Blondýnka

Dost experimentalne natocene(zmeny pomeru stran, ciernobiele aj farebne.. ale vsetko ma svoj zmysel), total depka, dejovo pre masu nezaujimave a hlavne tazke na pozeranie. Viac nez o obsah ide o formu a cele to aj tak stoji na Ane de Armas, ktora je dokonala. Iny film nez nejaka klasicka hollywoodska vec o zivote jednej hviezdy. 6/10 (01.10.2022)

Samá tragédie. Sledování pro mě nebylo vyloženě nepříjemné, jak se píše všude možně jinde, jen dost monotematické. A když jsem si přečetl, že kniha od JC Oatesové je "fiktivní biografie," pomyslel jsem si cosi o hodně bizarním oxymoronu. Každopádně, Blondýnka je herecky vytříbená a vizualitou dejme tomu lehce podmanivá, ale superlativy bych hodně šetřil. A to jsem si myslel, že dělat nebudu! (17.04.2023)

Andrew Dominik jeden z nejlepších filmů všech dob nenatočil, na to je jeho Blondýnka v jistých momentech vypravěčsky až příliš nepřehledná a především dohromady dvakrát nefunguje jako celek a potřebovala i zásadnější zápis. Audiovizuálně vyšperkovaná podívaná se skvělým hlavním hereckým výkonem to ovšem je a minimálně za neobvykle pojatý biopic se Dominikovi klobouček sklonit musí. Koho bude Blondýnka urážet kvůli tomu, že Monroe potencionálně dehumanizuje, ten jen jaksi pořád nepochopil význam slov „historická fikce“ a význam „inspirováno životem“, Blondýnka přitom především zůstává filmem, ve kterém se dá hezky nimrat v jeho detailech. Nevybízí sice k opětovnému zhlédnutí, minimálně ovšem v paměti zůstane ještě hodně dlouho.... (28.09.2022)

Už jsem to myslím mnohokrát naznačovala, ale nejsem si jistá, jestli vyloženě řekla naplno: Nenávidím životopisné filmy. Specificky tento druh životopisných filmů, které nemají vlastní příběh/úhel pohledu, ale zaštiťují se tím, že pokrývají životní příběh osoby xy, případně že odkrývají její "skutečné já". H*vno. Jediný životopisný film, který uznávám (a který je nejlepší ze všech), je Velvet Goldmine, a to proto, že je to přiznaná fikce. Dominik si děj svého filmu tahá z otevřeně nepravdivé a vyfabulované knihy, z paty a nejspíš taky ze zadnice, a během toho deklaruje, že "neodvrací oči od Marilynina utrpení" a "ukazuje predátorskou tvář filmového průmyslu", zatímco v minulosti sám neměl problém točit film pod Harvey Weinsteinem a rozhodl se do svého filmu zařadit antipotratovou agitku založenou na drbech místo toho, aby třeba zmínil, že Marilyn celý život bojovala s endometriózou, kvůli které pravděpodobně nedokázala donosit žádné své těhotenství. Jsem si jistá, že tento film je oprávněný odpad, ale přece jen bych ráda pochopila režisérovy záměry a motivace. Většina jeho starších filmů byla taky fikce inspirovaná realitou, ale nemůžu si pomoct - v minulosti se mu tento důležitý detail dařilo přesně vyjadřovat pomocí vypravěčských a filmových prostředků, kdežto Blonde je prostě žumpa předkládaná jako "mistrovské dekonstrukční umění". Film diváky kritizuje za to, že se na filmy a herce vůbec dívají, a promptně svou hlavní postavu fetišizuje jako ultimátní manic pixie dream girl, která za celou dobu neudělá jediné vlastní rozhodnutí, na všechny situace reaguje stejným uslzeným výrazem a jejíž celá osobnost a historický odkaz jsou zredukované na "daddy issues" a "četla Rusáky". Navíc je to vystavěné na herečce, která na plátně nepředstavuje komplexní ženu z masa a kostí, ale pouze snaživě pochoduje z napodobeniny jedné slavné pózované fotky do druhé (zatímco režisér to vydává za skutečný život) a předvádí jednorozměrné cvičení v imitaci někoho tak hluboce zakořeněného v popkulturním podvědomí, že je z principu nenapodobitelný. Tento tríček se snahou co nejvěrněji napodobit dobu dávno minulou (místo vytvořit svou vlastní hrdinku) se velmi rychle omrzí, zbytek takřka tříhodinové stopáže je kvůli tomu vyloženě nesnesitelný. Kéž by tak ta scéna, kdy se probudí v zakrvácené posteli, existovala v rámci úplně jiného filmu. (06.10.2022)

Životopisný film, ktorý nenaplňuje bežné žánrové očakávania. Od reálnych udalostí sa odkloňuje viac než býva bežné. Nesnaží sa byť poctou a udalosti neohýba do Sluníčkova. Nechce Vám ukázať, prečo a čím sa Marylin stala hviezdou a sexsymbolom. Tomu sa venujú len okrajovo. Dostanete vymazlenú vizuálnu stránku, kde si s jednotlivými scénami naozaj vyhrali. Horiace LA, snové prechody medzi rôznymi zábermi, pokrivená realita atď. Ana de Armas Vás chytne za ruku a prevedie niečím, čo sa naozaj nedalo nazývať šťastím. Neustáli vnútorný súboj medzi dvomi ženami. Norma Jeane vs Marilyn Monroe. Jedna žila na úkor druhej a obe ovplyvňované, ovládané a žijúce pre mužov. Art psycho rozklad osobnosti, ktorý by si zaslúžil druhé pozretie. Bohužiaľ skrz naozaj nabitú minutáž sa to zrejme nestane. (26.03.2023)