To

Keby mi bol niekto niekedy povedal, že bude jedného dňa, adeptom na horor roku, príbeh, ktorého základy budú položené na nerovnom boji medzi partiou teen lúzerov s klaunom, nadobudol by som dojem, že dotyčný prepadol záľube konzumácii narkotík či pančovaného alkoholu. Lenže ono je "TO" vzhľadom k našlapanému tempu hneď od úvodu, s množstvom atmosferických pasáží, doplnených o nejednu lakačku, vtipných gagov, odkazov na kultovú sériu "Nightmare on Elm Street", v neposlednom rade s dokonalým castingom (!!!) hlavných hrdinov, aký si ja nepamätám, skrátka "TO", čo od horor žánru očakávam najviac. Zábavu prepojenú so všetkým, čo má takýto žáner ponúknuť. "TO - TO" je skrátka doposiaľ horor roku, pričom aj keby nebol, Ja mám po neuveriteľne dlhej dobe ďalší top horor do zbierky. (11.09.2017)

Jen pro pořádek - knihu jsem četl třikrát a televizák z devadesátého roku nostalgicky uctívám už od puberty, kdy to byla láska na první pohled, a hodně mě ovlivnil v mé pozdější tvorbě. Takže nová adaptace pro mě byla suverénně nejočekávanějším filmem roku. A rozhodně se povedla, protože zachovává ducha a nejzásadnější body předlohy a zároveň nepostupuje otrocky, řadu věcí si přizpůsobuje a tak zvládá (vesměs příjemně) překvapovat. O jednotlivých změnách nebo o tom, co z košaté knihy chybí, by se dalo sáhodlouze diskutovat, takže jen pár postřehů. Hodně příjemné překvapení je Ritchie, který narozdíl od knihy není okázale otravný, ale naopak tak vtipný, že bych si dal i jeho spin-off. Stejně tak bych uvítal víc sugestivních dialogových scén s Pennywisem, namísto toho, že jen odněkud vykukuje nebo se na někoho vyřítí. Linie Beverly a jejího otce na mě působila hodně drsně, což myslím jako pochvalu. Henryho a jeho otce vzali hodně hopem - v jedné scéně střílí Bowers starší svému synovi pod nohy a v druhé už syn... víte co. A potěšilo mě aspoň nakousnutí meziher z knihy, líčících Pennywisem způsobené tragédie v historii města. Kolem a kolem, hororové scény jsou slušně intenzivní, dětští herci dobře typově obsazení a přesvědčiví a vůbec by mi nevadilo, kdyby to mělo o hodinu (dvě, tři...) víc a u postav, vztahů i mytologie/historie Derry se šlo ještě víc do hloubky. (10.09.2017)

Je fakt, že to starší televizní zpracování bylo knížce přece jen o něco věrnější. Ale doba se holt mění a dneska by pár stříbrných kuliček neplatilo už ani na strašáky z kanálů. Asi i proto původního vlkodlaka s mumií vystřídal podobně hnusnej houmlesák a hlavně klaun, co se z celkem zábavný figurky změnil na klasickýho bubáka. To za mě asi jediná výhrada, protože jinak nová verze Toho je o něco zábavnější, krvavější a (zatim) komplexnější než jeho předchůdce. Uvidíme, jak se tvůrci poperou s obsazením v následujícim sequelu, poněvadž tady se s dětskýma hrdinama trefili naprosto přesně. (90%) (24.09.2017)

Legendární To je v knižní podobě ságou ság, obšírným vyrovnáním se s dětstvím, křivdami, šikanou a obecně dospíváním. Navíc má v sobě snad všechny žánry, tudíž je pro filmaře tuze lákavé a stejně tak tuze náchylné k tomu si na jeho adaptaci rozbít ústa. Právě dětská část totiž v součtu zabírá tak dvě třetiny příběhu, je vyprávěna pomocí vzpomínek, zkoumání historie, vlastních tužeb a představ a občas i vizí, tedy řečí poněkud nefilmovou. Film ale přesto jako zázrakem ona témata buď naťukne nebo dokonce adekvátně rozvede, a i když se primárně soustředí na nejlákavější středobod dění, samotného Pennywise, šlape všechno jak švýcarské hodinky, až jsem nechtěl věřit, že už se celé pátrání chýlí ke konci. Bohužel se při něm nedostanou pořádně ke slovu všichni členové Klubu smolařů, zejména Mike je jen do počtu a Richie je částečně degradován na pubertální pako (byť i v téhle poloze ho Finn Wolfhard obdařuje nemalou sympatičností). Oproti tomu Jaeden Lieberher jako kdyby "mému" knižnímu Billovi z oka vypadl a dokážu uvěřit, že právě za ním bych se v dětství dokázal vydat kamkoli, třeba i do kanálů, i když bych nedokázal vysvětlit, proč přesně to dělám. (09.04.2018)

S několikadenním odstupem to dozrálo. Jako adaptace přebujelé Kingovy předlohy výborné, jako horor o klaunovi se zálibou v mordování malých dětí o chlup slabší. Muschietti knihu osekal o ty nejkošatější větve, ale to nejpodstatnější, tedy děti, které se přestaly bát, a vydaly se vstříc zlu, vystihl bravurně. Skvěle vedené obsazení si sedlo a i přes mnohá zjednodušení to funguje. Graduje to výborně a finální střetnutí jde dokonce za hranici pečlivě, ale jinak vlastně velmi přízemně a uctivě zfilmované knižní imaginace. Každopádně tam zásadně postrádám To, jako takové. (spoiler!) Tedy jako těžce uchopitelné zlo, které se vtěluje do hluboce zasunutých strachů. V tomhle ale paradoxně může mít zásadní výhodu druhá, dospělácká, část. Pak je možné, že vznikne horové kombo, které si neoddiskutovatelně najde cestičku do žánrových učebnic. 4 a ½. (19.09.2017)