nejvýpravnějším blockbusteru za dekádu. Napětí, akce i emoce otřásají IMAXem, a divácká srdce tají v němém úžasu. Tohle je takový ten film, po jehož zhlédnutí přehodnotíte ve své hlavě skoro všechvy ostatní automaticky "o hvězdičku dolů". (14.12.2022)

V dobách, kdy jsem byl na prvním Avatarovi, to jsem byl ještě mladík. Ale v září jsem si v obnovené premiéře jedničky zopakoval, že Cameron natočil pecku a dvojka určitě bude v klidu. Ačkoliv u kolegů, se kterými jsme byli v kině, zavládly možná i většinově zklamanější reakce, já bych tak příkrý nebyl, ale místy jsem se nudil také. Železný Jim má neochvějnou zálibu v oceánech, které si nepochybně při monstrózním natáčení Avatarů užil do sytosti, dle mého je to ale hlavní problém tohoto filmu. 190 minutový opus působí spíše jako prodloužená verze s nádechem National Geographic, kdy si Jim vyloženě libuje v prokreslování fikčního světa a různorodé fauny (viz jeho mnohosetstránkový popis světa, co předal scénáristům). Leč tempo místy povážlivě vázne a byl by to super film, kdyby měl o 30-45 minut méně. Jinak je to samozřejmě opět událost, kterou se vyplatí vidět v kině, neřknu-li jedině v Imaxu, protože doma to člověku ubere půl zážitku. Technologicky to na mě oproti právě remasterované verzi jedničky zas takový skok navíc neudělalo, aby se na film muselo čekat 13 let, ale samozřejmě nic krásnějšího v kinech neuvidíme minimálně do trojky. Čistě příběhově to působí jen jako výplňovka mezi minimálně 3,4 a 5 (a 6 a 7 už se taky plánují!), kopíruje to mustr jedničky, kdy se v podstatě opět jedná o origin v jiném prostředí, jsou tu dokonce i podobné scény a pozemšťané (zde nebešťané) jsou samozřejmě ty nejzlejší stvůry, kteří zabíjí děti a kytovce, hrozně si to užívají a divák pak samozřejmě nemá nejmenší problém s tím, když je hlavní hrdinové na konci totálně zmasakrují. Sečteno a podtrženo, Cameron si natočil to, co chtěl a já jen doufám, že trojka bude o něco koherentnější a někam děj více posune. Teď jsou vrátka rozevřená na maximum. Ale nenechte se zmást, pořád je to jeden z nejpůsobivějších blockbusterů v době (po)covidové. (14.12.2022)

Spy Kids: Pandora's Box. Technicky ohromující ukázka toho, že lze vytvořit triky, které působí ve všech polohách naprosto uvěřitelně a realisticky. V rámci jednotlivých scén jde pak o roztomilou retrospektivu Cameronovy filmografie (ozvěny Propasti, Vetřelců a Titanicu jsou nepřehlédnutelné). Příběhově je tu bohužel úplné prázdno. Užil bych si to být mladší, nepolíbený letitou filmovou zkušeností. Pak by šlo lépe přijmout postavy, které se do jednoho chovají jako žánrové šablony a vždy udělají přesně to, co se od nich v daný moment očekává. Podobná míra pohodlných klišé je aplikovaná i na děj, který v základu opakuje dějový oblouk z jedničky, a když už ho doplňuje, činí tak značně nešikovně (sice se řeší kolonizace a jednou větou látka proti stárnutí, ale jinak se zdá, že celému vojenskému aparátu jde hlavně o zabití Jacka Sullyho a je jedno, kolik životů to bude stát). Únavné příběhové zkratky typu "záporáci mají plán a naštěstí označí jediné zvíře, které je relevantní pro hrdiny a ti ještě k většímu štěstí zrovna v tu chvíli to zvíře najdou" už z toho pro mě činily téměř nesnesitelnou podívanou. Již u jedničky jsem své nadšení měl v menším stínu proto, že Cameron jen za velké prachy převyprávěl Pocahontas. Ale tehdy představoval krásný nový svět a ohromoval nevídaným vizuálem. Dvojka už jen navazuje, sice rozvíjí, ale současně ve velkém recykluje a hlavně je na můj vkus příběhově až příliš tendenční, což platí i pro postavy. Přes všechny barvy jsou extrémně černobílé. Mrzí mě to, protože mám Camerona rád a ocením každý poctivý blockbuster, který svůj úspěch nestaví na chlápcích v elastických trikotech. Ale tohle vypadá jako něco, co pro Disneyho režíroval Robert Rodriguez v rámci své vlny filmů s dětskými hrdiny. Což je prostě škoda. 50 % (21.12.2022)

Scenáristika průměrného televizního seriálu, který nikam nespěchá. Příběh nejen že jde opět shrnout do jedné krátké věty, navíc je stejný jako minule a vypadá to, že příště nebude jiný. Nepřirozený pohyb modrých ještěrek na souši se od “Pilotu” nezměnil. Polovina filmu kvůli němu působí jak videoherní demo. Ovšem přesun pod vodu je skvělým upgradem. Ještěrky plavou mnohem hezčeji než chodí a skáčou, a fiktivnímu podmořskému zvířectvu i rostlinstvu James Cameron vdýchá nevídaný život. Je krásný a kouzelný. Luc Besson bude jásat. Na vodě taky dostanou prostor lidské postavy, co dodá digitální umělině fyzičtější drajv. Všechny ty ponorky, mechakrabi a vůbec padoušské scény s lovením “velryb” jsou uber cool. Připomenou divácké radovánky z akčních klukovin ve Vodním světě. Veskrze se ale Avataří fenomén stává spíše lunaparkovou atrakcí (s příslibem VR budoucnosti) než filmovým dílem v pravém smyslu slova. Takovým Cameronovym Marvelem s chabým rozpracováním postav. Což je trochu škoda. (14.12.2022)