Rodina je základ státu

90% ... Tak jsem se dočkal. Robert Sedláček, v současném českém filmu zjevení, dostal i mě a jak tady píšou ostatní, ani já jsem nečekal, že někdo natočí film z naší současnosti, který bude tak přesný. A přemýšlivý navrch. Gratuluju! PS přesně padnoucí píseň u závěrečných titulků, můj nejoblíbenější kus od Karla Kryla jen dokazuje, že tenhle bard rozhodně zapomenutý není a jeho dílo je i dlouho po smrti živé, byť se nás o opaku pokoušejí přesvědčit lidé z opačného spektra, jako například špatně vyrobený nácek Landa. (01.11.2011)

Není zdaleka tak radikální jako předchozí Největší z Čechů. Pověstných Sedláčkových "zcizováků", které tak zábavně znepokojují a matou široké spektrum diváků, je zde mnohem méně. Jedná se tudíž asi o divácky nejpřístupnější (když nepočítám televizní Sráče) a "nejnormálnější" film. Osobně mě docela iritovala hudební složka - už od úvodní písničky Lenky Dusilové. Pořád je to ale hodně dobré a zajímavé, takže určitě stojí za zhlédnutí. (02.08.2011)

Pro mě těžko hodnotit, Sedláček je moje srdeční záležitost. Ale tady jsem si s ním sedl nejméně, přitom jeho asi nejangažovanější film. Snad ve mně časem uzraje. 19.3.2012 Už sme si sedli, po x-tým shlédnutí je to hlavně silný film, s aktuální a nosnou myšlenkou. Takovýc filmů, které neuhýbají, by mělo být víc. (09.01.2012)

Na tento film jsem v době uvedení do kin vůbec nechtěla jít, přestože jsem na něj slyšela dobré reference. Jeho název mi přišel jako jedno velké klišé a hlavně mi připomněl komunistické heslo. O to víc jsem pak byla překvapena a musela uznat, jak jsem se zmýlila! Konečně realistický film ze současnosti. Ulevilo se mi, že nepitvá minulost, jak se stalo u českých filmařů zvykem, ale zabývá se SOUČASNOSTÍ. Tento příběh se může stát (bohužel) prakticky v každé české rodině. (07.02.2013)

Jediný český film za dosť dlhú dobu, ktorý sa ako-tak dotýka súčasnej reality a poskytuje možnosť zažiť katarziu. Asi prvýkrát som pri českom filme zažil thrillerové napätie, aj keď scenár nie je taký uzatvorený a konzistentný ako pri televíznych Sráčoch. Sedláčkovi sa oplatilo jeho tvrdohlavé samoučenie. Na jeho štýle to je poznať. Stále tie isté technické a štylistické chyby začínajú vytvárať jeho autorský rukopis. Má šťastie, že ho nikto neučil režírovať hraný film a sám si našiel svoj výraz. To je dôvod, prečo jeho filmy v kontexte súčasnej českej kinematografie pôsobia tak živo a vymykajú sa zabehaným výrobno-estetickým kritériám zvyšnej českej produkcie. (24.05.2012)