R

Realistické, nijak nezveličené, väzensky šedé, sterilné, nasiaknuté všadeprítomnou beznádejou a depresiou. Toto všetko sú parametre nepochybne vítané, chcené, zlepšujúce celkový dojem, avšak zároveň sú to veci, o ktorých som vopred ani sekundu nepochyboval, ich zvládnutie bolo takpovediac samozrejmosťou. Či už preto, že pre dánsku (a celkovo severskú) kinematografiu sú toto akési poznávacie črty, resp. základné charakteristické znaky ich tvorby, a teda je jasné, že ich majú v malíčku a nerobia im žiaden problém, a taktiež to vyplýva aj z mikro-náhľadu do filmografií dvojice Noer-Lindholm (prvý menovaný má na svedomí napríklad kvalitný Nordvest a toho roku mu má vyjsť očakávaný Papillon; druhý zas trebárs Krigen, dve časti tohtoročnej seriálovej bomby Mindhunter, či scenár k Jagten). Suma sumárum, na +/- 40 ročných pánov dosť slušné, a teda primerane k tomu som mal aj isté očakávania. Tie žiaľ naplnené tak úplne neboli, nakoľko okrem tamtých spomínaných "typicky severských" prvkov to nič ďalšie pamätihodné neobsahovalo (snáď len jednu svojskú, brutálnu väzenskú techniku trestu predstavenú v závere), a obsahovo mi to skrátka prišlo dosť riedke, slabé (aspoň oproti mnou prepáleným očakávaniam). V záplave množstva väzenských snímok sa tento počin skrátka poľahky stratí, ničím oproti ostatným z rady skutočne nevyčnieva (z menej známych odporúčam trebárs franczusku snímku Un Prophète či podľa mňa podhodnotený britský Starred Up). 65% (05.11.2017)

„Jen tak ze zvědavosti...co jsi udělal, že jsi skončil na 4. patře? Ostatní vězni jsou dvakrát tak větší než ty. Ti hromotluci nahoře na tebe už čekají. Ví, že přijdeš. Takže jsi musel udělat nějakou pěkně stupidní kravinu.“ Jenže v tomhle prostředí nezáleží na tom, co jsi udělal venku, ale čím se prosadíš tady…Rune nastupuje do vězení a už jen „úsměvné“ uvítání s matrací mu dá najevo, že tady si nebude moci jen tak hledět svého. A brzy se dostane do problémů, ať už se mu to líbí nebo ne. A divák si uvědomí, jak rychle mu začal fandit, přijal jeho perspektivu a obavy. Zároveň vnímá onu syrovost, autenticitu, nepříjemnou atmosféru (výborně podpořenou zvukem a „hudbou“). A je zaskočen momentem, který já osobně opravdu nečekal (film pak dost změní kurs). A přestože naivita směrem ke konci mi nepřišla příliš důvěryhodná (hm, svědomí…ale stejně), po samotném závěru zůstává deprese, skličující, zneklidňující pocit a dojem, že jste byli svědky překvapivě silné podívané. Za mě solidní 4*, Noer spolu s Lindholmem rozhodně nezklamali. (05.09.2021)

Tak co, milí zvídálkové?? Chtěli by jste vědět, jak se vaše oblíbená Kinder vajíčka obalují v čokoládě? Chcete ve škole ohromovat znalostmi, kolik hašiše se vejde do análku průměrného dánského mukla? Mysleli jste si doposud, že to, co spláchnete, je definitivně v hajzlu? Víte, proč seberozkošnější arabáš není vhodný mazlíček do postýlky? Pak Rozhodně uproste maminku, ať vám místo Kouzelné školky pustí R. (05.01.2011)

Film vykresluje tu absolutní bezvýchodnost, když se člověk dostane na samý okraj společnosti mezi vězeňskou "smetánku". Pesimistická atmosféra filmu je na chvilku přerušená nadějnějšími výhlídkami, které jsou utnuty nekonečnou spirálou problémů. Past, v níž každé rozhodnutí vyvolá horší nebo ještě horší následky. (05.06.2019)

väzenské filmy sú i napriek depresívnosti samotného prostredia a ústredného námetu filmy veľmi optimistické - to som zistil napozeraním veľkého množstva filmov z väzenského prostredia. áno - sú optimistické a v myšlienke, závere, posolstve či konečnom vyznení pozitívne: tie americké. dánske "R" je morda ako má byť: poriadna väzenská depka až z nej mrazí. (28.02.2012)