Pohwa sogeuro

Korejských 71 debilních, kde místo Yula Brynnera stojí v čele mistr Euroasie v čumění na hrůzy války. A já se mu nedivím. Natáčení digitálními kamerami s extrémním rozlišením totiž vyžaduje od filmového štábu poměrně výrazný tlak na pilu. Technika nám sice umožňuje snímat ostře ty nejjemnější poletující smítka prachu, nemluvě o explozích, jež vymrští tisíce drobných části do vzduchu, které nejsou již rozmazanou šmouhou, ale každá z nich je plně ostrá a můžeme sledovat její trajektorii pohodlně, dokud nám délka záběru povolí, ovšem na druhou stranu je třeba počítat s nutností naprostého ultimátna po stránce maskérské, trikové, kostymérské i po stránce výpravy. Jestli v něčem film opravdu neselhává, tak je to zde. Všudypřítomný prach, špína, krvavé chlístance, obroušené zbraně, poletující střepiny, hořící vojáci a famózní exploze v dlouhých záběrech nenechávají diváka cokoli domýšlet a ačkoli se to párkrát přežene (přestylizovaná přestřelka ve vysoké trávě, až srandovní krvelačnost) oči si užijí svoje. A vlastně to i docela maskuje fakt, že za scénářem dle všeho stojí dvanáctiletý nacionalista po třídenním rychlokurzu scénáristiky, díky čemuž se film sice ohání velkou historií, ale ve výsledku proti sobě stojí doslova naskrz prostřílený protagonista na hromadě mrtvol s kulometem v ruce proti arogantnímu záporákovi v bílé uniformě, co střílí jednoruč z ruského samopalu PPSh-41. (02.10.2014)

Hned úvodní válečná scéna bere dech a dost člověka navnadí. Stejně tak příběh samotný o skupince študáků hrdinně bránících školu proti velké přesile slibuje mnohé. Jenže nějak se k mému překvapení v prostřední části nepodařilo nahodit i ty správné emoční grády. Vlastně se člověk nedozvěděl nic bližšího o hlavních hrdinech, proč ten byl takový a ten onaký a to je teda dost nemilé překvápko. Tohle přece Korejci zvládaj dokonale, ne však v tomhle filmu. Poslední osudový válečný střet je zase naprostá bomba a i ty emoce se nějaké objeví, ale není to prostě ono. V tom emočním náboji a propojení mezi osudy zúčastněných očekávám od Korejců přece jen mnohem víc. (23.06.2016)

Patetickosť, masovosť, drsnosť, to všetko som čakal, lebo som si myslel, že sa budú snažiť ten film poňať reálnejšie a realita proste taká býva, nebýva ideálna, preto v životopisných filmoch alebo všeobecne filmoch podľa skutočnosti nemôžte čakať, že sa postavy budú správať tak, ako chcete vy, takže to mi nevadilo. Išlo mi najmä o to, ako spoja vojenskú stránku s dejom, aké prvky tam pripoja, aby to bolo zaujímavé a aby to nebolo nudné, ale zároveň aby sa dala nasať aj atmosféra. Urobiť medzi tým ten správny kompromis je ťažké a myslím, že tento film z toho vyšiel priemerne, budem si ho asi pamätať len ako ďalšiu masovú popravu, ako ďalšie hrdinstvo, no niektoré momenty sa dali vytušiť. (30.11.2013)

Korejci umí natočit velkolepé válečné scenérie, často pak ale jejich filmy pohoří na slabý děj. To je právě i případ Pohwa sogeuro. Připravte se na klasické asijské přehrávání, přílišnou dávku geroismu a velice jednoduchý příběh. Pokud chcete jen odreagovat u akční jednohubky, pak si rozhodně film užijete. V případě, že byste chtěli cokoliv navíc, najděte si raději jiný snímek. 50% (27.01.2017)

Chtěla bych dát pět hvězd, protože co se Leemu nepovedlo v Sayonara itsuka, to se mu povedlo teď - já vím, že se děj nedá srovnávat. Mám na mysli to jak na mě filmy zapůsobily po emocionální stránce. Konec jsem prostě probrečela, přišlo mi strašně líto těch zmařených životů. Ti kluci měli život ještě před sebou... Ale právě proto zůstanu u čtyř hvězdiček. Řemeslně je film perfektní, nic jinýho jsem ani nečekala - počínaje hereckými výkony, kamerou a muzikou konče. Tu pátou nedám prostě proto, že "válka je vůl." (22.04.2012)