Tu to musí byť

Pre road-trip (sub)žáner je charakteristický trošku iný formát a hlavne iné tempo, než som bol svedkom v tomto filme. Ono vlastne celý snímok je tak trochu "iný" a ak sa zamyslím, ani mi nenapadá, k akému filmu ho aspoň trošku prirovnať. Je však osviežujúce sledovať podobný tip filmov, ktoré vás vytrhnú z kolobehu obyčajnosti, všednosti a tuctovosti hollywoodskeho mainstreamu. Podmanivé pomalé tempo strhlo moju pozornosť a opantalo zmysly, takže ani niesom schopný napísať nejaké komplexné dojmy, či závery. Viem len, že sa mi to páčilo a Penn bol vskutku bezchybný. 80%. (17.01.2015)

Divné a dobré. Sorrentino je mistr přepínání nálad a dynamiky, v tomhle mi dost připomíná Tarantina. To, že jsem to tak úplně racionálně nepochopil mi nevadí, řídím se hlavně pocity. Sean Penn brilantní, Luca Bigazzi zas neuvěřitelně maluje a můj oblíbenec pod radarem Shea Whigham je novej Joe Pesci, to co tady předvádí na několikaminutovém prostoru je parádní, doufám, že brzy dostane nějakou pořádnou velkou roli. Never for money, always for love. (31.03.2012)

"Home - is where I want to be / But I guess I'm already there". Tuhle naivní melodii zpívali kdysi Talking Heads, a je příjemné opět vidět a slyšet stárnoucího Davida Byrna... A o tom je také tenhle film zarámovaný do road movie hledačského příběhu, ve kterém hrdina najde kromě jiného i sama sebe. To, co původně hledal (a našel) není podstatné, ten příběh mohl být úplně jiný - a možná bych i jinému příběhu dal přednost... To, co rozhodně nemohlo být jiné, je scénáristický, a především režijní přístup Paola Sorrentina, který ve filmu, ke kterému jsem přistupoval s rozpaky a obavami, sladil všechny šťávy do postmoderního elixíru (snad toho, který po celou dobu popíjel hlavní hrdina), který prozrazuje nejen zkušeného barmana, ale také největšího režiséra poslední doby. (17.02.2016)

I když je to Sorrentino, tak to nemění fakt na tom, že ten film je prostě špatně napsaný a dramaturgicky nezvládnutý. Co mělo přijít do desíti minut, to přichází až ve čtyřicáté. Je v tom až moc cítit snaha být "divný" v každém záběru a za každou cenu, nemluvně o těch veškerých nahodilostech, který tam jsou prostě jenom proto, aby tam byly. A David Byrne je socka, která měla raději svoji hudební invenci zanechat u Windows XP, není tedy divu, že v tomhle filmu není vyloženě jediná dobrá scéna, která by strhla svým audio-vizuálem jako v Il Divo, když to prostě hudební doprovod neumožňuje. Velké zklamání. Doufám, že příští film bude točit zase doma. (21.04.2012)

,,AŤ UŽ SE STANE COKOLIV, VZPOMÍNKY BUDOU VŽDY SOUČÁSTÍ ŽIVOTA“..... /// Divnej, divnej, divnej ... film. Zasraná (bejvalá) rocková hvězda a její zamejšlení nad sebou, svým tátou... žádný vzpomínky na narvaný sály, nohy ,,do praku“ či tuny koksu, plno prázdnejch myšlenek či (chcete – li) filosofie myšlenkový intimity. Pomalej film s fantastickým Seanem Pennem, u nějž jeden fakt neví, jestli je v depresi nebo se nudí. Pičovina, na který je něco tak podivně zajímavýho (třeba kamera...), že se to nedá jen tak vyhnat z palice. Možná uhrančivá podobizna rockový verze Střihorukýho Edwarda, možná ta ležérnost se kterou poodhaluje to, co ukrejvá pod rtěnkou a make-upem. Rozhodně mi v hlavě neuvízla žádná myšlenka a ani muzika mě nerajcuje. Tak co to jen může kurva bejt??? Třeba na to přijdu příště. /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Ujíždím na Talking Heads. 2.) Chcu poznat chlapa, kterýho napadlo přidělat ke kufrům kolečka. 3.) Thx za titule ,,Pyverrn“. /// PŘÍBĚH **** HUMOR * AKCE ne NAPĚTÍ ne (15.03.2012)