Kokuhaku

Film o tom, že veškeří vrazi, kteří se rozhodnou vraždit hromadně, jsou vlastně nedocenění géniové, kteří se jen touží touto cestou zviditelnit. Celkový děj, chování postav a veškeré podobné detaily jsou i při slaboučkém zamyšlení, napíšeme-li to mírně, nepravděpodobné. To co mě tolik okouzlilo je kompletní umělecká stránka filmu, která je fenomenální. Naprosto geniální hudbou počínaje a kompletní stylizací končíce. Hrozně se mi líbil styl vyprávění ve zpovědích. Kamera je vždycky na tom pravém místě a každičký záběr je vlastně uměleckým dílem. Za zmínku stojí i výběr několika anglicky zpívaných písní, které jako kdyby byly nazpívány filmu na míru. Jediné, co mě pořádně zarazilo bylo to, že na japonských školách je to tedy kurevská ulejvárna. Velmi by mě zajímalo, kde se tam bere tolik programátorů a robotiků. Omlouvám se, ale znovu musím upozornit na kompletní soundtrack, pokud budete film sledovat s hodně kvalitiním zdrojem zvuku, tak se zřejmě uzimomriavkujete a uslintáte. Jsem si jistý, že kdybych film viděl vcelku, tak bych pálil plný počet, neboť mě po vizuální stránce už dlouho nic takhle neočarovalo, ale protože je léto a všichni ruší, tak jsem měl před závěrečnou půlhodinkou několikahodinovou pauzu a nadšení trošku opadlo. 4* (27.07.2013)

Film má štěstí, že je vyprávěn zrovna tímto příběhem, protože kdyby to bylo jinak, tipuji, že by měl o dost nižší hodnocení. Když se nad tím člověk zamyslí, tak zjistí, že je to jen obyčejný film o pomstě za smrt dcery a o tom, jak zhoubná je samota. Čekala jsem nějaký víc šokující konec – nutil mě k tomu celý film, připadalo mi to, že se chystá nějaké velké odhalení, a ono v podstatě prd. Určitě to není špatný film, jen místy až moc tmavý na můj vkus. Zajímavě to ukázalo posedlost (ať už Oidipa nebo zlomené matky), kam až dokáže zajít. Ale i tak odcházím trochu s rozpačitými pocity, že mi snad i něco k dokonalosti chybí. Řekla bych, že jako knížka to muselo mít větší grády. :-D Ale určitě v ní nebylo tak zajímavě „ukázáno“ vracení času. Slabší 4*. (09.09.2012)

Po dvaceti minutách budete mít tu čest s perfektním krátkometrážním filmem a po sto šesti s celovečerním klenotem. Promyšlené drama z japonského školního dvora, vrhá stín na okoukané filmy americké střední. Cestou za pomstou se nemusí nutně vydávat muž mstící svou milovanou, či mafián proti svému gangu. Tentokrát je pomsta konána v ženském stylu...důmyslném, bez násilí a slitování. Příběh má promyšlenou kostru na kterou je navěšena řada flashbacků a několik úhlů pohledu. Vizuál filmu přivádí rozkoš pomocí zpomalených záběrů, chladných exteriérů, nevlídného počasí, optických klamů, řady ostrých detailů a hudby, která doprovází dlouhé scény plné emocí. Režisér Kiraware Matsuko pokračuje ve své autorské tvorbě, pravda, místy trochu ulítlé, ale tentokrát to drží stejně pevně pohromadě jako v případě Matsuko no isshô. (03.10.2011)

A zase ti Japonci. Po delší době mě dokázali naplno dostat tímhle už šestiletým snímkem, který nádherně ukazuje, co je to násilí v lidském životě, a jaké mohou být jeho následky, pokud jsme ochotni ho skutečně praktikovat. To všechno podáno v téhle psychologicky temné vizi o jedné učitelce a dětech. (17.10.2016)

Vôbec som nečakal, že na mňa bude mať takýto dopad a nechá ma pozerať sa v napätí na obrazovku po celý čas. Ak odčítam geniálny úvod aj zakončenie, hluché miesta sa vo filme síce nájdu (najmä v prípade nezaujímavého "študenta B"), no nemení to fakt, že je celý film perfektne natočený aj napísaný. Oceňujem hlavne soundtrack a celkový sociálny pohľad na vec. (29.09.2018)