Krutá voľba

Skoda, ze film je tak moc roztahany do osudu postizene rodiny zemetresenim... Osobne podobne velkofilmy moc nemam rad, ale natoceni samotneho zemetreseni se povedlo velmi. Solidni vyprava a herecke vykony. Ti, kteri mluvi o cinske propagande mi je lito, neni o nic vetsi nez ta, ktera se na nas dere denne z medii. (01.01.2012)

║Rozpočet $25miliónov║Tržby USA $62,962║Tržby Celosvetovo $100,292,829║ pôsobivá dráma, s dobre vykonštruovaným dejom, emócie to nedokáže ale ždímať tak ako by sa patrilo, skôr to je taký civilnejší dosah pre diváka, nemá to ten nátlakový efekt aby diváka musela dostať tragédia do kolien, obrazovo je katastrofa zosnímaná veľmi pôsobivo, sila /80%/ (27.01.2011)

Uznávam, bolo to typicky ázijsky sentimentálne, no na snímok sa aj tak pozeralo veľmi dobre. Len škoda toho divného strihu, niektoré situácie akoby ani na seba nenadväzovali, mnoho potenciálne zaujímavých scén (napríklad zvítanie sa s bratom) tu bolo vynechaných a preto ako celok to potom pôsobilo dosť útržkovito s veľkými skokmi v príbehu - nebolo to kompaktné. Ale na slabší nadpriemer to stačí. 70/100 (13.11.2018)

První neamerický film pro IMAX a aktuální rekordman návštěvnosti v Číně je až příliš snadné smáznout ze stolu jako propagandu a povrchní sentimentalitu, ale při tom se jedná o ve své kategorii výjimečné dílo. Poplatnost dominantní ideologii a její utužování k výpravným spektáklům (ať už čínským, evropským či hollywoodským) prostě patří a jde o to, jak konkrétní dílo tuto rovinu pojímá a jestli dokáže přinést ještě něco dalšího. Právě v tomto ohledu "Aftershocks" exceluje více než řada amerických snímků. Detailní výpravě filmu lze vyčítat iluzornost a přikrášlenost, ale při tom je třeba uznat, že skvěle ilustruje vývoj Číny a nepřímo i proměnu vládnoucí ideologie z maovského komunismu na komunismus s tržní tváří. Podobně můžeme i samotný příběh vidět jako vrcholně tradicionalistickou moralitu o tom, že rodiny mají držet pohromadě a že předci si zaslouží úctu, ale současně se prostřednictvím účelně jednorozměrných postav (přesněji řečeno omezených na roli nádob pro konkrétní významy, jako tomu je například i ve filmech Jasudžiróa Ozu) rozvíjí působivé pojednání o nemožnosti nahlédnout bolest a utrpení lidí, kteří o někoho přišli. Tato linie ve filmu pozvolna krystalizuje, aby se ve finále ukázala v plném světle, což dramaturgie podporuje faktem, že z úvodní spektakulárnosti směřuje postupně k intimnějším tématům (na rozdíl od úvodní bombastické rekonstrukce zemětřesení v roce 1976 je tragédie z roku 2008 zobrazena nepřímo skrze reakce postav na zprávy v televizi). (06.05.2011)

Ak má katastrofický film zaujať reálnosťou a poriadne dojať tak Aftershocksu sa to podarilo perfektne. I keď Aftershocks môže v začiatku pôsobiť nudne (úvodné príliš dlhé titulky na čiernom pozadí odporúčam rýchloposuvom pretočiť), zanedlho však prichádza zemetrasenie, trikovo zvládnuté perfektne, karty sú rozdané a sledujeme život rozbitej rodiny poznačenej katastrofou a ich rozhodnutiami v kritickej situácii, odlúčení sa od seba až po ďalšiu katastrofu vďaka ktorej dôjde k pochopeniu. Ak úvod emóciami šetril, záver to rozhodne vynahradil. (10.02.2011)