Reklama

Reklama

Obsahy(1)

Praha - Svatý Václav, praotec Čech a Jan Amos Komenský jsou členy nebeské komise. Rozhodují o tom, kdo se dostane do nebe, a kdo ne. Když ale Komenský chce jako další členku komise prosadit Boženu Němcovou, dojde ke konfliktu. To vše se odehrává na jevišti během hry, pod kterou Jára Cimrman připsal, že je vhodná k národním oslavám 28. října. (oficiálny text distribútora)

(viac)

Recenzie (285)

liquido26 

všetky recenzie používateľa

Pro milovníka DJC a milovníka historie je to dokonalá lahůdka ... Hanička s Lindičkou, Zikmund se sirkami, Havlíček zadarmo v Alpách, Maryša, která napsala bratry Mrštíkovy, ukecanej Palackej atd. ... možná, že to není nejlepší hra, ale díky bohu za ní, protože se stala důstojným rozloučením pro divadlo (to by se o Africe říct nedalo). __ Už jsem viděl obě verze, myslím si, že trošku líp obsazená je ta se Smoljakem (snad s výjimkou Husa, toho hraje líp Jaroslav Weigel) ()

Frajer42 

všetky recenzie používateľa

Pokud bych tohle představení měl srovnat s jeho předchůdci, tak musím konstatovat, že České nebe je vysoce podprůměrný díl perfektní Cimrmanovy mozaiky. Pár vtipných, ba dokonce velmi vtipných momentů jsem zde spatřil. Tento díl, jak už je zde i zmíněno, na mě skutečně působí jako rozloučení s jednou érou českého divadla. Érou velmi úspěšnou. Hrátky s českým jazykem v podání Svěrák - Smoljak jsou prostě dechberoucí, přesto tento díl hodnotím, i když nerad, spíše podprůměrně. ()

Reklama

Pierre 

všetky recenzie používateľa

České nebe je prostě úplně geniální hra, kterou jsem za posledních pět měsíců viděl snad 20krát a nakonec jsem se rozhodl protlačit jí i do TOP 10, patří tam. Společně se Záskokem je to naprostý vrchol Cimrmanovy tvorby. Je až neúvěřitelné jak jsou dialogy vtipně napsané. Kdybych měl vypisovat všechny masakrovité hlášky musel bych vypsat naprosto všechny. Proto jenom napíšu: 100 % ()

rakovnik 

všetky recenzie používateľa

Jsem velký fanda DJC. Ale k tomuto jejich poslednímu dílu jsem zatím cestu nenašel. Shlédl jsem jednou a zatím nechci více. Některým jiným hrám jsme také přicházel na chuť postupně (Lijavec, Posel z Liptákova, Němý Bobeš), tak uvidím, zda svůj názor časem nezměním. Ten zatím zůstává takový, že toto je nejslabší díl cimrmanovského umu, vtipu a laskavého humoru. Některé vtipy byly sice povedené, ale hra u mě nefungovala jako celek. Souhlasím s komentářem uživatele Radek99, ale zatím jsem se k takovému pohledu na tuto hru nedopracoval. Po druhém zhlédnutí vylepšuji hodnocení o bod, přece jen lze objevit humor legend z DJC. Zajímavé mi ale přišel neobvyklý jev, že Zdeněk Svěrák vedl seminář, ale nehrál ve hře a Ladislav Smoljak naopak. Nevím o jiné hře, kde by tomu tak bylo, ale zřejmě už tato skutečnost souvisela se zdravotním stavem páně Smoljaka. ()

Radek99 

všetky recenzie používateľa

Patnáctá (a zřejmě poslední) hra Divadla Járy Cimrmana je jasně koncipována coby symbolická derniéra nejenom Cimrmanova divadla, ale především výjimečného autorského dua Zdeněk Svěrák a Ladislav Smoljak. Z té dlouhé řady her to sice asi není kus nejlepší, ale rozhodně nejvíce symbolický - do nebeské komise význačných českých velikánů má nakročeno i Jára Cimrman (a všechny persony se unisono lítostivě vyjadřují ve smyslu, že je škoda, že ještě žije, že má místo v ní vlastně jisté), a tedy v přeneseném smyslu se nesmrtelnosti (alespoň té omezené českou kolektivní pamětí) dostane nejen jemu, ale též jeho duchovním otcům a stvořitelům - panu Svěrákovi a panu Smoljakovi. Je to sebereflexe hodně troufalá, ale kdo jiný si může dovolit, než dva velikáni divadla malé formy. Samotná hra těží z řemeslné rutiny obou jejích tvůrců, ti dva prostě umí psát, stavět dialogy, hrát si s jazykem, umně pointovat, konstruovat vtipy, dokonale ovládat divadelní řeč a těžit z jejích paradoxů. Je tu opět tak typický laskavý a poučený humor (který si vyžaduje mírně poučeného diváka), akcentující relativitu výkladu dějin i ambivalenci historických postav (,,Božena Němcová by byla skvrnou na naší komisi," tvrdí Jan Hus), ze které se vypichují tzv. zrádci národa (Sabina, Hanka a Linda - jazykový humor tu navíc spočívá v dívčích variantách jmen) či jeho učitelé, miláčci atd. V podtextu je vždy přítomný rys vlastenecký s ozvěnou jeho nadměrné glorifikace započínající dobou národního obrození. Na něm je ostatně postavena celá základní osa hry - proč je vlastně nebe selektované podle národnosti? Vždyť ani sám Tatíček vlasti a největší český politik nebyl Čech, ale maďarský Slovák, který měl navíc za manželku Američanku. České nebe je tedy paradoxem národního obrození, ale v podání pánů z DJC paradoxem laskavým a moudrým... Asi tu končí jedna éra českého divadla... ()

Galéria (10)

Zaujímavosti (18)

  • Autoři uvažovali, že v „České nebeské komisi“ zasedal i František Palacký. Jenže nakonec ho ze hry vyřadili, protože nenašli moc míst z  jeho života, které se vžili a ví o nich každý (jako např. upálení Jana Husa, zabití Sv. Václava jeho vlastním bratrem atd.). „My jsem si uvědomili, že ono toho s ním moc není. Napadlo nás, že se dříve říkalo, že někdo ‚mele jako Palacký‘, ale to je tak všechno. Navíc jeho citát: ‚Byli jsem před Rakouskem, budeme i po něm,‘ jsem použili už v „Dobytí severního pólu“,“ vzpomíná Zdeněk Svěrák. (mnaucz)

Reklama

Reklama