Máme pápeža!

Samotný film, který se pořád tváří jako laskavě úsměvné nespěšné čekání na papeže, nevydá ani na tři hvězdičky. Konec ale převrací navozená hollywoodská očekávání naruby a udává zcela jiný směr – obrat k sžíravé pravdě. Pravda je taková, že doba slávy církve již dávno pominula a svět se otáčí v jiné konstelaci hvězd a potřebuje nové (duchovní) vizionáře i vize. Nejen jednotliví lidé, ale i celé národy, instituce, státy a říše se rodí, zrají a stárnou a jejich čas vyprchává a odnáší je s sebou. A ten, koho čas ještě neodnesl, ocitá se ve vlastním skanzenu. Ve skleníku se ocitá i ten, kdo obelhává sám sebe. Lidé, kteří se dostávají na místa či funkce, které jim dávají moc rozhodovat se o lidských osudech a duších nebo je výrazně ovlivňovat, by se měli ptát sebe sama, zda jsou schopní a ochotní nést tíhu zodpovědnosti za svá rozhodnutí. Na druhou stranu není poctivé požívat výhod mocných bez plnění odpovídajících povinností. ___ Žalm 23: "Hospodin je můj pastýř, nebudu mít nedostatek. Dopřává mi odpočívat na travnatých nivách, vodí mě na klidná místa u vod, naživu mě udržuje, stezkou spravedlnosti mě vede pro své jméno. I když půjdu roklí šeré smrti, nebudu se bát ničeho zlého, vždyť se mnou jsi ty. Tvoje berla a tvá hůl mě potěšují. Prostíráš mi stůl před zraky protivníků, hlavu mi olejem potíráš, kalich mi po okraj plníš. Ano, dobrota a milosrdenství provázet mě budou všemi dny mého žití. Do Hospodinova domu se budu vracet do nejdelších časů." ___ Otázka zní: můžou ovce věřit pastýři, který nevěří svému vlastnímu pastýři? (18.09.2012)

Fikcia o mužovi, ktorý sa nechcel stať pápežom a svoj údel zavrhol, hoc pre neho žil desiatky rokov. Prehnaný pokus poukázať na to, že aj pápež je len človek pochybujúci. Podarilo sa trochu predvídať budúcnosť, keďže čoskoro odstúpil Benedikt XVI., ale zobrazenie zvoleného kardinála ako nejakého ufňukánka, čo nikdy nestál o takú pozornosť, asi na väčšinu kardinálov nesedí. Film má byť zároveň satirou, no na zasmiatie nedáva žiadny priestor. Film sa zároveň nedokázal v tejto téme dostať na nejakú radikálnu pozíciu a tým osloviť nejaké spektrum divákov - nie je ani silne protikatolícky, hoci chce ukázať miernu kritiku. Robí to však vlažne, aby sa nedotkol nikoho a neprinesie nakoniec nič len poznanie, že všetci v sutanách sú len ľuďmi, to sme však už dávno vedeli. (02.05.2023)

Už první záběr z konkláve, kde vypadne proud a kardinálové potmě sedí v úvahách, zda venku vědí, že jim nejde proud, naznačí kurz jemného humoru, který provází celý film, který je mimochodem zajímavým dramatem ztráty sebedůvěry a odvahy přijmout zodpovědnost, která potkala hlavního hrdinu v nejnevhodnějším okamžiku jeho života. (20.04.2012)

Dávám 5 hvězdiček, z toho 4 za jedinečnou formu, kterou je příběh podán, za téma z prostředí zákulisí konkláve, za jedinečný mix silného tragického příběhu, ironie, komedie a genialitu režiséra Morettiho, který si ve filmu sám zahrál a přesto mu vtiskl tolik jako režisér a hlavní zdroj nápadů. Obzvlášť mně potěšilo, že nám režisér představil historicky první pohled na konkláve, jak dost dobře může občas vypadat - nezájem o post nejvyšší, všeobecný strach ze zodpovědnosti... Pátou hvězdičku pak uděluji za Morettiho propagaci volejbalu mezi širokým publikem, které si tento snímek najde. Bravo! (30.10.2011)

I papež je jen člověk. Hořkosladká dramedie o tom jak se nově zvolený papež kousne a zjistí, že si nejprve musí urovnat myšlenky a že je možné, že vlastně papežem ani být nechce. Chvilku je to vtipné, chvilku zase trochu smutné a jako celek Máme papeže! nenudí. Znova bych si to každopádně nepustil...60% (04.05.2023)