Obsahy(1)
Praha - Svatý Václav, praotec Čech a Jan Amos Komenský jsou členy nebeské komise. Rozhodují o tom, kdo se dostane do nebe, a kdo ne. Když ale Komenský chce jako další členku komise prosadit Boženu Němcovou, dojde ke konfliktu. To vše se odehrává na jevišti během hry, pod kterou Jára Cimrman připsal, že je vhodná k národním oslavám 28. října. (oficiálny text distribútora)
(viac)Recenzie (285)
Díky MF za vydání DVD s oběma alternacemi. Poslední šance vidět v podstatě kompletní DJC (chybí jen Pavel Vondruška). Je neuvěřitelné, že 43 let od taložení divadla jsou tvůrci schopní přijít s hrou, kterou je bez uzardění možno postavit na úroveň jejich vrcholné tvorby. Exceluje zejména Jaroslav Weigel, jeho Hus je neuvěřitelně zábavná postava. Jedinou drobnou výhradu bych měl k praotci Čechovi a jeho občasným slabším chvilkám (podmáslí). Ale i tak se jedná o staré dobré DJC. Jediné co mě trošku děsí je věk většiny hlavních představitelů. Obávám se, že tento fenomén už nebude mít dlouhého trvání. 95% P.S.: Veliký obdiv si zaslouží hlavně Ladislav Smoljak za nasazení, které předvedl, i přes svůj špatný zdravotní stav. ()
Tak to nakonec naši Cimrmani přeci jen zvládli a dokázali se ctí rozloučit. Škoda že čas nikdo nezastaví a další hry už pravděpodobně nikdy nevzniknout, možná je to dobře. Každopádně není nic lehčího a lepšího než šoupnout do přehrávače Akt a sjet to všechno ještě jednou znovu. České nebe každopádně. 80% ()
Patnáctá (a zřejmě poslední) hra Divadla Járy Cimrmana je jasně koncipována coby symbolická derniéra nejenom Cimrmanova divadla, ale především výjimečného autorského dua Zdeněk Svěrák a Ladislav Smoljak. Z té dlouhé řady her to sice asi není kus nejlepší, ale rozhodně nejvíce symbolický - do nebeské komise význačných českých velikánů má nakročeno i Jára Cimrman (a všechny persony se unisono lítostivě vyjadřují ve smyslu, že je škoda, že ještě žije, že má místo v ní vlastně jisté), a tedy v přeneseném smyslu se nesmrtelnosti (alespoň té omezené českou kolektivní pamětí) dostane nejen jemu, ale též jeho duchovním otcům a stvořitelům - panu Svěrákovi a panu Smoljakovi. Je to sebereflexe hodně troufalá, ale kdo jiný si může dovolit, než dva velikáni divadla malé formy. Samotná hra těží z řemeslné rutiny obou jejích tvůrců, ti dva prostě umí psát, stavět dialogy, hrát si s jazykem, umně pointovat, konstruovat vtipy, dokonale ovládat divadelní řeč a těžit z jejích paradoxů. Je tu opět tak typický laskavý a poučený humor (který si vyžaduje mírně poučeného diváka), akcentující relativitu výkladu dějin i ambivalenci historických postav (,,Božena Němcová by byla skvrnou na naší komisi," tvrdí Jan Hus), ze které se vypichují tzv. zrádci národa (Sabina, Hanka a Linda - jazykový humor tu navíc spočívá v dívčích variantách jmen) či jeho učitelé, miláčci atd. V podtextu je vždy přítomný rys vlastenecký s ozvěnou jeho nadměrné glorifikace započínající dobou národního obrození. Na něm je ostatně postavena celá základní osa hry - proč je vlastně nebe selektované podle národnosti? Vždyť ani sám Tatíček vlasti a největší český politik nebyl Čech, ale maďarský Slovák, který měl navíc za manželku Američanku. České nebe je tedy paradoxem národního obrození, ale v podání pánů z DJC paradoxem laskavým a moudrým... Asi tu končí jedna éra českého divadla... ()
No... Tahle hra je dobrá podle obsazení. Se Svěrákem coby Husem je to prostě lepší, co si budeme nalhávat. Smoljak naopak zvládá seminář. I tak je ale tenhle Cimrman veskrze zbytečný, skoro neobsahuje typický humor a hlavně zabíjí skvělou symbolickou myšlenky zmizení Cimrmana spolu s první světovou válkou, která v sobě měla jediná víc síly a hlubokomyslnosti než celá tato hra, jež se skládá spíše z očividných a jednoduchých vtipů, které jsou maskovány tím, že autoři využili hodně historických postav a faktů, čímž uměle vyvolali pocit chytrosti. ()
Měla jsem to štěstí vidět tohle naživo se Svěrákem jako Komenským a musím říct, že vedle naprosto geniálního nápadu, jak využít naše slavný osobnosti a udělat si z nich srandu, jsou herci ve svých rolích až překvapivě dokonalí. Možná, že osobnosti do komise vybírali tvůrci podle podoby s aktuálními herci, možná že to byla náhoda, ale Weigel jako Hus, Svěrák jako Komenský, Rumlena jako Borovský nebo Čepelka jako Babička, to jsou poklady! Nehledě na všechny ty malý i větší vtipy ("Z toho mám úplně husí kůži", "Dnešní mana"). Jejich s nejvyšší pravděpodobností poslední hra se nemohla povést líp. ()
Galéria (10)
Fotka © Originální Videojournal
Zaujímavosti (17)
- Hru České nebe s podtitulem Cimrmanův dramatický kšaft psali Zdeněk Svěrák s Ladislavem Smoljakem dva roky. Shodují se, že bylo velmi těžké, aby se po čtyřiceti letech spolupráce neopakovali. I proto tvrdí, že tato, v pořadí patnáctá cimrmanovská hra je opravdu poslední. „Neměli bychom kazit, co už jsme napsali,“ domnívá se Svěrák. (POMO)
- Ve výročním představení Psaní do nebe z roku 2017 Zdeněk Svěrák prohlásil, že se se Smoljakem shodli na tom, že scénka Flaška a Krabice je ta nejhorší věc, kterou kdy spolu napsali. (mnaucz)
- Původně měl postavu Miroslava Tyrše hrát Pavel Vondruška a Josef Koudelka. Ale nakonec nebyl obsazen do této role ani jeden. Josef Koudelka kvůli sporu s Ladislavem Smoljakem, po kterém divadlo opouští. Do hry byli tedy obsazeni Michal Weigel, který již několik malých rolích měl, a Zdeněk Škrdlant, který do té doby pouze pracoval jako kulisák. Ladislav Smoljak vzpomíná, že jim dlouho trvalo, než se jim podařilo trefit do rytmu: „Zatím co my jsme to už uměli, tak oni v tom stále tápají, ale občas se jim to povede.“ (mnaucz)
Reklama