Farba citov

Český název je diagnóza. Přesně tak, černobílý svět, až do té míry, že pokud by člověk chtěl rýpat, mohl by psát cosi o politické korektnosti přecházející do invertovaného rasismu: bělošky jsou hloupé, povrchní, neschopné citového i praktického života. Černé služebnictvo připomíná jakési super-ego, moudré, laskavé, hloubavé, rodičovské, zastávající všechny funkce, jež sociálně "nadřazeným" schází. Zajímavé je i to, kdo ve filmu není "rasistou" - vedle hlavní hrdinky jsou to postavy buď enormně blbé (Celie) nebo nemocné (stará Holbrooková), nebo absentující (muži, zřejmě... někteří). Je jasné, že to není tvůrčí záměr, že Tate Taylor sledoval bohulibé cíle, ale jak nás učí historie - černobílé světy občas mimoděk podvracejí sebe samotné, až přílišnou snahou po jednoznačnosti (viz můj oblíbený socrealismus). Černobílé světy si vyžadují i značně konzervativní formu, usedlé charaktery a velmi omezenou schopnost reflektovat problémy. Tenhle film nereflektuje podstatu rasismu, ale spíš zjednodušenou snahu současné "bílé" civilizace kultivovaně pojmenovat staré křivdy. Není pochyb o tom, že kdyby byl tento fenomén zjednodušitelný na úroveň, na jaké ho zobrazuje Taylorův film, byl by dávno vyřešený. Ale beru Černobílý svět takový, jaký je - v jádru příjemná, kultivovaně natočená pohádka o souboji dobra se zlem, opentlená něčím z brevíře mouder našich babiček a artritickým sentimentem. Díky epizodě s hovnem, snaze o trochu drsnější momenty a docela příjemnému tempu hodnotím o hvězdičku víc než usmrkanou sentimentální Havaj Děti moje. V jádru jde ale o zcela totožné typy filmů. Sestrojené k sebe-vykupitelskému dojetí a otupělému zapomnění. Kulturní symptom. (22.01.2012)

Mrzí ma, že u nás nevieme o našej minulosti nakrúcať takto krásne filmy. Formálna stránka učebnicovo dokonalej hollywoodskej filmárčiny je tu iba prostriedkom k rozprávaniu kuriózneho príbehu, ktorý má obzvlášť dnes, s Barackom na americkom tróne, obrovskú váhu a historickú hodnotu. Perfektne vybraní, oblečení a vedení herci - v podstate čo postava a herecký výkon, to čerešnička na torte - bez potreby vrieskať, dramatizovať a depresiť. Či ako film sa hrať na veľkú hĺbku. The Help je od základu hlboký svojou story. A úžasný jej jemným podaním. Skôr iba "z povinnosti” som išiel na ‘ten oscarový fabrikant, plný hysterických ženských, a rasových problémov, ktoré sa ma netýkajú’ - a dostalo sa mi najmilšieho filmového pohladenia za posledný rok. Celá sála smrkala. (26.01.2012)

Překvapivě hodně silný a emotivní film, který přitom tolik nesází na přílišné tlačení na pilu jak jsem se obával a žádné uplakané drama nás tak díkybohu nečeká. Místo toho jsme dostali chytře budované drama plné překvapivě mnoha zajímavých charakterů, z nichž každý má ve filmu své místo (jenom nápadník Emmy Stone je zde jaksi navíc). Herecky je to parádní a ani nevím jestli si víc chvály zaslouží Viola Davis, Octavia Spencer nebo Jessica Chastain. Střihačské nůžky by ale neuškodily, protože film je místy až přiliš utahaný. Navíc jsem čekal, že konec mě zasáhne víc, protože situace po vydání knížky nebyla přece jenom tolik vyhrocená, jak bych očekával. Ale i tak velká spokojenost. (03.01.2012)

Mississippi...Je na samom spodku v zozname dodržiavania ľudských práv. Ku-klux-klan je tu silný, práva farebných minimálne a rasista je tu takmer každý. Takmer...Čakal som dobrý film, no dostal hotovú filmovú bombu. Film je pre mňa po všetkých stránkach absolútnym prekvapením a film ako taký nemá slabé miesto. Napriek prevahe ženských postáv som sa ako chlap vôbec nenudil, práve naopak. Pozeral som to dosť neskoro večer a ani ma nenapadlo pozrieť na hodinky. Silný príbeh, ktorý má v sebe kopec ďalších minipríbehov, skvelé herecké výkony, kde som si užíval hlavne ten kontrast medzi rozmaznanými paničkami a s chladnou hlavou mysliacimi slúžkami v domácnosti. Asi v polovici filmu som si v duchu vravel, fajn, super film, ale snáď nebudú všetci biely také svine. Našťastie sa to v druhej polovici trochu vykompenzuje. Film je pre mňa po dlhšej dobe príjemným pohladením, žiadna akcia ani triky, ale príbeh zo života podaný krásne a dojímavo. A hudba Thomasa Newmana má na tom tradične veľký podiel. Inak dnes sme robili doma koláč, ale "zázračnú prísadu" sme tam nedali...100%. (03.06.2012)

Černobílý svět plný barevného humoru, ale i nezkreslených citů, které vás dojmou. Většinou se ve filmech jedná o hrdiny mužského pohlaví, ale tady jsou všechny hlavní i vedlejší postavy něžného pohlaví, které so rozhodli promluvit otevřeně o vztazích mezi služkou a paní domáctnosti. Kus americké historie, které je poznamenáno v dalčích generacích amerických občanů. Jsem rád, že se jednou do roka takový snímek objeví v kinech. (29.01.2012)