Rodina je základ státu

„U nás ve školství je krize furt, takže svět nás konečně dohnal.“ To, díky čemu vyčnívaly předchozí Sedláčkovy filmy – herci sžití se svými postavami, psychologická věrohodnost, odvaha ukázat kazy naší společnosti, zbytečně nevypulírované, věci přesně pojmenovávající dialogy – zarámované komplexním příběhem o době, ve které žijeme (nyní) a skutečnostech, pro které žijeme (vůbec). Přes mikro se film dostává k makru, intimní je zarámováno obecným. Postavy jednoduše nežijí ve společenském vzduchoprázdnu, neřeší (výhradně) osobní pseudoproblémy a vina na jejich mizérii není připisována pouze vnějším okolnostem. Ať se nečekaně draze vypadající scény svou náplní blíží více thrilleru, satiře na téma „státní aparát“, existenciálnímu dramatu nebo dobrodružnému filmu o návratu od malicherných všednodenních problémů ke kořenům, spojuje je silně nahořklý tón ve smyslu „máme, co jsme si posrali“ (nezapomenutelná scéna se slivovicí v kanystru, zavařovačkami a kozou). Nakonec nám zůstane jenom rodina, i když lépe nepátrat, díky čemu drží pohromadě. Fakticky vzato, v tomto případě má k hlavě rodiny, oproti jiným českým filmům, v nichž není zpochybňování patriarchátu přípustné, blíže žena. Manželka, která sice neskáče, ale taky nemlčí, ozývá se a musí převzít starost o praktické věci od muže, dočasně zaměstnaného přeskupováním vlastního hodnotového žebříčku. Pár scén by zasloužilo zkrácení, pár (těch jednostranně komediálních) úplné vypuštění, přesto jde o úkaz a v hlavě jej budu chtít udržet co nejdéle, ne na něj, jako v případě jiných současných českých filmů, co nejrychleji zapomenout. 90% Zajímavé komentáře: Marigold, Radek99, Big Bear, JohnnyBoy, Thorgerda, Jozka7 (04.10.2011)

Tak dlouho se chodí se džbánem pro vodu, až se ucho utrhne či voda dojde. Tímto lidovým rčením lze vyjádřit osud jistého manažera v roli možná poněkud naivního, ale také i chtivého a přiživujícího se bílého koníka šéfů nejmenovaného finančního ústavu, jakých je v té naší, tunelářům přívětivé, zemičce mnoho. Rozhodněte sami, zda na první pohled docela sympatický, svou rodinu milující a vzdělaný Libor bude vaší kladnou či zápornou hereckou postavou. Udělejte si sami názor, zda věta "dělal jsem to všechno především pro vás, aby jste se měli dobře" obstojí v pozadí činů, které doprovází. Udělejte si sami názor, zda role "mrtvého brouka" - tedy role Liborovy manželky, která pohodlí a bohatství ráda přijímá a "pro jistotu se raději na nic neptá" není také spoluvinná. Vlastně oba, Libor i manželka ví, že něco není v pořádku, ale z pohodlnosti a strachu o své dobré bidlo proti tomu nic nedělají, ... a PAK, pak se ucho utrhne. Dobré, pane Sedláčku, to bylo fakt moc dobré, i když poněkud chladné a odtažité. Jó, a policajti pane Sedláčku nejsou vždy takové gumy, jak je zde prezentujete. Mějte prosím k lidem, kteří nám pomáhají a chrání nás více respektu. Ti řadoví si nezaslouží despekt. Natočte film o korupci těch vysoce postavených policajtů a o jejich závratných odměnách na úkor právě těch řadových, kteří to všechno za ty nahoře odmakají!!! To bych Vám vřele doporučil. Mohl by se jmenovat např. : Pomáhat a chránit všechny zkorumpované" či" Korupce je základ státu". (05.06.2013)

Když se to vezme kolem a kolem, vlastně nejde o nic světoborného. Tahle sympatická moralitka, která se hodí mnohem spíš na televizní obrazovku než na filmové pláno, těží z toho, že se v ní neobjevují běžné slabiny českých filmů, jako nevěrohodný scénář, stupidní dialogy a nerealistické nebo ploché postavy. Tomu nešťastníkovi, který výměnou za manažerský post sem tam něco velkoryse přehlédl, až najednou, světe, div se, čelil obvinění z tunelování firmy, jeho pocity od bezradnosti po sebelítost věříte a stejně tak věříte reakcím jeho okolí. Rodina je základ státu je svérázná road movie o pozdním prozření a útěku před zodpovědností. Slušně napsaná, zahraná i zrežírovaná. Co můžeme po zkušenostech s českým filmem vlastně chtít víc? Celkový dojem: 70 %. (13.09.2014)

PANEBOŽE! A teď nějakou méně iracionální metodou vyjádřit, proč mě tento film po nějaké době relativního klidu duše zase pořádně rozčílil. Tak předně - po nějaké době uvažování jsem si uvědomila, že není úplně terminologicky v pořádku vyčítat Sedláčkovi amatérismus, protože on se jej zřejmě dopouští cíleně v rámci svého osobního stylu. Druhá věc, že mě to na filmu (a nejenom Rodině, ale i předchozích režisérových výtvorech) velmi rozčiluje a díky tomu bych asi film nestrávila, i kdyby mě nerozčilovalo několik dalších věcí. Například neuvěřitelné postavy, podivně televizní vzhled a pro můj osobní smysl pro humor nerozšifrovatelný pokus o satiru/komedii/humor obecně. Scénář mi taky přijde problematický - dialogy neskutečně šustí papírem, já tyhlety pravdy snesu ve velmi omezeném množství, a tady se jiné než pravdistické monology nebo rozhovory nevyskytují. Co se týče děje a obsahu a poslání, tam mám taky problém. Jeden známý poukázal, že problém filmu je, že nenese žádné morální dilema - protože se odehrává v době, kdy už kostky byly vrženy a žádnému skutečnému velkému rozhodování svědky nejsme. Jen takovému tomu plácání ryby na suchu, než ji někdo zapíchne, a to ještě ne příliš zajímavým způsobem, alespoň pro mě. Zajímavé scény jsou ve filmu dvě, možná tři, a to umírající pes, dítě v kimonu s Kinterovou sochou a možná ještě loď s ohňostrojem. Naopak všechny prvky, které mají film posouvat do žánru, ať už do zmíněné satiry-či-co nebo thrilleru s drsnou dvojkou detektivů (to štěrchání s krabičkou bonbonů je na zabití!) ve mně vyvolávají silnou agresi. Jako psychologické drama to nefunguje už vůbec kvůli příšerné plochosti a neživotnosti postav. Tak co to má být. (09.05.2012)